Vzdělávání: alternativní x klasické
Kdo by o jeho volbě měl rozhodovat??
„Přišel jsem sem nabýt dovednosti, které mi pomůžou uspět v životě. — Od učitelů? Kdyby je měli, tak už tady dávno nejsou.“[1]
Vzdělání je dnes bráno za důležitý prvek vývoje každého jedince, ale o tom, jak se vzdělávat už může mít každý svou vlastní představu. Přesto o ní nerozhoduje sám, protože základní volba, jakým způsobem se začne dítě vzdělávat, zpravidla ve školce a následně základní škole, je volbou rodiče nikoliv dítěte. Snad každý rodič chce pro své dítě to nejlepší vzdělání a dnešní doba nabízí více možností, jaké základní kameny vzdělávání poskytnout.
Mnoho, stále se dá říci většina, z nás si prošla klasický školním systémem, kdy učitelé mnohdy neměly zájem o obor a děti braly jako něco, co musí vždy deset měsíců v roce přetrpět, ale cílem těchto učitelů nebylo vzbudit v dítěti zájem o nějaký obor nebo jej vést k vlastnímu přemýšlení nad probíranou látkou, nýbrž jej donutit naučit se papouškovat nadiktovanou látku. Osobně jsem se setkala i s učitelem, kterému nebylo možné vyložit látku vlastními slovy, ale musela být slovo od slova, jak jí nadiktoval, protože jinak to bral jako nedostatečné a výklad neuznal. Možná to mohlo být jeho nezájmem o obor, který vyučoval, možná prostě už jen tím, že se snažil přečkat posledních pár let do důchodu. Opakem pak byla učitelka, která svůj obor brala vážně a uměla látku vyložit báječně, bohužel jen těm z nás, kteří si po výuce u ní platili doučování. Ostatní spolužáci bez této možnosti se museli látku naučit z učebnice a pokud to u mnohdy složitých chemických procesů nezvládli, byl to jejich boj. Oba tyto přístupy beru jako křivdu vůči školství a skrvnu v procesu vzdělávání, přesto nemůžu říct, že mi zkalily pohled na klasické školství.
Přesto, když jsem před 2 lety řešila, kam poslat syna do první třídy, prošla jsem si i alternativní školy, kterých je v Brně větší množství než v menších městech. Tyto školy jsou věnovány zejména těm „dětem, které jsou chytré a chtějí se hodně dozvědět, ale prioritou pro ně není získat maximum encyklopedických znalostí, nýbrž naučit se diskutovat, kriticky myslet, spoustu věcí si reálně vyzkoušet a dostat prostor rozvíjet se v tom, v čem jsou dobré.“[2] Do užšího výběru jsem nakonec zařadila Waldorfskou školu, která mě zaujala prvky volnosti stylu výuky v některých předmětech, ale v jiných dodržování klasických vzorců výuky. Jako druhou školu jsme si vybrala tu se zaměřením na Montessori, protože jsou tam děti dost vedeny k samostatnosti s možností vlastního tempa studia. Vytipovala jsem si školy a zašla si je v rámci otevřených hodin prohlédnout a okouknout i reálný styl výuky, poptala se v okolí těch, jejichž děti navštěvují různé školy a docela zajímavé mi přišlo video, kde dnes již dospělí zhodnotili klady a zápory svých alternativních škol[3]. Výsledkem je, že syn dnes navštěvuje klasickou základní školu.
Ano, věnovala jsem čas nastudováním různých typů škol s alternativní výukou vzdělávání, bohužel jsem z reálné výuky byla docela zklamaná. Možná jsem navštívila špatnou školu, ne každá musí vést stejný typ výuky obdobně, ale nabyla jsem dojmu, že synovi pouze prodloužím možnost si více ve výuce hrát, ale nenaučí se vše, co by měl než jiné děti v jeho věku.
Není jednoduché se rozhodnout pro správný typ výuku, když chcete to nejlepší. Spádová škola, kterou syn navštěvuje, nabízí alternativní způsob výuky čtení a psaní v jedné třídě, ale ani toho jsme nakonec po zkušenostech v rodině s danou metodou nevyužili a lze nás jako rodiče tedy zaškatulkovat do sériových rodičů, kteří pro své dítě volí klasické vzdělávání. I přesto ale vidím rozdíl mezi tím stylem výuky, kterým jsem si prošla já a kterým teď prochází syn. Učitelka dost používá digitální pomůcky, ve třídě je prostor na hraní o přestávkách, prvouku často tráví v přírodě a již v druhé třídě musí připravovat referáty a vést si čtenářský deník. Určitou formu alternativních způsobů výuky tedy již klasická škola do své výuky pouští, i když to není tak výrazné jako v nově vznikajících školách, které se snaží odlišit a mnohdy i vysokým školným přitáhnout pouze určitou vrstvu dětí.
Závěrem lze říci, že pro různé lidi mohou mít různé druhy vzdělávání jiný význam, co to ale dá těm, kterých se to týká, tedy jejich dětem, to se uvidí až v budoucnu.
[1] Jiří Charvát: Škola, základ života? — MALL.TV. [online]. Copyright © 2019 Internet Mall, a. s. Dostupné z: https://www.mall.tv/jiri-charvat-skola-zaklad-zivota
[2] Hospodářské noviny: Zažít gympl jinak — V Česku od září funguje první veřejná alternativní třída. Bez předmětů i zvonění | EDUin. EDUin | Informační centrum o vzdělávání [online]. Dostupné z: https://www.eduin.cz/clanky/hospodarske-noviny-zazit-gympl-jinak-v-cesku-od-zari-funguje-prvni-verejna-alternativni-trida-bez-predmetu-i-zvoneni/
[3] Jak obstojí absolventi alternativních škol v životě | EDUin. EDUin | Informační centrum o vzdělávání [online]. Dostupné z: https://www.eduin.cz/clanky/jak-obstoji-absolventi-alternativni-skol-v-zivote/
