Vzdělávání v českých knihovnách zaměřené na rozvíjení gramotností
Od prvního momentu našeho života na tomto světě se učíme novým věcem. Učíme se plakat a smát, lozit a chodit, mluvit a poslouchat, učíme se jak se chovat. Nároky na nové dovednosti, které se musíme naučit, se mění spolu s tím, jak dospíváme a stárneme. Nejenom my, ale také společnost a naše okolí udává směr dalšímu možnému vzdělávání, kterého se budeme účastnit. Nezáleží na tom, jestli si povinné vzdělávání odbudeme klasickou formou — mateřská, základní a střední škola, popřípadě vysoká, nebo nám rodiče základní vzdělání poskytnou alternativní formou domácího učení. Absolvovat základní školu (nebo její jinou uznanou formu) je v České republice povinné. Jak se ale vzdělávat dál? Kde můžeme rozvíjet své zájmy anebo si doplnit vzdělání, pokud už se nechceme vrátit do školních lavic nebo přednáškového sálu?
Vzdělávat se můžeme různě. Absolvovat lekce a kurzy, navštěvovat přednášky, nebo si vybrat instituce, které nám nabízejí možnost zúčastnit se jakéhokoliv z vybraných způsobů dobrovolného vzdělávání. Knihovny.
Pojďme se v následujících řádcích zaměřit na vzdělávání v knihovnách s ohledem na jejich historický vývoj spolu s přirovnáním na české prostředí systému knihoven. Představíme si, jak organizované vzdělávání v knihovnách funguje, jak je upravováno knihovním zákonem a koncepcí rozvoje knihoven. Dále si ukážeme příklady vzdělávání v českých knihovnách.
Knihovny plnily vzdělávací funkci dlouho před tím, než získaly nynější podobu instituce spravované knihovníkem. Každá domácí knihovna, nabízí možnost vzdělávat se z pokladů v ní uložených. Dříve to byla výsada hlavně majetných lidí, kteří si mohli dovolit knihy vlastnit. Spolu s budováním veřejných knihoven dostalo možnost dobrovolného vzdělávání velké množství lidí. Je jednoduché přijít do knihovny, vyřídit si průkazku, vybrat si knihu z regálu, odnést si ji domů a začít se vzdělávat. Nebo s ní zůstat v knihovně a nové informace získávat v tichém, vzdělávání podporujícím místě.
V této části se budeme věnovat ukotvení vzdělávání v knihovnách v legislativních dokumentech a přiřadíme knihovně vzdělávací formu.
Aktuálně rozlišujeme tři typy vzdělávání — formální, neformální a informální učení.
Formální vzdělávání — realizuje se ve vzdělávacích institucích (školách), je definováno na základě právních předpisů. Formální vzdělávání má několik úrovní (stupňů), které na sebe navazují, každá je zakončena získáním dokladu o absolvování.
Neformální vzdělávání — děje se zcela dobrovolně, není vynutitelné státem. Cílem je zkvalitnění společenského nebo pracovního života. Neformální vzdělávání je realizováno ve firmách, neziskových organizacích, soukromých vzdělávacích institucích, knihovnách a dalších organizací. Zpravidla jej vede odborný lektor, učitel nebo odborník na danou problematiku.
Informální vzdělávání — zde hovoříme o vzdělání, které získáváme v průběhu celého života při každodenních činnostech. Řadíme sem i sebevzdělávání, které není řízeno druhou osobou, nedostáváme zpětnou vazbu ani doklad o jeho absolvování. [1]
Knihovny tedy poskytují neformální vzdělávání řízené lektorem nebo odborníkem. Díky zapojení českých knihoven do společnosti a komunit plní tyto instituce funkci pilíře pro zpřístupňování celoživotního vzdělávání v závislosti na potřebách uživatelů. [2] Když přemýšlíme o vzdělávání v knihovnách, nemusí se jednat jen o předávání znalostí. Knihovna by měla být místem, kde se kreativita setkává s možnostmi, a tak vedle kurzů, jak zvládat informace, jak vyhledávat nebo psát diplomovou práci, najdeme nabídku kurzů malování, psaní básní, přednášek s cestovateli a besedy s autory. Vzdělávání ulehčené dobou technologií a online prostředí posouvá vzdělávání do nového prostředí, které nabízí spoustu výhod a nových možností. Videa na dataprojektory, virtuální prostředí her a online prostředí pro meetingy napříč republikou, nebo třeba jen z bytu do bytu, pokud se vzděláváme v podobném čase, jako jsou roky 2020 a 2021.[3]
Vzdělávání v knihovnách se děje také díky jeho zakotvení v důležitých knihovnických dokumentech, kterým chod knihoven v naší zemí podléhá, a které určují jejich budoucí směřování a roli.
