Vzdělání jako sociální výtah? Ne v Česku
Česko patří dlouhodobě na chvost OECD v ukazatelích sociální a vzdělávací mobility. Děti stavíme na různé startovací čáry už v předškolním věku a šance překonat ve vzdělání své rodiče jsou pro ně jen minimální. A doplácí na to celá společnost. Zahraniční příklady i ostrůvky naděje v nejchudších regionech ČR přitom ukazují, že se s tímto stavem nemusíme smířit.
Dlouhodobým problémem českého školství je, že děti nezačínají již od 1. třídy na stejné startovací čáře. Ba co hůř, první rozdíl v šancích se projevuje už v předškolním vzdělávání. Jejich zspěch v průběhu celé vzdělávací dráhy přitom neurčuje jejich talent, schopnosti ani píle, nýbrž socioekonomická situace jejich rodiny. (PAQ Research, 2022)
Dobře se narodit
To, jakou mají, nebo nemají výhodu už od samého začátku svého vzdělávacího procesu, závisí na tom, jak se zkrátka narodí. Odvíjí se totiž od toho, jakého vzdělání dosáhli jejich rodiče a jaký je jejich finanční, sociální i kulturní kapitál. Na klíčovou roli socioekonomického statusu upozorňuje ve většině svých analytických výstupů Česká školní inspekce i různá akademická a výzkumná pracoviště, která se zabývají problematikou vzdělávání (Česká školní inspekce, 2022).
Socioekonomický status žáků v České republice stojí v roli prvotní podmínky pro úspěšný vzdělávací proces. „Ti žáci, kteří pochází z rodin s průměrně vyšším socioekonomickým statusem, dosahují v průběhu vzdělávání statisticky významně lepších výsledků než jejich spolužáci, kteří pochází z rodin s nízkým socioekonomickým statusem,“ popisuje poslední rozsáhlejší uveřejněná analýza České školství v mapách: Prostorová analýza podmínek, průběhu a výsledků předškolního, základního a středního vzdělávání (Česká školní inspekce, 2022). Tato analýza (s. 184) zároveň zdůrazňuje, že problematika socioekonomického statusu nezasahuje pouze do procesu vzdělávání každého jednoho žáka, ale že se jedná „o systémový problém, který do značné míry předurčuje celkové výsledky českého školství“.
Daniel Prokop a skupina výzkumníků kolem něj (PAQ Research, 2022) rozdělují sociální problémy, které úspěšnost ve vzdělávání ovlivňují, do dvou typů – na destabilizující chudobu rodiny a socioekonomické znevýhodnění regionu. Přičemž destabilizující chudoba ovlivňuje vzdělávací neúspěšnost výrazně silněji než socioekonomické znevýhodnění regionu. I v této pesimistické optice je však možné vidět i jedno pozitivum – zatímco řešit problém celých regionů zatím neumíme, pro řešení nedostatečného zázemí v rodinách mají obce a školy alespoň nějaké možnosti.
Míru destabilizující chudoby rodiny lze měřit pomocí počtu exekucí či bytovou nouzí. Socioekonomické znevýhodnění regionu pak zahrnuje například vyšší míru nezaměstnanosti regionu nebo celkově nižší vzdělanost v dané oblasti. České školství v mapách (Česká školní inspekce, 2022) potvrzuje, že tento faktor není určující a i v rámci znevýhodněných regionů, ač v jednotkách příkladů, existují výjimky. Školy sice nemohou řešit chudobu jako takovou, nicméně mohou být součástí řešení nerovností, které z nich vyplývají. (Černý, 2022) A právě příklady škol, které překračují očekávaní dané celkovou situací v regionu, mohou sloužit jako inspirace pro možné změny v českém školství i podpoře sociálně slabších rodin. Zároveň však ukazují na absenci systémových řešení a opět je spíše dílem náhody a štěstí, zda dané dítě narazí na zapáleného učitele nebo proaktivního sociálního pracovníka.
Indexem sociálních problémů lze vysvětlit 70 % rozdílů vzdělávací neúspěšnosti mezi regiony.
