Vzdělávání: formální, neformální a informální — a jaký je vlastně mezi nimi rozdíl?

Natálie Velecká
EDTECH KISK
Published in
3 min readFeb 26, 2019

Čím se liší slovo vzdělání od slova vzdělávání? Pokud na tuto otázku odpovíme pomocí definice Českého statistického úřadu, zjistíme, že: „vzdělávání je procesem za jehož cíle lze považovat hlavně rozvoj osobnosti člověka, získání všeobecného nebo odborného vzdělání, poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic a v neposlední řadě i pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu ruku v ruce s principem rovnosti žen a mužů ve společnosti.”[1] A právě výsledkem zmíněné činnosti je vzdělání. Vzdělávání ovšem není pouze jednorázovou činností. Všichni se vzděláváme po celý svůj život, i když si to mnohdy nemusíme uvědomovat (mluvíme o tzv. celoživotním vzdělávání). A zde právě hrají roli jeho jednotlivé druhy, konkrétně vzdělávání formální, neformální a informální. Rozdíly mezi nimi si velmi stručně vysvětlíme v následujících řádcích.

Se vzděláváním formálním se každý z nás setkává nejčastěji formou povinné školní docházky. Jedná se o takový druh vzdělávání, který je certifikován na úrovni státu, tedy je státem garantovaný. Formální vzdělávání musí také plnit určité požadavky, a to konkrétně: hierarchickou úroveň, přijímací požadavky, registrační požadavky, požadavky na trvání a požadavky na uznání. [2] Absolventi poté získávají potvrzení o dosažení konkrétní úrovně znalostí, a to nejčastěji ve formě vysvědčení, diplomu či certifikátu.

Dalším typem vzdělávání je vzdělávání neformální tedy to, které neprobíhá v rámci struktury formálního vzdělávacího systému a není zakončeno certifikátem například v podobě vysvědčení, ale jedná se spíše o organizovanou vzdělávací a výchovnou aktivitu. Často bývá nabízené knihovnami, ať už v podobě besed nebo různě tematicky zaměřených workshopů. Neformální vzdělávání může samozřejmě probíhat i v jiných typech organizací jako jsou třeba muzea, galerie, zoologické zahrady, zájmové kroužky atd. Jedinci se takového typu účastní dobrovolně a záměrně.

Posledním typem, který zbývá charakterizovat, je vzdělávání informální. Jedná se o takový druh, kdy je proces učení se téměř nezáměrný a každý člověk ho provádí sám ve svém každodenním životě. Jedinci se učí od sebe navzájem, a to jak při běžných činnostech ,tak při těch pracovních. Jako příklady toho typu vzdělávání mohou být uvedeny návštěvy kulturních akcí, sledování televize či všední komunikace s přáteli/rodinou aj. Tento typ nezahrnuje žádné záměrné ověřování nabytých vědomostí.

Na závěr je důležité zmínit, že všechny typy učení se hrají stejně významnou roli v životě každého z jedinců (nejen) dnešní společnosti. A samozřejmě s pokrokem doby se i samotné požadavky, ale také možnosti, na vzdělávání mění. Tak neztrácejme čas a využijme každé možnosti se vzdělávat!

Použité zdroje:
[1] In: Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019–02–24]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534652/w-3316-11u.pdf/d024e6c8-a335-4333-86c6-1d6b872359f8?version=1.0
[2] Formální vzdělávání. In: Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019–02–25]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20561193/331313a01.pdf/8999acec-2a60-47e9-9ade-51161603a358?version=1.0

--

--