Koncepce rozvoje knihoven
Koncepce rozvoje knihoven je vládní dokument, který vzniká na základě diskusí s experty z oboru knihovnického spolu se zapojením připomínek široké knihovnické veřejnosti. První koncepce byla vydána na roky 2004–2010, navazuje na Strategii rozvoje knihoven z let 1993–2003. Koncepce je strategický rozvojový dokument, který udává směr vývoje českého knihovnictví v jednotlivých oblastech.[4]
Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030
Koncepce rozvoje knihoven 2021–2027 navazuje na Koncepci rozvoje pro léta 2017–2020. Úkolem koncepce je zapojit knihovny do strategického rámce Česká republika 2030. Dokument Česká republika 2030 udává směr rozvoje, který bude udržitelný pro stránce ekonomické, sociální i enviromentální. Strategie rozvoje je věnována šesti oblastem — lidé a společnost, hospodářský model, odolné ekosystémy, obce a regiony, globální rozvoj a dobré vládnutí.[5] Vize pro rozvoj knihovního systému České republiky je rozdělen na tři následující pilíře:
1. Knihovny jako pilíře občanské společnosti a přirozená centra komunit
· Směřuje k rozvoji potenciálu knihoven jako komunitních center včetně adekvátního prostorového, technologického a materiálního zázemí a personálního zajištění.
2. Knihovny jako vzdělávací a vzdělanost podporující instituce
· Zaměřeno na posílení vzdělávací funkce knihoven a kooperace knihoven se školami.
3. Knihovny jako správci kulturního a znalostního bohatství
· Cílem je prostředkování kulturního a vědeckého bohatství v analogové i digitální podobě všem uživatelům.[6]
Pro potřeby tohoto článku je nejdůležitější pilíř druhý, věnovaný vzdělávání a roli knihoven jako vzdělanost podporujících institucí. Knihovny motivují veřejnost v osobním rozvoji čtenářské, mediální, informační, digitální gramotnosti a podpoře čtenářství. Součástí druhého pilíře jsou definované vize 2030, strategické teze na léta 2021–2027 a deset strategických cílů.
Strategické cíle:
· Poskytovat kvalitní vzdělání pro cílové skupiny knihovny
· Vytvořit podmínky pro efektivní spolupráci knihoven a škol
· Spolupracovat se školami v obsluhovaných lokalitách
· Zařádit pracovní pozice pro specialisty na vzdělávání
· Podporovat vzdělávání v knihovnách na úrovni krajů i státu
· Zajištovat vícezdrojové financování vzdělávání v knihovnách
· Využívat nabídky vzdělávání a zdrojů od knihoven paměťových institucí
· Rozvíjet práci s vědeckými informacemi a kritické myšlení
· Spolupracovat s komerčním sektorem
· Vytvořit systém vzdělávání knihovníků[7]
Vzdělávání je několikrát zmiňováno i v knihovním zákonu. Patří mezi regionální funkce knihoven spolu například se službami poradenskými a budováním fondů. Poskytování vzdělávání spadá v rámci knihovního zákona mezi činnosti, které knihovna poskytovat může a je definováno u knihoven všech typů. Zároveň mají knihovny nárok na finanční podporu pro výchovné a vzdělávací činnosti.[8]
Nyní se můžeme z teorie posunout k praxi a podívat se na způsoby a odvětví, kterým je věnovaná pozornost vzdělávání v českých knihovnách.
