Vzdělávání v průběhu věků a jeho cíle

Během hledání zdrojů na přípravu k tématu jsem dohledala více zajímavých článků a publikací, nejvíce mě však zaujal článek z roku 1965 od dr. H. Sychrové, CSc., Společensky účinné vzdělávání.

Oblast vzdělávání prochází velkými změnami podobně jako další oblasti lidského působení, přesto je v článku mnoho pravd, které nelze přehlédnout ani dnes. Samozřejmě nechci porovnávat oblast vzdělávání například s oblastí umělé inteligence, kde se vývoj v posledních desetiletích dá vyjádřit snad exponenciálně. Vzdělání se s postupem času, napříč stoletími, ba tisíciletími, stávalo doménou většího a většího podílu lidí. Dříve bylo však vzdělání vnímáno více jako možnost mít nějaký ekonomický dopad, ať už pro organizaci nebo jedince. Domnívám se, že i dnes tomu tak častokrát je. Také ekonomický rozvoj je ale důležitý pro obecnou kulturu a vzdělanost, proto tento důvod vzdělávání nelze odsuzovat. Mělo by být však více chápáno jako prostředek k všeobecnému dobru a prospěchu celé spoelčnosti.

Zajímavé je, že vzdělání bylo nebo také je často spojováno s výchovou. Rozlišení těchto dvou fenoménů je specifickou vlastností slovanských jazyků a němčiny, podle článku dr. Sychrové nelze tyto dva výrazy odpovídajícím způsobem přeložit do angličtiny ani do francouzštiny. Takto to popsala dr. Sychrová v článku v roce 1965. Nevím, jak je tomu nyní ve francouzštině, protože během studia francouzštiny na gymnáziu jsem se tak daleko nedostala. Domnívám se ale, že v angličtině se toho mnoho nezměnilo, a i když najdeme v angličtině pro oba výrazy více možných vyjádření, slovo educationje podle mě asi nejvýstižnější a oba výrazy spojuje na pozadí tak nějak i významově.

Slovo vzdělání se v minulosti navíc používalo s jiným významem. Ve staročeských památkách označovalo budování, tvoření, a to především ve smyslu architektury — tedy například města se ne budovala, ale vzdělávala.

Jak jsem výše zmiňovala, různé oblasti lidského působení prochází více či méně rychlými změnami. To se však nedá říci o člověku samotném, alespoň ne z fyziologického a anatomického hlediska. Na rozpor mezi vývojem samotného člověka a jeho nástrojovým vybavením upozorňuje Jan Sokol. Dále soudí, že: „Bez kultivace jazyka a jazyků, bez dobrých myšlenkových a komunikačních návyků nebo jistého pochopení moderních společenských institucí si těžko představit soustavnou činnost v jakékoli speciální oblasti.“[1],a tedy i ve vzdělávání. Tím se vracím k původní myšlence, že vzdělávání by mělo mít vyšší cíl, než je pouhý ekonomický dopad.

Zdroje:

SYCHROVÁ, Hana. Společensky účinné vzdělávání. Pedagogika: Časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. Praha: Univerzita Karlova v Praze — Pedagogická fakulta, 1965, 15(6), 653–665. ISSN 0031–3815. Dostupné také z: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?attachment_id=10341&edmc=10341.

SOKOL, Jan. Vzdělanost a školství. Jan Sokol [online]. Jan Sokol, 2014 [cit. 2019–04–04]. Dostupné z: http://www.jansokol.cz/2014/03/vzdelanost-a-skolstvi/.

[1]SOKOL, Jan. Vzdělanost a školství. Jan Sokol [online]. Jan Sokol, 2014 [cit. 2019–04–04]. Dostupné z: http://www.jansokol.cz/2014/03/vzdelanost-a-skolstvi/.