Vztah futurologie a science fiction
1. Úvod
Na začátku kurzu ISKM06 Učící se společnost mě zaujalo téma future studies jinak řečeno futurologie. Jelikož se jednalo o téma, které je pro mě poměrně neznámé, začala jsem se probírat zdroji a často ve spojitosti s touto oblastí rezonoval pojem science fiction. V následujících řádcích se pokusím vysvětlit, co tyto fenomény znamenají, dále představím několik osobností science fiction literatury, které jsou považovány za vizionáře a velikány svého oboru. Stručně se zaměřím na význam futurologie a její užitek v praxi. V neposlední řadě obrátím pozornost ke vnímání vzájemného vztahu futurologických studií a literatury science fiction, který je veskrze rozporuplný.
2. Definice termínů
Co se tedy skrývá pod pojmem futurologie či futuristické studie? Futurologii můžeme chápat jako vědeckou disciplínu, která je spojena s odhadováním dalšího vývoje, je to disciplína, která dopředu poznává, stanovuje určitá očekávání a pravděpodobnost dalšího vývoje dění naší civilizace. Jedná se o disciplínu, která je založena na základě vědecké prognostiky, zásadně se tedy vymezuje oproti věštění, jasnovidectví a obdobným typům prognostik. Pravdivost tvrzení, která jsou v rámci futurologie zkoumána jsou prozatím neznámá, avšak jsou stanovena na základě pravděpodobných či skutečných faktů pomocí logického úsudku.[1] Science fiction neboli sci-fi je naproti tomu: „žánr fantastické literatury založený na vědecké spekulaci, obvykle popisující život v budoucnu nebo v “jiných světech” (mimozemské civilizace, meziplanetární lety apod.).“[2]
Můžeme si tedy povšimnout několika základních prvků, které science fiction a futurologii stmelují dohromady — oba fenomény hledají odpovědi ve vědeckých metodách a snaží se svým vlastním způsobem vykreslit obraz budoucího života. Otázkou ovšem je, zda jsou tyto spojovníky dostatečné? Mohou se sobě tyto disciplíny rovnat?
2.1 Význam futurologie
Skutečnost, že je science fiction tímto způsobem propojena s futurologickými studii je zajisté velmi fascinující, nicméně se domnívám, že toto spojení svým způsobem může pro futurologii vyznít lehkovážně. Dle mého názoru se proto hodí vyzdvihnout také význam a přínos futurologie jako takové a ukázat kvality, které tato vědní disciplína lidstvu přináší.
V současné době jsou futurologická studia odpovědí na informační deficit. „Informační hodnota této odpovědi je ovšem závislá nejen na vývoji nových logických postupů zpracování dat při vytváření představ o budoucí skutečnosti, ale i na stavu metodologie všech dalších informačních praktik, které používají v průmyslových společenstvích při přípravě a při uskutečňování projektů změn technických, organizačních i institucionálních poměrů, v nichž jejich obyvatelé tráví svůj život.“ Futurologie je tedy přínosná pro strategické řízení a rozhodovací procesy — konkrétně strategické vedení jednotlivců v určité organizaci, dále pro rozvoj učících se procesů rozhodovatelů v určité praxi.[3]
Zajímavým podoborem je například bezpečnostní futurologie. Zaobírá se problematikou bezpečnostního vývoje lidstva, tedy bezpečností budoucnosti. Snaží se stanovit hypotézy a prognózy o vývoji bezpečnostních situací. Na základě současných trendů stanovuje možné hrozby, které mohou nastat. Konkrétním příkladem řešeným v rámci bezpečnostní futurologie může být předvídání mezinárodního teroristického útoku.[4]
3. Osobnosti Science fiction a jejich futuristické představy
Jako hlavní představitele, kteří svou činností zasahovali do science fiction literatury, jsem nemohla vybrat nikoho jiného než vizionáře a největší spisovatele sci-fi literatury, a to představitele Velké trojky science fiction, a to Isaaca Asimova, Arthura Charlese Clarkea a Roberta Ansona Henleina.[5] Všichni níže uvedení autoři psali texty, které se věnovaly obrazu budoucnosti, někteří z nich jsou známí svými výroky či byli akademici a svou spisovatelskou činností zasahovali také do oblasti vědecké literatury či literatury populárně naučné.
