Získání digitálních kompetencí v nečekané době
V letošním roce postihla celý svět pandemie koronaviru (Covid-19). Tato pandemie zasáhla do života nás všech. Česká vláda podnikla mnoho opatření, aby zabránila šíření nemoci. V rámci těchto opatření bylo i uzavření škol, aby se v rámci kolektivu onemocnění nešířilo. Školy se uzavřely od 11.3. 2020. Uzavření se týkalo základních škol, středních škol i vysokých škol. To znamená, že byla kompletně zrušena prezenční výuka. V rámci zamezení šíření koronaviru zavedly opatření i některé firmy, kde, pokud to bylo možné, byl nařízen home office.
Kvůli nastalé situaci, kterou nikdo nemohl předpovídat a tím pádem se na ní dopředu nedalo připravit se najednou ocitli doma žáci základních a středních škol, studenti vysokých škol a lidé pracující v home office. Ihned se začalo řešit, jak vlastně pokračovat ve vzdělávání žáků a studentů z nichž některé čekaly maturitní zkoušky nebo přijímací zkoušky na střední školy. A protože žijeme ve 21. století, kdy většina rodin má přístup k vysokorychlostnímu internetu. Viz. tabulka č.1. Přesunulo se veškeré vzdělávání do digitálního prostředí. Čili z prezenční výuky na výuku distanční.
Distanční forma studia: „je samostudium, kdy výuka neprobíhá v učebnách a nevyžaduje se osobní účast učitelů a studentů ve škole. Student se školou komunikuje např. prostřednictvím počítačových interaktivních programů, e-mailu, internetu, záleží na možnostech školy, především její technické vybavenosti. Studenti ovšem nestudují zcela izolovaně, ale během studia celkem pravidelně komunikují se svými učiteli, kteří jim pomáhají studium organizovat a řídit, a se kterými mohou konzultovat případné studijní problémy. Student si víceméně sám určuje režim svého studia, což je velkou výhodou distanční formy studia.“[1]
Žáci základních a středních škol se možná v první chvíli radovali, že se jedná o prázdniny. Později však zjistili, že je čekají určité překážky nebo výzvy, které musí překonat. Výzvy a překážky nečekaly pouze žáky, studenty, ale i jejich rodiče a učitele. K přiblížení situace jsem vybrala čtyři modely. Žáka víceletého gymnázia, studentku vysoké školy, učitele a zaměstnance firmy, kterému byl umožněn home office.
Žák víceletého gymnázia (12 let, třída: prima)
Žáka víceletého gymnázia můžeme považovat za jednoho ze zastupitelů generace označované jako Generace Z. Generace Z je charakteristická tím, že se její příslušníci rodí do digitálního světa. Od útlého věku jsou obklopeni počítači, tablety, mobilními telefony. Jsou aktivní na sociálních sítích jako jsou například Facebook, Instagram. Jsou zvyklí komunikovat se svými vzdálenými kamarády v reálném čase. Komunikují především přes Facebook Messenger, Whatsapp, Viber.
Na základě těchto charakteristik je zřejmé, že žák víceletého gymnázia má určité digitální kompetence, které jsou pro něj naprosto přirozené, protože se s nimi setkal již od útlého věku. Vlastní dotykový mobilní telefon, ve kterém rozhodně nesmí chybět platforma pro poslech hudby Spotify, hry jako jsou například Pokémon Go, Gangstar Vegas, Call of Duty mobile, Brawl Stars. Další, bez čeho se neobejde je YouTube, kde aktivně sleduje videa youtuberů, popřípadě je i jejich tvůrcem. Také má stolní počítač, na kterém hraje počítačové hry. Mezi jeho nejoblíbenější patří Fortnite, Minecraft, CS: GO (Counter-Strike: Global Offensive). Veškeré svoje hry si zvládne sám nainstalovat a také si rozšiřuje slovní zásobu anglického jazyka.
Běžně před nástupem distanční výuky používal elektronickou žákovskou knížku, do které mu profesoři zapisovali příslušné známky a popřípadě zapisovali domácí úkoly. S nástupem domácí výuky bylo nutné, aby zasílal jednotlivé vyplněné pracovní listy ke kontrole svým profesorům. Jeho digitální schopnosti se tak rozšířily o dovednost skenovat a následně posílat naskenované úlohy přes speciálně vytvořenou schránku. Vzhledem k dlouhému trvání nepříznivé situace si musel nainstalovat program Zoom Video Communications, přes který probíhala výuka matematiky, anglického a českého jazyka, biologie. Jeho digitální kompetence se tak rozšířily o další program, se kterým je schopen pracovat. Je také schopný postavit robota z Lego Mindstorms, které umí naprogramovat tak, aby mluvil, pohyboval se, střílel. V rámci karanténního opatření se i v tomto zlepšil.
