Základní principy OE
OTEVŘENÉ VZDĚLÁVÁNÍ: KOLOBĚH A VÝHODY
„Podstatou otevřeného vzdělávání je princip volného a otevřeného sdílení. To je chápáno jako neomezené, a to jak z hlediska jeho dostupnosti, tak svobody využívání, úprav a dalšího šíření. Volné a otevřené sdílení zvyšuje přístup ke vzdělání a znalostem pro každého, kdekoliv a kdykoliv.“
- otevrenevzdelavani.cz
Základním principem otevřeného vzdělávání je odstranění bariér, za které lze považovat nedostupnost vzdělávacího materiálu (cenovou, geografickou i jinou), ale i nedostatečně flexibilní formy a metody výuky bez zapojení studenta. Open Education Matters: Why Is It Important to Share Content?, případně Why Open Education Matters (a jistě mnoho dalších) v zhruba dvou minutách vizualizují koloběh materiálů, který je jednou z cest překonání bariér. Pokud jsou rozličné vzdělávací materiály (publikace, záznamy přednášek, poznámky, komentáře, skripta, obrazové materiály ad.) uploadovány jako tzv. otevřené vzdělávací zdroje (Open Education Resources, OER), znamená to, že kdokoliv další s připojením k internetu je může stáhnout a využít. Pro zajímavost přikládám dva odkazy na interaktivní mapy dopadu a vlivu OER — první mapa vznikla v rámci projektu OER Research Hub od Oerre Education Hub, druhá spoluprací graphthinking a The Open University; v obou variantách lze pomocí několika kategorií vizualizovat dopady OER.
OPEN EDUCATION RESOURCES
Hlavním přínosem OER materiálů je možnost je editovat či transformovat do obohacené podoby a následovně šířit — ať už face to face či skrze internet. Sekundární výhodou je, že se zveřejňované materiály stávají přehlednější i pro autora (viz Jak vytvářet vzdělávací materiály přístupné všem — návod autorky Julie Tomaňové vznikl pod záštitou Aliance otevřeného vzdělávání; mimo jiné odkazuje na další metodiky a tutoriály pro pokročilejší edukátory). Naopak sporná by se mohla zdát otázka kvality OER, ale domnívám se, že již z tohoto krátkého popisu je zřejmé, že právě viditelnost a využitelnost materiálů kýmkoliv nutí autora k sebereflexi a udržování úrovně sdílených informací.
OTEVŘENÉ VZDĚLÁVÁNÍ: NEJENOM OER
Přehledný vstup do celé problematiky OE nabízí Příručka otevřeného vzdělávání (vymezení OE, OE ve vzdělávání, otevřené vzdělávací zdroje, licence), která odmítá bagatelizaci trendu otevřenosti ve vzdělávání ve smyslu pouhého sdílení materiálů. Zdůrazňuje směřování ke spolupráci, využívání technologií a otevírání širokých možností všem potenciálním studentům. Toto pojetí ostatně vychází z Kapské deklarace otevřeného vzdělávání (The Cape Town Open Education Declaration, český překlad) přijaté roku 2007 na Kapské konferenci otevřeného vzdělání. Deklarace definuje základní trojí strategii, která má vést k fungujícímu otevřenému vzdělávání a kterou zde uvádím ve zkrácené verzi:
- pedagogové a studenti: aktivní účast, tedy „vytváření, používání, přizpůsobování a zlepšování otevřených vzdělávacích zdrojů; osvojování si vzdělávacích technik/postupů postavených na spolupráci, objevování a vytváření znalostí; přizvání vrstevníků a kolegů k zapojení”, jakožto součást vzdělávání
- otevřené výukové zdroje: „uvolnění svých zdrojů jako otevřených vzdělávacích zdrojů”, a to prostřednictvím otevřených licencí
- otevřená vzdělávací politika: OE jako priorita pro vlády, školské rady, vysoké školy a univerzity
SDÍLENÍ & LICENCE
Veškerá člověkem vytvořená díla jsou samozřejmě chráněna právem k duševnímu vlastnictví, což má obecně předcházet zneužívání děl. Proto zdroj pro otevřené vzdělávání musí být uvolněn za pomoci licence, kterou výše zmíněná Příručka otevřeného vzdělávání popisuje velmi trefně: „[licence] …činí materiály, ke kterým se vztahuje, použitelnějšími“. Pro OE je oblíbeným typem veřejných licencí Creative Commons:
„Licence Creative Commons fungují na jednoduchém principu: autor jejich prostřednictvím nabízí neurčitému počtu potenciálních uživatelů licenční smlouvu, na základě které jim poskytuje některá svá práva k dílu a jiná si vyhrazuje.“
V českém prostředí vycházejí z nového Občanského zákoníku (§ 2358–2389 Zákona č. 89/2012 Sb), populární jsou ale i na mezinárodní úrovni, a to pravděpodobně díky srozumitelnosti a několika typům dle stupně omezení, které zvolí autor výtvoru sám.
A ČECHY?
Z českého prostředí bych ráda zmínila alespoň nejznámější Khanovu školu:
„Khanova škola je vzdělávací portál pro děti i dospělé. Jádro tvoří výuková videa, která skládáme do promyšlených návazností tak, abyste si mohli užít souvislou výuku od úplných základů až po komplexní oborové znalosti. Vše zdarma a z pohodlí vašich domovů.“
Videa nabízejí vstup do předmětů zhruba druhého stupně základní školy, potažmo předmětů škol středních, nicméně je lze použít jako základ vzdělávání v jakékoliv z nabízených oblastí: biologie, matematika, chemie, informatika, dějiny umění, dějepis, ekonomie.
Přehled většiny otevřených zdrojů v rámci ČR pak nabízí opět Otevřené vzdělávání.