3.1 Isaac Asimov
Isaac Asimov se narodil v Rusku 1. ledna roku 1920 nedaleko Smolenska, odkud společně s rodinou emigroval do USA, konkrétně do Brooklynu, když mu byly pouhé tři roky.[6] [7] Kromě toho, že se jedná o spisovatele a velikána literatury science fiction, byl Asimov také vědcem. Byl doktorem biochemie a také přednášel celých devět let na Bostonské univerzitě.[8] Asimov je také dobře známý díky třem zákonům robotiky, které poprvé zmínil ve své knize Já robot.[9] Jedná se o logická pravidla, která by měla zabezpečit to, že se robot či stroj neobrátí proti člověku.[10] Zákony zněly následovně:
- Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
- Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.
- Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem.
Tyto zákony byly stavebním kamenem pro další uvažování nad zákony robotiky — definice zajisté nejsou bez chyby, a vznikly i další variace zákona. Přibyl například nultý zákon:
0. Robot nesmí ublížit lidstvu, ani svou nečinností dopustit, aby lidstvu bylo ublíženo.
Na základě nultého zákona lze poté upravit původní znění zákonů.[11]
3.2 Arthur Charles Clarke
Narodil se v roce 16. prosince 1917 v Anglii. Kromě toho, že byl uznávaným spisovatelem, byl také vynálezcem, vystudoval matematiku a fyziku a byl také radarovým instruktorem v RAF. Ve své práci zdůrazňoval, že je potřeba mezinárodní spolupráce na vědeckých vesmírných projektech budoucnosti. V řadě jeho knih můžeme nalézt futuristické vize, realistické představy o tom, jak by mohl v budoucnu život vypadat. Popsal například to, jak bychom jako lidstvo mohli obývat planetu Mars, dále byl velkým popularizátorem vesmírného či meziplanetárního cestování — o této problematice napsal knihu Interplanetary Flight: An Introduction to Astronautics [12] a v neposlední řadě předpověděl také komunikaci pomocí satelitů.[13] Kromě zábavné science fiction literatury svou tvorbu tedy zaměřoval také na vědecko-populární publikace, za které získal cenu Kalinga Prize organizace UNESCO, byl spoluzakladatelem Britské meziplanetární společnosti a aktivně se zajímal o exaktní vědní disciplíny.[14] Stejně jako Asimov, i Clarke byl známý díky svým třem zákonům predikce (Clarke’s three laws) [15]. Tato tvrzení určují, jakým způsobem přistupovat k vědeckému pokroku, konkrétně se dotýkají generačních změn ve společnosti, překračování limitů v tom, čemu jsme schopní uvěřit, sama o sobě však nepredikují budoucnost:
- When a distinguished but elderly scientist states that something is possible, he is almost certainly right. When he states that something is impossible, he is very probably wrong.
- The only way of discovering the limits of the possible is to venture a little way past them into the impossible.
- Any sufficiently advanced technology is indistinguishable from magic.
3.3 Robert Anson Heinlein
Heinlein se narodil 7. července 1907 v americkém Butleru. Řada jeho povídek byla spojována s popisem blízké budoucnosti, a proto není překvapením, že byl autor známý především pro svůj knižní cyklus Historie budoucnosti, ve kterém předpovídal budoucí osudy lidské společnosti.[16] Zajímavostí také je, že společně s Arthurem Charlesem Clarkem byli přizvání k velmi slavnostní události 20. června 1969, totiž k tomu, aby komentovali první pilotovaný kosmický let lodě Apollo 11, která poprvé i s posádkou přistála na měsíci.[17]Po smrti Heinleina byla jeho ženou Virginií na jeho počest založena cena The Heinlein Prize for Advances in Space Commercialization. Jedná se o finanční odměnu, která je udělována jednotlivcům či skupinám na základě praktické činnosti v oblasti vesmírných komerčních aktivit.[19]
4. Kontroverze Futurologie a science fiction
Na úvod poukáži na výše zmíněné robotické zákony Isaaca Asimova. Ačkoliv jsou tyto zákony populární a průkopnické, mají své mezery. Asimov byl především biochemik a ne kybernetik, zákony tudíž můžou selhat, další komplikací je fakt, že nebyly nikdy uznány za předpoklad pro základní chování umělé inteligence.[20] Ohledně aplikace science fiction v rámci futurologie se mnohé názory různí. Někteří vědci a myslitelé považují sci-fi za cenný doplněk futurologie, jiní jsou oproti tomu skeptičtí.
