Vzdělávání v době (post)covidové
Vzdělávání v době (post)covidové
Stejně jako všechna odvětví lidské činnosti i vzdělávání prochází turbulentním obdobím reagujícím na rychlou dobu plnou změn. Oblast vzdělávání je navíc poměrně exponovanou oblastí, populárním politickým i společenským tématem. V době pandemie covidu-19 snad ještě více než dříve, neboť vzhledem k poměrně dlouhým obdobím lockdownu studenti nemohli fyzicky navštěvovat své vzdělávací instituce, a ty proto musely hledat řešení, jak alternativně, bez významné ztráty kontinuity, připravovat své svěřence pro další ročníky, zkoušky, přijímací řízení etc. Díky této nutnosti začaly školy investovat energii do e-learningu, blended learningu, distančního a hybridního vzdělávání, tedy konceptů v dané době již známých, ale stále spíše okrajových a experimentálních.
Výše zmíněné koncepty vzdělávání mají řadu různorodých definic, z nichž většina se překrývá, ztotožňuje či zaměňuje.[1]
Blended learning zatím nemá český ekvivalent, nicméně “blended” ve významu “míchaný/smíšený” naznačuje kombinaci frontální a individuální výuky, přičemž individuální výuka využívá možnosti ICT. Studenti se účastní obou forem výuky, které se (v ideálním případě) navzájem doplňují. Učitel zde hraje spíše roli moderátora.[2] Výhody blended learning jsou skvěle popsány ve dvou TED talks níže, přičemž bych ze všech zmíněných zdůraznila především individualizaci, modifikaci a responzibilitu učebních programů a, co je velmi zajímavé, zvýšení možnosti individuálního přístupu pedagogů, kteří díky rozdělení tříd na dvě poloviny mohou věnovat více pozornosti menšímu počtu studentů.[3]
Model hybridního učení kombinuje dva přístupy: výuku ve třídě (učitel/žáci komunikují tváří v tvář ve sdíleném fyzickém prostoru) a v online prostředí (student sleduje pomocí komunikační platformy zmíněnou výuku ve třídě). Rozdíl oproti b-learning je v tom, že si studenti z těchto možností vybírají.[4] Jedná se o formu distančního vzdělávání, které klade důraz na zprostředkování autentické lekce, umožnění participace a vzájemné komunikace mezi všemi studenty a učitelem.
Hybridní vzdělávání někteří považují za formu vzdělávání distančního, mezi které se řadí i e-learning. E-learning pak spočívá výhradně ve studiu materiálů připravených a dostupných na určité plaformě, ať placené, či neplacené. Některé e-learningové kurzy bývají tutorované.[5]
Během pandemie covidu-19 byla většina škol nucena v první fázi přejít na ryze distanční formu výuky. Jak uvádí Neumajer, problém spočíval v tom, že se jednalo o epidemiologické, nikoli pedagogické opatření.[6] Rychlost, se kterou tato změna nastala, se odrazila v absenci metodických materiálů pro pedagogy či v nedostatečném proškolení v užívání komunikačních technologií, vedla k přetěžování žáků, syndromu únavy, nedostatku pohybové aktivity a v důsledku toho všeho obecně ke zdravotním a sociálním obtížím.[7] Ze zprávy z průzkumu kvality distanční výuky na středních školách plyne, že studentům i pedagogům by přišlo smysluplné převést funkční prvky distanční výuky do výuky prezenční — jedná se o využití moderních technologií, kladení důrazu na komunikaci, sebevzdělání a zaměření se na přednosti a zájmy studentů.
Vzhledem k obtížím spojeným s distanční výukou se tak hybridní forma jeví jako příjemný kompromis, ačkoli i ta má svá pozitiva a negativa — pro jejich výčet lze navštívit tuto stránku, která obojí pregnantně shrnuje: https://myelearningworld.com/6-disadvantages-of-blended-learning/
Budoucnost výše zmíněných forem vzdělávání si netroufám predikovat. Lze předpokládat, že nesporné benefity s nimi spojené budou vést k jejich rozvoji za současné snahy eliminovat zjištěná negativa (např. technické potíže). S nezadržitelným rozvojem ICT by ostatně byla škoda nevyužít potenciál obohacení výuky o nové prostředky. Ty nejenže umožňují větší interaktivitu a gamifikaci učební látky, ale novým generacím jsou mnohem bližší a přístupnější. Mohou také významně pomoci studentům s diagnostikovanými učebními poruchami[8] — již nyní existuje řada aplikací umožňujících změnu fontu, velikosti písma či řádkování, hlasité čtení textu etc. V tom osobně vidím velký potenciál.
