Vzdělávání v informační společnosti v datech?
V pojetí sbíraných dat Českého statistického úřadu je rovnítko mezi informační společností a využíváním ICT společně s připojením k internetu ve firmách, domácnostech, kontaktu s veřejnou správou a také v českých školách. Může být zajímavé se proto podívat, jaká data o využití a dostupnosti technologií ve vzdělávání sbírají vrchní čeští statistici, a co z toho plyne pro pojetí informační společnosti v českém kontextu.
Podle klasického článku Jiřího Zlatušky, který citují snad všichni při psaní o informační společnosti (včetně Wikipedie), je taková societa charakterizována “podstatným využiváním digitálního zpracování, uchovávání a přenosu informací”. O původu termínu Zlatuška uvádí, že pojem informační společnost se poprvé objevuje v Norově-Mincově zprávě v roce 1975. V evropském kontextu se v osmdesátých letech objevuje pojetí komunikačních sítí “jako nervového systému moderního společenského a ekonomického života”, čili jako prostředek sjednocování Evropy, která bude mít charakter informační společnosti. Kromě evropského pojetí existoval rovněž japonský přístup (teletopie, zaměřeno na nová média, komunikaci) a přístup Spojených států amerických (informační superdálnice, zaměřeno spíše na podporu ekonomické výkonnosti). A je nějaký specifický český přístup?
Ze sledovaných dat statistického úřadu se zdá, že čím víc internetu a počítačů, tím více informační společnosti. A to i ve školách. “Školství je základním prvkem společnosti, který poskytuje vzdělání ve všech jeho formách. Informační technologie se staly i ve školství významným pomocníkem a napomáhají šíření informací a tím i nových znalostí a vzdělání,” uvádí ČSÚ.
Školy tedy svým žákům nabízejí připojení k internetu, přibývá škol na všech stupních s vlastním informačním systémem, nemluvě o webové prezentaci. Trend růstu je stále i v počtu přenosných počítačů a tabletů na sto žáků, ačkoli stolní počítače jsou celkem pochopitelně stále nejčastějším kusech techniky. Zajímavé je, že nejčastější stáří přenosných a stolních počítačů i tabletů ve školách je 3–9 let. Ano, bude líp? Ale tak, dokud to funguje a zvládne to Word (jak říkal náš učitel “Vérd”), Miny a Excel…
Poněkud zvláštní je informace, že z vybraných “digitálních zařízení” mají studenti nejčastěji “internet” a nebojí se ho používat, a to ani doma, ani ve škole. Zajímavé také je, že čeští studenti v kategorii 16+ získávají počítačové znalosti samostudiem v 50%, což je po Finsku nejvíce v EU. Nejsem si úplně jistý, zda je to dobře nebo špatně.
Kompletní data je možná prohlédnout pod tímto odkazem. Cílem příspěvku bylo poukázat na to, jaká ČSÚ sbírá tvrdá data a že mohou být pozoruhodná sama o sobě i jako ukazatel, kterak český stát uvažuje nad informační společností. Česká společnost, a zvláště mladší generace, je zasíťována více než dostatečně, teď ještě abychom se do té sítě nezamotali. Pokud se polovina mladých lidí učí s počítačem samostudiem, jsou školou povinní tak technicky zdatní a technikou zaujatí nebo je současné kurikulum prostě absolutně míjí, mají pocit, že potřebují znát něco jiného, že jim chybí vybavenost do informační džungle a hledají to na zařízení “internet”? Tím bychom mohli přejít k tématu informační gramotnosti, ale…