Vzdělávání v knihovnách je z velké části zaměřeno na rozvíjení gramotnosti. Dělím je na gramotnost čtenářskou a digitální, kterou si rozdělíme na sedm základních složek definovaných v Developign digital literacies
· Čtenářskou gramotnost chápeme jako dovednost pracovat s textem. Nejedná se o prosté čtení textu a základnímu porozumění obsahu. Čtenářská gramotnost zahrnuje porozumění textů mnoha různých typů k velkému množství různých témat, schopnost z textů získat potřebné ponaučení a informace, které jedinec dále aplikuje v osobním i profesním životě[9]
· Digitální gramotnost definujeme jako schopnost používat informační a komunikační technologie pro vyhledávání, ověřování, produkování nových informací a jejich předávání a efektivní používání při studiu, práci a řešení osobních záležitostí. Digitální gramotnost můžeme rozdělit do sedmi skupin.
1. Informační gramotnost — rozeznat potřebu informace, umět tuto informaci najít, zhodnotit a využít
2. Mediální gramotnost — kritické hodnocení mediálních sdělení a také jejich vlastní tvorba
3. Digitální pracovní prostředí — umět plně využívat pracovní prostředí v plně digitálním prostředí
4. Komunikace a spolupráce — schopnost komunikovat a spolupracovat prostřednictvím informačních a komunikačních technologií
5. Budování vlastní digitální identity — kontrola informací, které jsou o nás v online prostředí zaznamenávány a péče o vlastní digitální stopu
6. Počítačová gramotnost — znalosti a dovednosti potřebné k ovládání počítače a internetu
7. Schopnost učit se — schopnost sebevzdělávání a seberozvoje[10]
Čtenářská gramotnost v prostředí knihoven
V České republice zaznamenáváme akce v knihovnách zaměřené na vzdělávání v oblasti čtenářské gramotnosti. Bývá zaměřeno především na děti, které číst začínají nebo jim čtou rodiče, aby si vybudovali vztah ke knížkám a ke čtení. Setkáme se s různými názory na stav čtenářství u českých dětí, někdo jej považuje za vynikající a pro jiné je silně nedostatečný. Nehledě na statistiky, naším hlavním úkolem zůstává snaha vést děti ke čtení. Hlavní roli v tomto ne zcela lehkém úkolu mají děti a jejich rodiče, kterým k naplnění cíle může pomoci knihovník. Knihovníkovým důležitým úkolem je vybrat správnou literaturu, jelikož jako profesionál z oboru zná knižní trh, ví, jaká je nabídka a jak z ní vybrat tituly, které budou pro děti nejlepší. Není jeho úkolem dítě ke čtení nutit, ani mu vybrat co přesně si má nebo mu má být čteno. Knihovník zastává roli rádce, který pomůže dítěti najít si ke čtení cestu, tak aby si vytvořilo svůj vlastní postoj a bylo připravováno na náročnější práci s textem, která ho v budoucím životě nemine. [11]
Každá knihovna se k podpoře čtenářské gramotnosti staví po svém, tvoří vlastní setkání a kroužky s dětmi. Společně se zúčastňují několika akcí, které podporují čtení dětí napříč republikou. Zde zmíníme známou Noc s Andersenem, dále akce Den pro dětskou knihu a Celé Česko čte dětem, databáze Bibliohelp a ČETSYRÁD (ČTEnářův SYmpatický RÁDce).
Digitální gramotnost v prostředí knihoven
Vzdělávání v oblasti digitální gramotnosti je v česku zakotvena ve Strategii digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020. Knihovnám jsou v této strategii přiřazeny následující cíle:
· rozvoj optimálních nástrojů, potřebné pro zaměstnání
· podporování zaměstnanců, kterých se týkají změny způsobené digitálními technologiemi
· zvýšení digitální gramotnosti
Prioritní oblasti, kterým by se měly knihovny věnovat. Zde nalezneme podporu fyzického přístupu k digitálním technologiím v rámci rekvalifikačních kurzů s možným zaměřením na kybernetickou bezpečnost. Poskytování nízkopříjmovým skupinám bezplatný přístup k počítačům a internetu. Podpora vzniku digitálních center zejména pro občany ohrožené sociální inkluzí. Realizace výuky digitální gramotnosti podle potřeb a možností uživatelů. Nabídnout místo k realizaci mezigeneračních programů a setkávání učících se komunit. Internetové poradenství a školení v otázkách bezpečnosti používání internetu pro rodiče a prarodiče. [12]
Cílovou skupinou vzdělávání v oblasti digitální gramotnosti jsou především starší dospělý a senioři, kteří se s technologiemi seznamují až v průběhu života. Nejsou s nimi sžiti, jako dnešní malé i velké děti, které s ovládáním technologií nemají velké problémy. Často se u nich však objevují problémy spojené s nebezpečným jednáním a komunikací s cizími lidmi na internetu.