Indexem sociálních problémů, který tyto dva faktory – destabilizující chudobu rodin a socioekonomické znevýhodnění regionu – kombinuje, lze vysvětlit 70 % rozdílů vzdělávací neúspěšnosti mezi regiony. (PAQ Research, 2022) Koronavirová pandemie, zavření škol a distanční vyuka tuto propast nerovnosti ve vzdělávání dětí ze socioekonomicky slabých a silných rodin ještě prohloubila. Pro ty znevýhodněné totiž bylo problematické mít vhodnou techniku, internetové připojení nebo i jen klidné místo, kde by se mohly děti doma věnovat studiu. (Hronová, 2022)
V současné chvíli lze celou situaci popsat tak, že váš úspěch ve vzdělávání determinuje to, zda jste se narodili do rodiny s exekucí nebo trpící bytovou nouzí. A vzdělávání tento řetězec nepomáhá přerušit, ale naopak se jím řídí a problém tak nabývána cykličnosti. Česká školní inspekce k tomu v prostorové analýze České školství v mapách (2022, s. 184) dodává: „Socioekonomický status nejenže ovlivňuje celou řadu faktorů spojených s procesem vzdělávání, ale předurčuje žáky také k reprodukci situace jejich rodičů.“ Zcela nové závažnosti pak toto shrnutí nabývá ve chvíli, kdy míra zdražování žene do chudoby více a více lidí. Během roku 2021 vzrostl počet domácností s příjmem pod hranicí chudoby z 9–10 % na 16 %. Stejný počet domácností pak má čistý měsíční příjem nižší než medián a zároveň má úspory, které vydrží maximálně na měsíc. Nejvíce ohroženi jsou aktuálně lidé s nízkým vzděláním, z celkově chudších regionů, samoživitelé a lidé žijící v nájmu nebo podnájmu. (Český rozhlas, 2022)
Investice, která se vyplatí celé společnosti
To je problematické nejen z pohledu na osud konkrétního dítěte, ale i z pohledu na celou společnost a její ekonomický výkon.
Jana Krajčová a Daniel Münich (2020) z ekonomického institutu CERGE-EI ve své studii Vysoké náklady nízkého vzdělání vyčíslili, jaký finanční přínos do státního rozpočtu by měla vzdělávací reforma, která by přispěla k vyšší gramotnosti dětí ze sociálně a ekonomicky vyloučených rodin. Podle nich by i ty nejméně ambiciózní scénáře vzdělávací reformy měly za důsledek zvýšení ročního HDP o 18 miliard korun. Ty ambicióznější pak vykazují přínosy až v řádu stovek miliard korun HDP ročně. Výnosy těchto změn jsou tak výrazně vyšší než představitelné náklady na jejich implementaci.
I ty nejméně ambiciózní scénáře vzdělávací reformy měly za důsledek zvýšení ročního HDP o 18 miliard korun.
Alarmující je fakt, že socioekonomický status začíná ovlivňovat směřování a budoucí úspěch žáka již v rámci předškolního vzdělávání. A v rámci průchodu povinnou školní docházkou a navazujícího vzdělávání se tyto rozdíly mezi žáky s vyšším a nižším sociekonomickým statusem dále prohlubují. (Česká školní inspekce, 2022) I ekonomický výkon takového dítěte v jeho dospělosti je nižší. Heckman (2006) zároveň vypočítal, že s věkem dítěte návratnost investice do jeho vzdělání klesá. Investice do vzdělávání mají nejvyší efektivitu i návratnost právě už v rámci předškolního vzdělávání. I v této souvislosti se jako nejsnažší cesta nejčastěji zmiňují dostupnost školek, podpora dřívějšího nástupu dětí do předškolního vzdělávání nebo podpora volnočasových aktivit, doučování, financování školního stravování a školních aktivit a intenzivnější preventivní práce se znevýhodněnými rodinami. (Hronová, 2022)
Namísto těchto návrhů se však nejsilnější společenská debata vede o maturitách z matematiky nebo tlaku, že ne všichni přeci potřebují maturitu, zato všichni potřebujeme i učně. U druhého z bodů se zastavme, protože úzce souvisí práce se sociální mobilitou a situací ve znevýhodněných regionech.
Ať už jsou to Svaz průmyslu a obchodu nebo přímo samy firmy, vyvíjejí dlouhodobý tlak na vlády, ministerstvo školství i kraje. Jejich síla tkví v tom, že mají pro lobbování dostatek prostředků, jsou v něm dlouhodobě konzistentní a mají páky na kraje, kterou jsou na nich do jisté míry i ekonomicky závislé. Tlačí na to, aby vzdělávací systém produkoval do značné míry nekvalitní pracovní sílu, kterou budou málo platit. Má to však být skutečným zájmem českého školství?