“If a child can’t learn the way we teach, maybe we should teach the way they learn”. Ignacio Estrada[9]
Z mého úhlu pohledu přinesla tato těžká doba i své benefity, spočívající například na zachování hybridní výuky na KISK. Jako studentce kombinovaného studia mi možnost sledovat přednášky on-line/ze záznamu či absolvovat zkoušku prostřednictvím MS Teams nejen ušetří čas a náklady, ale také mi umožní “zúčastnit se” většího počtu přednášek, být více ve spojení se spolužáky a pracovat na společných projektech. Další příklad lze uvést z prostředí knihovny bratislavského Goethe Institutu, který část svých kulturních a vzdělávacích programů nadále streamuje, neboť tak umožní participaci zájemců odkudkoli. Příkladů by se jistě našlo mnoho, tyto mají pouze ilustrovat a snad i naznačit skutečnost, že se stále více aktivit člověka transponuje, i vlivem vnějších činitelů, do kyberprostoru.
[1] Neumajer, O. (2020, 23. listopadu). Vzdělávání na dálku přináší zmatky v pojmech. Citováno z: https://ondrej.neumajer.cz/vzdelavani-na-dalku-prinasi-zmatky-v-pojmech/
[2] Každý sám a vlastním tempem. Jak může fungovat blended learning v praxi? (2020, 12. ledna). Citováno z: https://perpetuum.cz/2020/01/kazdy-sam-a-vlastnim-tempem-jak-muze-fungovat-blended-learning-v-praxi/
[3] Wooley-Wilson, J. (2020, 17. prosince). Blending technology and classroom learning: Jessie Woolley-Wilson at TEDxRainier. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=o0TbaHimigw&ab_channel=TEDxTalks
[4] Alnajdi 2014, s. 214.
[5] Marvanová 2007.
[6] Neumajer, O. (2020, 23. listopadu). Vzdělávání na dálku přináší zmatky v pojmech. Citováno z: https://ondrej.neumajer.cz/vzdelavani-na-dalku-prinasi-zmatky-v-pojmech/
[7] Pluhař, F. (2021, 9. březen). Stanfordští vědci popsali, jak videokonference negativně ovlivňují naši psychiku. Citováno z: https://wave.rozhlas.cz/stanfordsti-vedci-popsali-jak-videokonference-negativne-ovlivnuji-lidskou-8442684?page=1
[8] Horák 2017, s. 44–47, 94.
[9] Waters, L. (2015, 7. květen). Teach The Way Children Learn: One Mother’s Gratitude for a Teacher. Citováno z: https://www.edpost.com/stories/teach-the-way-children-learn-one-mothers-gratitude-for-a-teacher Zajímavé je, že se mi ani po velmi dlouhém pátrání nepodařilo najít původní zdroj tohoto citátu, ba dokonce ani informace o jeho autorovi. Přitom je minimálně v textech věnovaných personalizaci výuky hojně zmiňován, což vzhledem k jeho poselství není asi příliš překvapivé.
Zdroje:
Alnajdi, S. (2014). HYBRID LEARNING IN HIGHER EDUCATION. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/318361485_HYBRID_LEARNING_IN_HIGHER_EDUCATION
Horák, R. (2017). Blended learning ve výuce žáků s SPU [rigorózní práce, Masarykova univerzita]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/i3w5m/rigorozni_prace_robin_horak.pdf.
Každý sám a vlastním tempem. Jak může fungovat blended learning v praxi? (2020, 12. ledna). Citováno z: https://perpetuum.cz/2020/01/kazdy-sam-a-vlastnim-tempem-jak-muze-fungovat-blended-learning-v-praxi/
Markoff, M. (2014, 6. května). Blended learning and the future of education: Monique Markoff at TEDxIthacaCollege. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=Mb2d8E1dZjY&ab_channel=TEDxTalks
Marvanová, E. (2007). Využití technologie e-learningu v distančním vzdělávání: praktické zkušenosti. Bulletin SKIP 2007(1). Dostupné z: https://bulletin.skipcr.cz/bulletin/Bull07_108.htm#ti
Neumajer, O. (2020, 23. listopadu). Vzdělávání na dálku přináší zmatky v pojmech. Citováno z: https://ondrej.neumajer.cz/vzdelavani-na-dalku-prinasi-zmatky-v-pojmech/
Pluhař, F. (2021, 9. březen). Stanfordští vědci popsali, jak videokonference negativně ovlivňují naši psychiku. Citováno z: https://wave.rozhlas.cz/stanfordsti-vedci-popsali-jak-videokonference-negativne-ovlivnuji-lidskou-8442684?page=1
Wooley-Wilson, J. (2020, 17. prosince). Blending technology and classroom learning: Jessie Woolley-Wilson at TEDxRainier. YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=o0TbaHimigw&ab_channel=TEDxTalks