4.1 Science Fiction Versus Futurology
Problematice science fiction a futurologie se věnoval ve svém článku Science Fiction versus Futurology: Dramatic versus Rational Models[21] Charles Elkins a podrobně zde shrnul několik pohledů na vztah těchto fenoménů. Hned v úvodu poukazuje na to, že je tento vztah problematický z několika důvodů. Hlavní kámen úrazu spatřuje ve vnímání modelů, jež využívá futurologie a science fiction, a totiž to, že nejsou tyto modely vzájemně rozlišovány. Futurologie využívá logické modely, které slouží k přemýšlení o změně a organizaci znalostí, zatímco science fiction využívá dramatické modely, které jsou pouhou podobou budoucnosti a utváří tak čtenářův postoj. Další odlišnost spočívá ve významu budoucnosti — science fiction tvoří pouhý symbol budoucnosti, zatímco futurologie formuluje teorie a predikuje budoucnost na základě vysvětlení vztahů v současném světě.
Elkins dále uvádí názory dvou mužů, a to Roberta Nisbeta, amerického sociologa a konzervativce[22] a Dennise Livingstona odborného asistenta na Case Western Reserve University[23]. Nisbet zastává ten názor, že predikce futurologů nejsou přesnější než příběhy, které je schopný vymyslet spisovatel science fiction, zatímco Livingston je umírněnější a zastává již výše zmíněné stanovisko. Science fiction je dle něj přínosným nástrojem pro futurology, lze jej použít pro přemýšlení o budoucnosti a její další simulace.
5. Závěrem
Jak můžeme vidět, názory na vztah science fiction a futurologie se různí. Osobnosti science fiction přispívaly svými příběhy a myšlenkami k chodu uvažování o budoucnosti a dle mého názoru nejde jednoznačně oddělit sci-fi literaturu od futurologie. Lze zajisté namítat, že nejsou v oboru futurologie odborníky, tudíž nelze plně důvěřovat tomu, co si ve svých románech smyslí. Na druhou stranu spisovatelé sci-fi literatury musí mít patřičné vědomosti, aby nepsali nesmyslné příběhy a jak jsme se mohli přesvědčit výše, řada z nich je odborníkem v určitém oboru. Jako důkaz potřeby náležité odbornosti na poli science fiction mohu uvést např. podžánr hard sci-fi. Tento podžánr je založen na exaktních popisech, konkrétně na základě fyzikálních věd.[24]
6. Použitá literatura
[1] LAUCKÝ, Vladimír. Bezpečnostní futurologie. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007, s. 6. ISBN 978–80–7318–560–2. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:d2bd2f10-748b-11e8-ad64-005056825209
[2] MATUŠÍK, Zdeněk. Vědeckofantastická literatura. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021–05–24]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001067&local_base=KTD.
[3] LAUCKÝ, Vladimír a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Bezpečnostní futurologie. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007, s. 12. ISBN 978–80–7318–560–2. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:d2a0a660-748b-11e8-ad64-005056825209
[4] Tamtéž, s. 5.
[5] ASIMOV, Isaac. Já, Asimov: paměti. Praha: Český spisovatel, 1996, s. 168. ISBN 80–202–0608–6. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:597b3e10-8a2c-11e3-bd09-005056827e51
[6] EMMEROVÁ, Jarmila a Frederik POHL. Isaac Asimov. In: Velmistři SF 2. Praha: Baronet, 2002, s. 219. ISBN 80–242–0750–8. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:49ab82d0-20d4-11e4-a8ab-001018b5eb5c
[7] ŠUST, Martin. Asimov, Isaac. In: Slovník autorů anglo-americké fantastiky. Plzeň: Laser, 2003. sv. 1, s. 39. ISBN 80–7193–144–61. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:cdbd2c40-a1e0-11e3-8b69-005056825209
[8] ASIMOV, Isaac. Já, Asimov: paměti. Praha: Český spisovatel, 1996, s. 181. ISBN 80–202–0608–6. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:5b14a2c0-8a2c-11e3-bd09-005056827e51
[9] ASIMOV, Isaac. Já robot. Praha: Odeon, 1981. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:d871cc70-341d-11e4-8f64-005056827e52
[10] ZELINKA, Ivan. Umělá inteligence: hrozba nebo naděje?. Praha: BEN — technická literatura, 2003, s. 134. ISBN 80–7300–068–7. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:2e7f0c91-c78a-11e4-9159-005056825209
[11] ZELINKA, Ivan. Umělá inteligence: hrozba nebo naděje?. Praha: BEN — technická literatura, 2003, s. 29. ISBN 80–7300–068–7. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:2e7f0c91-c78a-11e4-9159-005056825209
[12] CLARKE, Arthur C. Interplanetary Flight: An Introduction to Astronautics. London: Temple Press, 1950.