Z velké části se jim podařilo diskurz i mínění politiků ovlivnit do té míry, že nyní vidíme nenaplněné kapacity učilišť a na druhé straně nedostatek míst na středních školách nebo odborných průmyslovkách zaměřených na výpočetní techniku (Šteffl, 2022, 6:10). Feřtek z EDUin (2022, 29:40) uvádí, že aby se situace v českém vzdělání změnila, zvlášť pro třetinu dětí, jejichž cesta nevede na střední školy a gymnázia, muselo by dojít i ke změně vnímání učilišť jakožto odkladiště těch, kteří nemají na maturitu. To by znamenalo především klást větší důraz na všeobecné vzdělání, které učňům pomůže zorientovat se v životě i společnosti a zároveň jim absolvování učiliště otevře veškeré i další možnosti na uplatnění v jiném oboru. Jako druhou prioritu uvádí zvýšení počtu kvalitních pedagogů na učilištích. Pakliže se v současné chvíli absolventi učilišť rozhodnou např. práci ve fabrice opustit, jsou výrazně hůře zaměstnavatelní a rekvalifikovatelní. Násobně častěji než absolventi středních a vysokých škol potom končí na podporách v nezaměstnanosti. (Hronová, 2022)
Je logické, že zaměstnavatelé tlačí na to, aby stát, respektivě jeho školy, vychovávaly budoucí pracovní sílů v oborech, které se jim hodí. Feřtek (2022, 28:00) k tomu dodává: „Zaměstnavatel mají různé zájmy a v různých časových obdobích. Já k tomu jedovatě dodávam, že ale nenesou žádné následky a žádnou odpovědnost.“ Zároveň jsou zaměstnavatelé a průmyslové lobby jednou z mála sil, které působí dlouhodobě a konzistentně zatímco generace žáků (a jejich rodičů) přicházejí a odcházejí stejně jako vlády a jejich ministři. Ať už umýslně či nikoli, pomáhá průmyslová lobby svými aktivitami a tlakem zabetonovat špatnou sociální situaci ve svých krajích.
Že se jim veřejné mínění i politiku daří ovlivňovat, ukazuje i fakt, že v průmyslu v Česku aktuálně pracuje rekordní počet zaměstnanců – přes 27 %, což dalece převyšuje průměr Evropské unie (16 %). Zatímco průměr Evropské unie dlouhodobě klesá, u nás naopak podíl zaměstanců roste. (Pospěch, 2021, s. 170) Namísto otázky, jak nalákat více zájemců na učňovské obory, bychom se tak měli raději zabývat tím, zda chceme být montovnou Evropy či vzdělanostní společností.
Jsou vyhlídky jen špatné?
V zahraničí vzdělávání stírá rozdíly, v Česku prohlubuje nerovnosti. Podle OECD je Česko dlouhodobě na chvostu států OECD co se týče vzdělanostní a sociální mobility. (OECD, 2021). Tedy, že děti rodičů, kteří neprošli základním, středním nebo vysokým školstvím, pravděpodobně sami takového vzdělání také nedosáhnou. Za jednu z příčin označuje selektivní povahu našeho školství.
Sociální pracovníci upozorňují, že: „Existují i výrazné překážky na straně českého vzdělávacího systému. Přestože sociálně a ekonomicky slabé rodiny žijí rovněž v jiných zemích s podobně rozvinutými ekonomikami, tak velké výkonnostní rozdíly mezi žáky ani mezi školami tam nejsou.“ (Hronová, 2022)
Znevýhodněné obce nedostávají více peněz. Paradoxně dostávají i nižší podporu než bohaté regiony.
I v rámci Česka data ukazují na rozdílnou kvalitu i propustnost vzdělávacího systému v různých regionech. Přesto financování a podpora státu nejsou nastaveny tak, aby tyto regiony z nouze vytahovaly. (Nádoba, 2022) Sama Česká školní inspekce (2022, s. 184) přitom poukazuje na fakt, že: „Bez přijetí opatření na podporu odstraňování nerovností daných podprůměrným socioekonomickým statusem, a to současně na všech úrovních vzdělávací soustavy, není možné v dlouhodobé perspektivě očekávat výrazné zlepšení průběhu a výsledků českého vzdělávání.“ O vzdělávání nejpotřebnějších dětí se starají spíše nadace a neziskové organizace, nikoli stát nebo systém sám o sobě.
