Vzdělávání doma: Spolupráce rodiny a školy v době uzavřených základních škol
Vztah pedagoga a rodiče bývá nejčastěji vnímán a hodnocen jako vztah experta a klienta — pedagog vzdělává dítě a komunikaci s rodičem zpravidla omezuje pouze na informování ohledně prospívání či neprospívání dítěte. Právě s rozšířením zákaznického pojetí vztahu může souviset celkový pokles rodičovského zapojení v pomoci s učením a kontrolou úkolů, jelikož rodiče získávají pocit, že vzdělávat je úkolem učitele (Rabušicová et al., 2004).
11. března 2020 došlo kvůli zhoršujícímu se pandemickému stavu k mimořádnému uzavření základních, středních i vysokých škol a výuka se přesunula do domácího prostředí. Z rodičů se přes noc měli stát odborníci na vysvětlování látky, na ověření správnosti vypracovaných úkolů a na namotivování dítěte k domácímu studiu. Unikátní situaci uzavřených škol, a především pak podobu spolupráce rodiny a školy, se pokouší zachytit Švaříček se svými kolegy ve výzkumu Vzdělávání doma. Studie spočívala v dotazníkovém šetření s rodiči, které proběhlo v dubnu 2020, kdy mnoho škol stále neposkytovalo plnohodnotnou a systematickou formu distanční výuky, a řada studentů tak zůstala odkázána na vzdělávání blížící se formou k samostudiu.
Komunikace školy s rodiči
Není překvapivé, že úroveň komunikace školy hodnotili rodiče velmi individuálně a že výrazných rozdíly vyvstaly nejen mezi školami, ale také mezi jednotlivými pedagogy.
Zatímco některým rodičům dobrá a pravidelná komunikace s pedagogem domácí výuku zásadně usnadnila, jiní rodiče takové štěstí neměli. Ve studii zaznívají stížnosti na pedagogy, kteří omezili komunikaci de facto na jednosměrné zadávání úkolů dětem— to znamená, že nejen, že dětem neposkytovali pravidelnou zpětnou vazbu, ale z komunikace naprosto vytěsnili rodiče samotné, kterým mnohdy neposkytli ani svou e-mailovou adresu anebo telefonní číslo.
Problematickým a opakujícím se jevem byla neochota škol či dílčích pedagogů otevřít s rodiči dialog ohledně náplně, formy nebo náročnosti požadavků na domácí studium. Mnozí pedagogové dle rodičů na stížnosti či zpětnou vazbu nereagovali. Zajímavá jsou i přiznání některých rodičů ohledně toho, že byť nebyli se stylem domácí výuky spokojení, daného pedagoga se radši ani neodvážili oslovit. Pozitivní zkušenosti, kdy by vyučující vyslechl požadavky rodičů a domluvil se s nimi například na snížení nároků na jejich dítě či na individuálním přístupu při vedení domácí výuky, mezi odpovědmi rodičů zazněly zřídkakdy.
Rodiče trápil také velmi roztříštěný charakter komunikace. Různí učitelé zadávali úkoly prostřednictvím různých komunikačních kanálů a platforem. Napříč předměty se pak velmi lišila také samotná náročnost zadávaných úkolů.
Známkování
Delegování části pedagogických povinností na rodiče otevřelo debatu o známkování dětí. Mnohým rodičům přišlo nepřijatelné, že učitelé si ponechali možnost známkovat žáky, přičemž zodpovědnost za učení doma byla de facto přenesena na děti a rodiče. “Proč bychom neměli o známkách rozhodovat či alespoň spolurozhodovat, když se s dětmi doma poctivě učíme my, a ne učitelé?” argumentovali rodiče (Švaříček et al., 2020, p. 33).
Vnímání role učitele
Šetření dle výzkumníků dobře ilustrovalo, jak si rodiče představují roli učitelů. “Rodiči vykreslený učitel není chodící encyklopedie, ale učitel schopný propojit učivo do provázaných celků a vede žáky k tomu, aby si osvojovali učivo v širších souvislostech” (Švaříček et al., 2020, p. 33). Rodiče přiznávali, že oproti pedagogovi látku dokážou dítěti vysvětlit velmi povrchně anebo vůbec, učení doma jim ale komplikuje i skutečnost, že ve srovnání s pedagogem nedisponují dostatečnou autoritou v očích svých dětí.
Komunikaci a jistou formu spolupráce mezi pedagogem a rodičem se nepochybně vyplácí budovat a udržovat dlouhodobější snahou. Uzavření škol, které s sebou pandemie přinesla, pak lze vnímat jako možný impuls k dalším snahám, stejně jako k systematičtější podpoře budování spolupráce mezi pedagogem a rodičem. Jak výzkum jednoznačně ukázal, byla to právě dobrá, otevřená komunikace a ochota pedagogů naslouchat podnětům ze strany rodičů, potažmo i dětí, které rodičům náročnou situaci domácí výuky zásadně usnadnili.
Zdroje
Rabušicová, M., Šeďová, K., Trnková, K., & Čiháček, V. (2004). Škola a (versus) rodina. Masarykova univerzita.
Švaříček, R., Straková, J., Brom, C., Greger, D., Hannemann, T., & Lukavský, J. (2020). Spolupráce rodiny a školy v době uzavřených základních škol. Studia paedagogica, 25(3). https://doi.org/10.5817/SP2020-3-1