[13] DARRIN, Ann a Beth L. O’LEARY. Handbook of Space Engineering, Archaeology, and Heritage. Boca Raton, Florida: CRC Press, 2009, s. 604. ISBN 9781420084320.
[14] ŠUST, Martin. Clarke, Arthur C(harles). In: Slovník autorů anglo-americké fantastiky. Plzeň: Laser, 2003. sv. 1, s. 129. ISBN 80–7193–144–61. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:d30eb6f0-a1e0-11e3-8b69-005056825209
[15] Clarke’s three laws | Project Gutenberg Self-Publishing — eBooks | Read eBooks online. Project Gutenberg Self-Publishing — eBooks | Read eBooks online | Free eBooks [online]. World Library Foundation., c2021 [cit. 2021–5–26]. Dostupné z: http://self.gutenberg.org/articles/eng/Clarke's_three_laws
[16] ŠUST, Martin. Henlein, Robert A(nson). In: Slovník autorů anglo-americké fantastiky. Plzeň: Laser, 2003. sv. 1, s. 263. ISBN 80–7193–144–61. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:db235940-a1e0-11e3-8b69-005056825209
[17] PATTERSON, William H. a Robert JAMES. Biographies of Robert and Virginia Heinlein. In: The Heinlein Journal. 1999, July 1999(5). Dostupné také z: https://www.webcitation.org/69rVWB5Br?url=http://www.heinleinsociety.org/rah/biographies.html
[18] CBS News, 6. 10. 2016, CBS News — Robert Heinlein and Arthur C. Clarke interview with Walter Cronkite — Apollo 11, YouTube video. [cit. 2021–05–28]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=4PLTkYJ7C40
[19] ABOUT HTP | heinleinprizetrust. In: Heinlein books: Book collection of fiction, non-fiction works [online]. Beauchamp: THE HEINLEIN PRIZE TRUST, © 2013–2021 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.heinleinprize.com/about
[20] ZELINKA, Ivan. Umělá inteligence: hrozba nebo naděje?. Praha: BEN — technická literatura, 2003, s. 134. ISBN 80–7300–068–7. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:2e7f0c91-c78a-11e4-9159-005056825209
[21] ELKINS, Charles. Science Fiction versus Futurology: Dramatic versus Rational Models: Science-fiction/Futurologie: Modèles de théâtralisation et de rationalisation. In: Science Fiction Studies [online]. 1979, 6(1), 20–31 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/4239221?seq=1
[22] KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005, s. 391. ISBN 80–86429–52–0. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:8c6416e0-e697-11e8-9984-005056825209
[23] LIVINGSTON, Dennis. Science Fiction Models of Future World Order Systems. International Organization [online]. 1971, 25(2), 254–270 [cit. 2021–5–27]. ISSN 0020–8183. Dostupné z: doi:10.1017/S002081830001763X
[24] NEFF, Ondřej, Jaroslav OLŠA a Petr PROKŠÍK. Hard SF (tvrdá SF, též hardcore SF). In: Encyklopedie literatury science fiction. Praha: AFSF, 1995, s. 29–30. ISBN 80–85390–33–7. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:3b28d670-ad5e-11e3-b74a-5ef3fc9ae867
7. Zdroje obrazových příloh
Arthur C. Clarke | Biography, Works, & Facts | Britannica. Encyclopedia Britannica | Britannica [online]. Encyclopædia Britannica, c2021 [cit. 2021–5–25]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Arthur-C-Clarke
ASIMOV, Isaac. Já robot. Praha: Odeon, 1981. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:d871cc70-341d-11e4-8f64-005056827e52
Robert A. Heinlein — The Nebula Awards®. Home — The Nebula Awards® [online]. Science Fictions & Fantasy Writers of America, c2021 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://nebulas.sfwa.org/grand-masters/robert-heinlein/
ŠUST, Martin. Asimov, Isaac. In: Slovník autorů anglo-americké fantastiky. Plzeň: Laser, 2003. sv. 1, s. 39. ISBN 80–7193–144–61. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:cdbd2c40-a1e0-11e3-8b69-005056825209
8. Seznam obrazových příloh
Obrázek 1: Fotografie Isaaca Asimova
Obrázek 2: Odkaz na tři robotické zákony v knize Já robot
Obrázek 3: Fotografie Arthura C. Clarkea
Obrázek 4: Fotografie Roberta Ansona Heinleina
