Vzdělávání formou unschoolingu
Unschooling je termínem používaným pro označení (u nás stále radikálního) přístupu k učení a vzdělávání, jehož základním stavebním kamenem je předpoklad, že děti jsou od přírody zvídavé a mají v sobě přirozeně zabudovanou touhu učit se. Se zavedením tohoto pojmu přišel v 70. letech 20. století americký pedagog a kritik tradičního vzdělávání John Holt, jenž se snažil tento vzdělávací přístup prosadit po celý svůj život. Samotný pojem unschoolingu se také kryje s dalšími, jako je sebeřízené a svobodné vzdělávání či učení životem.
Tento vzdělávací styl, který bychom mohli do češtiny přeložit jako „odškolení“, stojí na tom, že si dítě samo určuje, co, kdy a jakým způsobem se naučí. Pokud se dítě vzdělává formou unschoolingu, ve většině případů se učí v domácím prostředí, případně navštěvuje tzv. svobodnou školu. Sám Holt však tvrdil, že jde o „učení a vyučování, které se nijak nepodobá škole a které se nemusí nutně odehrávat doma“[1]. Pozor bychom si tedy měli dávat především na to, abychom si unschooling nepletli s podobným, ale přesto jiným vzdělávacím konceptem, kterým je domácí vzdělávání (anglicky homeschooling). Podobnost sice tkví v tom, že edukace dětí probíhá doma, ale právě zásadním je ten rozdíl, že při unschoolingu neexistují žádné předem stanovené osnovy a děti se učí to, co je zrovna zajímá. Domácí škola naproti tomu stojí na dodržování daného kurikula. Také je nutné podotknout, že při domácím vzdělávání nahrazují rodiče roli pedagoga, zatímco v unschoolingu zasahují rodiče do procesu učení pouze v případě, že je dítě o pomoc samo požádá.
Jak jsme na tom s unschoolingem v České republice?
Jak všichni víme, v České republice máme zavedenou povinnou školní docházku. V rámci ní ale existuje tzv. individuální vzdělávání, které umožňuje rodičům vzdělávat své potomky doma bez nutnosti pravidelně navštěvovat školu, do níž dítě dochází jen v případě přezkušování. Od roku 2016 je možné tuto formu vzdělávání uskutečňovat nejen u žáků prvního, ale také druhého stupně základních škol.[2] Právě tato varianta je u veřejnosti známá jako domácí škola. I v tomto případě však musí být dítě zapsané v konkrétní škole a jeho rodiče musí dodržovat školní vzdělávací plán.
Unschooling jako takový je tedy dnes v České republice nelegální formou vzdělávání, existují však hnutí, která se snaží o jeho legalizaci. Mezi taková se řadí např. známá iniciativa Svoboda učení, jež mimo boje za zavedení dobrovolné školní docházky šíří povědomí o sebeřízeném vzdělávání. Ráda bych zde také zmínila alternativní školu nazvanou Scioškola, která se na našem území snaží prorazit filozofii unschoolingu, a poskytuje tak svým žákům svobodu ve vzdělávání. Momentálně Scioškoly fungují v šesti městech (Praha, Brno, Zlín, Olomouc, Frýdek-Místek, Jihlava) a letos v září se otevírá další pobočka, tentokrát v Českých Budějovicích.
Unschooling má své příznivce i mezi řadou rodičů a jedním z nich je například bloger, který na internetu vystupuje pod přezdívkou Táta parťák. Právě s ním udělal rozhovor Martin Veselovský z DVTV, na který se můžete podívat:
Použité zdroje:
[1] HOLT, John Caldwell a Patrick FARENGA. Učte se sami: dovolte dětem, aby se učily samy = Teach your own. Marie Noe, One Woman Press, [2018]. ISBN 978–80–86356–59–4.
[2] Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání žáků v základní škole. In: MŠMT [online]. 2013–2020 [cit. 2020–04–15]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/informace-a-doporuceni-ministerstva-skolstvi-mladeze-a.
