Vzdělávání jako “úžasné intelektuální dobrodružství”

Každý se k tomu, jak a proč se v současné chvíli vzděláváme, dostaneme jinak. Někdo je k tomu veden od mala a všechna snaha blízkých padne na úrodno půdu. Někdo je sice ke vzdělávání veden, ale trvá pár let a podivných zkušeností, než si v tom najde zalíbení. Někdo k tomu veden není, a přece se vzdělává. A samozřejmě je docela dobře možné, že k tomu nejsme vedeni a nikdy si vzdělávání sebe samých neoblíbíme.

Ve svém okolí mám kamarády, kteří by se dali roztřídit do všech těchto škatulek. A možná by bylo potřeba i několika nových šuplíků. A právě i to vnímám jako skvělou vzdělávací příležitost. Diverzita nade vše, viva la pestrost světa! Už několik let se řídím vlastním nepsaným pravidlem, které se mi v hlavě čas od času ozve, když narazím na nějaký problém: “Co takhle si dopřát jinou perspektivu?”

Pokud se totiž na svět dívám svýma očima, vidím jen drobný výsek. Možná, že v něm všichni víme, kdo byl ten či onen spisovatel, filosof, feministická aktivistka i jak zní hymna EU. Možná v něm rádi debatujeme o environmentálmních problémech, o tom, že planeta hoří, o tom, jak je to s vírou i vesmírem. Taky v tomto mém drobném kousku koláče světa občas probíráme, jak to, že existuje zlo a proč by možná bylo menší, kdyby byly víc slyšet hlasy žen. A spoustu dalších velkých a obšírných témat, o kterých vlastně nevíme skoro nic.

A pak se jednoho dne zvedneme a ze svého (pseudo)intelektuálního kroužku vyjdeme ven, do samoobsluhy, na široká náměstí, do parků, nebo do jakékoli školy a potkáme svět. A svět je jiný, než jak se jevil v našich dlouhých debatách. Nikoho nezajímá, jestli Bůh je nebo není, nebo jestli teleskop Jamese Webba odhalí nějaké nové tajemství vzniku vesmíru. A na tom není vůbec nic špatně.

Svět ví spoustu dalších věcí, o kterých mi netušíme zhola nic. Může nás rozvíjet a posouvat — buď tím, že nás něco nového naučí, nebo nám podkopne nohy a srazí ego. Obojí vnímám jako stejně důležité a přínosné.

Tahle drobná úvaha možná zní jako snůška nesouvisejících myšlenek, možná trochu jako obžaloba intelektuálství, nebo kritika světa, který má zavřené oči. Ale nemá být ničím z toho. Jediné, co bych ráda řekla je to, jak jednou kdysi kdesi prohlásil Michal Černý, že svět může být “úžasné intelektuální dobrodružství”. A jak říká moje máma: “Všechno je learning opportunity.”