Pro příklady nabízených kurzů jsem se inspirovala stránkami Moravské zemské knihovny, která uživatelům nabízí například kurzy práce s informačními zdroji, semináře zaměřené na vyhledávání zdrojů v zahraničních databázích a na práci seniorů s Wikipedii. Můžeme zde absolvovat i školení na téma „Kde a jak hledat odbornou literaturu“, vyhledávání plných textů, kurzy „Jak citovat“. Poskytují také přístup uživatelům k internetu.[13]
Pojďme se vzdělávat
Vzdělávání se může, a často se zdá, jako náročné. A ono náročné vskutku je. Ale ovoce, které přináší pilná práce a neustálé zdokonalování našich znalostí nám může nabídnout nové obzory a přinést zajímavé nabídky pro práci a život. Co víc bychom si mohli přát, než se vzdělávat na místě, kde je uložena velká část vědění světa, které na nás dýchne pozitivní energii znalostí už při vstupu do něj a které je přívětivé nám všem. Knihovny.
[1] Formální, neformální a informální. Strategie digitálního vzdělávání [online]. [cit. 2021–5–29]. Dostupné z: http://digivzdelavani.jsi.cz/slovnicek/formalni-neformalni-a-informalni
[2] PROTIVÍNSKÝ, Tomáš a Petr ČÁP. Občanské vzdělávání v knihovnách. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978–80–210–6185–9.
[3] ROZSYPALOVÁ, Klára. Informační vzdělávání dětí v knihovnách. Čtenář [online]. 2012, 2012(9) [cit. 2021–5–29]. Dostupné z: https://www.svkkl.cz/en/ctenar/clanek/1599
[4] RICHTER, Vít. Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010. Národní knihovna knihovnická revue [online]. 2004, 15(3), 123–151 [cit. 2021–05–29]. ISSN 1214–0678. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/nkkr0403/0403123.html
[5] STRATEGICKÝ RÁMEC ČESKÁ REPUBLIKA 2030. In: ČESKÁ REPUBLIKA 2030: společně — udržitelně [online]. 2021 [cit. 2021–05–29]. Dostupné z: https://www.cr2030.cz/strategie/
[6] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030: knihovny — pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury. 1. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky, Knihovnický institut, 2020. [online]. [cit. 2021–05–29]. ISBN 978–80–7050–735–3. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027
[7] Tamtéž.
[8] ČESKO. Zákon č.257/2001 Sb ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm
[9] PROCHÁZKOVÁ, Ivana. Co je čtenářská gramotnost, proč a jak ji rozvíjet? RVP.cz [online]. 2006 [cit. 2021–5–29]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/446/CO-JE-CTENARSKA-GRAMOTNOST-PROC-A-JAK-JI-ROZVIJET.html/
[10] BRDIČKA, Bořivoj. Jak definovat digitální gramotnost? RVP.cz [online]. 2015 [cit. 2021–5–29]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/20549/JAK-DEFINOVAT-DIGITALNI-GRAMOTNOST.html
[11] SMOLÍKOVÁ, Klára. Jak vyzrát na knihy? Čtení, čtenářská gramotnost a možnosti knihoven. Duha: Informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2017, 31(1) [cit. 2021–05–29]. ISSN 1804–4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/jak-vyzrat-na-knihy-cteni-ctenarska-gramotnost-moznosti-knihoven
[12] ČESKO. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020. [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. [cit. 2021–03–03]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/strategie-digitalni-gramotnosti-cr-na-obdobi-2015-2020
[13] Služby. Moravská zemská knihovna [online]. [cit. 2021–5–29]. Dostupné z: https://www.mzk.cz/sluzby