Data jasně ukazují, že znevýhodněné obce s vyšší mírou destabilizující chudoby nedostávají více peněz, které by jim umožnily narovnávat rozdíly. Dokonce mají podporu paradoxně i nižší než bohaté regiony. „Školy v obcích s vysokou destabilizující chudobou, které by potřebovaly finance na dobré učitele, školní psychology, speciální pedagogy, sociální pracovníky nebo na doučování, mají od státu paradoxně nižší podporu než bohaté regiony. Nepoměr se nedaří kompenzovat ani zřizovatelům, protože jde často o chudší obce, které si nemohou dovolit investice,“ uvádí závěry výzkumu Mapa vzdělávacího neúspěchu (PAQ Research, 2022). Financování škol tak boj se vzdělávacími nerovnostmi neulehčuje a data ukazují, že podfinancované obce mají častěji vyšší neúspěšnost, než by odpovídalo jejich sociální situaci. Systém financování tak selhává v řešení rozdílů a v některých oblastech rozdíly dokonce prohlubuje.
Kde pomoc chybí, klesají sociálně a ekonomicky slabé děti ke dnu vzdělávacího systému a brzy z něj vypadnou. (Hronová, 2022) Kde vzdělání roli sociálního výtahu plní, je to zásluhou nadací a neziskových organizací, případně sociálních odborů „uvědomělých“ radnic nebo sociálních pracovníků či obětavých učitelů. Nezbývá než si přát, že namísto průmyslového lobby to budou právě oni, kdo dostanou největší prostor a hlas, který politická reprezentace vyslyší, přestože dopady jejich rozhodnutí dalece přesáhnou jejich volební období.
Použité zdroje
Česká školní inspekce. (2022). České školství v mapách: Prostorová analýza podmínek, průběhu a výsledků předškolního, základního a středního vzdělávání [Online]. https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2022_př%C3%ADlohy/Dokumenty/Ceske-skolstvi-v-mapach_everze.pdf?fbclid=IwAR1WxIEVbM1UwoYKblQsYf2bTJ0ou8G3UTnsanRBh_EoTbIogPSsKYw6IM4
Český rozhlas. Česko 2022: Život k nezaplacení [Online]. https://data.irozhlas.cz/zivot/ekonomicke-dopady/
Černý, M. Informační chudoba jako edukační výzva I [Online]. Metodický Portál Rvp.cz. https://clanky.rvp.cz/clanek/23058/INFORMACNI-CHUDOBA-JAKO-EDUKACNI-VYZVA-I.html
Feřtek, T. (2022, 25. května). Zrušme jednotné přijímačky i zastaralou maturitu. Kam míří české vzdělávání? In Respekt. https://www.respekt.cz/podcasty/zrusme-jednotne-prijimacky-i-zastaralou-maturitu-kam-miri-ceske-vzdelavani
Heckman, J. J. (2006). Skill Formation and the Economics of Investing in Disadvantaged Children. Science, 312(5782), 1900–1902. https://doi.org/10.1126/science.1128898
Hronová, Z. (2022). Chudé Česko 21: Když studuje, nevydělává. Proč se neúspěch a chudoba v Česku tak často dědí [Online]. In Aktualne.cz. https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/chude-cesko-21-kdyz-studuje-nevydelava-proc-se-neuspech-dedi/r~ddf33bce0b2111ec9322ac1f6b220ee8/
Krajčová, J., & Münich, D. (2020). Vysoké náklady nízkého vzdělání v České republice. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, v.v.i.
Nádoba, J. Nová mapa ukázala, jak výrazně chudoba kazí dětem výsledky ve škole [Online]. In Respekt. https://www.respekt.cz/agenda/nova-mapa-ukazala-jak-vyrazne-chudoba-kazi-detem-vysledky-ve-skole
OECD. (2021). Czech Republic, In Education at a Glance 2021: OECD Indicators. OECD Publishing. https://doi.org/10.1787/41805c67-en
PAQ Research (2022). Mapa vzdělávacího neúspěchu [Online]. https://www.mapavzdelavani.cz
Pospěch, P. (2021). Neznámá společnost: pohledy na současné Česko. Host.
Šteffl, O. (2022, 1. června). Gazdíkův poradce: Kdo se nedostal na střední, ať jde pracovat a učňákům se vyhne. In Ptám se já. Seznam zprávy. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-cesko-nema-dost-mist-pro-stredoskolaky-demonstrujte-vyzyva-steffl-204553
