Vzdělávání dospělých
Kdybychom měli jmenovat jednu věc, která je pro život nezbytná, tak mimo dýchání a dalších biologických potřeb, by jistě bylo vzdělávání a učení se na prvních místech pomyslného žebříčku. Dnešní doba na nás klade velké nároky, tyto nároky se rychle mění stejně tak jako prostředí ve kterém žijeme. Je nezbytné se soustavně vzdělávat a učit novým dovednostem, abychom s tímto prostředím drželi krok. Většinu zaměstnání člověk nemůže vykonávat, pokud nezvládne ani zapnout počítač, napsat mail, pracovat s internetem. Tyto dovednosti se například dnešní padesátníci, kteří jsou součástí pracovního trhu museli zapochodu naučit. Další penzum znalostí a dovedností pak musí průběžně auktualizovat například úředníci, učitelé, lidé z právního prostředí, hygienici, zkrátka veškeré profese, řídící se pravidly, které se přirozeně vyvíjí a mění. Je tedy nutné na tyto změny reagovat a zaměstnance průběžně s vývojem seznamovat a vzdělávat. Je třeba vytvářet mechanismy, které pomohou lidem zvládnout záplavu různorodého vědění. Tyto mechanismy můžeme označit za celoživotní vzdělávání.
Učení a vzdělávání zvyšuje nejen hodnotu člověka na pracovním trhu, ale především rozšiřuje jeho potenciál a rozvíjí ho. Nutno podotknout, že některé lidské kompetence jsou neovlivnitelné, kdežto jiné se mohou prostřednictvím kultivace prostředí a vzdělávání rozvýjet. Jiří Plamínek se ve své knize Vzdělávání dospělých zmiňuje o třech otázkách pomocí kterých můžeme zjistit, zda lze konkrétní kompetenci rozvinout, nebo zda by snaha nebyla příliš efektivní. Ty otázky zní: “může?”, “chce?”, “umí?”
Nutno ovšem podotknout, že i v případě vzdělávání dospělích má pomyslná mince dvě strany. Ve výzkumu od Jana Průchy zaznívají argumenty, že ne vždy každé úslilí firmy vzdělat své zaměstnance může být recipročně pro firmu přínosné. Jako příklad ve své studii Průcha uvádí povinná školení, která je firma povinna zajistit, ovšem realita ve většině firem je taková, že jsou tyto z pravidla “bezpečnostní školení” ne příliš efektivní.
Ve vzdělávání dospělých osob je tedy nutné se opravdu zamyslet nad tím, zda je a bude vzdělání v konkrétní kompetenci, pro konkrétního jedince přínosem a tudíž bude i efektivní. Vzdělávání ať už dětí nebo dospělých by mělo dávat smysl a pochopitelně největší smysl davá rozvýjet silné kompetence člověka, které daný jedinec sám rozvýjet chce. Vzdělávání dospělých je čím dál tím více komplexní, je tedy i nutné, aby ho prováděli profesionálové, lidé, kteří jsou na tuto oblast odborně školeni a vzděláváni.
ZDROJE:
DESPOTOVIĆ, Miomir. Vzdělávání dospělých mezi profesionalizací a profesionalismem. Studia pedagogica [online]. 2012, 17(1) [cit. 2022–05–03]. Dostupné z: https://journals.phil.muni.cz/studia-paedagogica/article/view/18775/14831
PLAMÍNEK, Jiří, 2014. Vzdělávání dospělých: průvodce pro lektory, účastníky a zadavatele. 2., rozš. vyd. Praha: Grada. ISBN 978–80–247–4806–1.
PRŮCHA, Jan. Výzkum efektivnosti vzdělávání dospělých. Lifelong Learning: celoživotní vzdělávání [online]. 2014, 4(1), 8–22 [cit. 2022–05–03]. Dostupné z: https://epale.ec.europa.eu/sites/default/files/vyzkum_efektivnosti_vzdelavani_dospelych_jan.prucha.pdf
Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity: Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis Brunensis. Series paedagogica. Studia paedagogica, [1996]-. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80–210–4143–9.