Studentka vysoké školy (20 let, 1. ročník)
Dvacetiletá studentka vysoké školy patří také ke Generaci Z. Na rozdíl od žáka víceletého gymnázia se nenarodila do plně digitálního světa. V domácnosti se nacházel pouze 1 stolní počítač, telefon až do svých třináctých narozenin nevlastnila. Později jí byl zakoupen tlačítkový telefon tzv. véčko. Její první digitální dovednosti spočívaly v malování v programu Malování nebo Gimp. Postupem času se její znalosti a dovednosti v oblasti informačních technologií vyvíjely. Stejně jako žák víceletého gymnázia používá sociální sítě jako jsou Facebook a Instagram. Naučila se filtrovat a vyhledávat informace, aktivně psala blog, umí vytvářet tabulky, grafy, prezentace. Je také schopna poradit svým rodičům, co se týče práce na počítači. V rámci zachování výuky si nainstalovala MicrosoftTeams, což opět obohatilo její digitální dovednosti, do této chvíle netušila, že tento program existuje, neměla důvod ho používat. V rámci studia musela také spolupracovat na společném projektu, který z důvodu zákazu volného pohybu musela konzultovat pouze na dálku. K psaní poznámek k projektu, ale i k osobním poznámkám k výuce používala OneNote, kde poznámky k projektu sdílela se svými kolegy. Vzhledem k jejímu studiu si také musí organizovat čas v tom jí velmi pomáhá Google kalendář, který má v mobilním telefonu a může tak okamžitě zapisovat úkoly, které ji čekají. Schopnost organizovat si dobře čas samozřejmě nezávisí pouze na nějaké aplikaci nebo programu, ale rozhodně je výhodnější mít u sebe pouze telefon než celý těžký diář. I když měla několik let v rámci výuky informatiku i ona se naučila nové věci, seznámila se s novými programy, zjistila, že se v určitých ohledech liší spolupráce na dálku od té, která se vede tváří v tvář. Vzhledem k situaci si také ověřovala informace týkající se onemocnění Covid-19, aby tak mohla uklidňovat své prarodiče a popřípadě vyvracet jejich domněnky.
Učitel
Nejvíce změn ve svém pracovním životě zažil jakýkoliv učitel. Kvůli celosvětové pandemii stál před obrovskou výzvou, jak vlastně učit své žáky. Mezi nejčastější způsoby výuky patří tzv. online hodiny/přednášky. Jedná se o synchronní výuku. Opět stojí učitel před výzvou, jaký program zvolit (Google Meets, Microsoft Teams, Zoom) a musí se s ním naučit pracovat tak, aby mohl v případě potíží pomoci svému žákovi s instalací a ovládáním. Některé hodiny mohou mít formu pouze výkladu u jiných je potřeba umět psát na „tabuli“ (tuto funkci White board má například Zoom). Další možností je nahrávání videí na YouTube — asynchronní výuka. Taková videa jsou vhodná pro předměty jako je fyzika, chemie, biologie, kde se tak dají ukázat pokusy ale i do zeměpisu jako forma výkladu. Učitel musí video nahrát např. na mobilní telefon, sestříhat, přidat popisky, nahrát na YouTube. Digitální kompetence učitele se tak zvyšují. A i když je učitel zvyklý mluvit před více lidmi, je tato situace pro něj úplně nová. Musí se také naučit komunikovat se svými žáky pouze přes internet. Jeho instrukce tak musí být jasné a pochopitelné. Úkoly, kupříkladu pracovní listy svým žákům předává přes elektronickou žákovskou knížku např. Edookit. Žáci pracovní listy vyplní, oskenují nebo vyfotí a odešlou jako přílohu zpět na kontrolu, učitel listy zkontroluje a napíše zpětnou vazbu každému do komentáře pod vypracovaným úkolem. Tato činnost je časově náročnější než, kdyby vše shrnul ve třídě a mohl tak okamžitě odpovídat na případné připomínky. Ukazuje se tak, že ve
21. století není dobrý učitel pouze ten, který umí učit offline, ale právě ten, který zvládne učit i online.
Zaměstnanec pracující z domova
U některých profesí nebyl problém ihned přistoupit k home office. Jednalo se především o ty profese, kde zaměstnanci vlastnili notebook, který využívali ke své práci jak v kanceláři před epidemií i po jejím nástupu doma. Pro tyto zaměstnance se svým způsobem nic nezměnilo, pracovali naprosto běžným způsobem, na který byli zvyklí před vypuknutím epidemie. Avšak i u nich nastala změna v podobě online porady, která probíhala například po programu Skype nebo jiném. K tomuto se váže i používání webkamery a mikrofonu, které se do této chvíle nepoužívaly buď vůbec anebo jen zřídka.
Určitá výzva však čekala ty zaměstnance, kteří do této chvíle pracovali pouze na pracovních počítačích se speciálními programy, které se sice dají zakoupit i do domácnosti, ale jejich cena se pohybuje v řádech několika tisíců. V tomto případě je jediná možnost použít vzdálené připojení k počítači ve firmě. Pro někoho, kdo je IT specialista je to snadný úkol, ale pro zaměstnance, který do této chvíle nepotřeboval dovednost jako je použití vzdáleného přístupu je to určitá překážka, se kterou si musí poradit. Vzhledem k tomu, že se jedná o citlivé firemní údaje je nutné použít například chytrý mobilní telefon s aplikací pro autorizaci připojení. Některé firmy, zasílají návody, které mohou pomoci se zorientovat. Nicméně se může stát, že dojde k nějakému problému například přestane fungovat aplikace v mobilním telefonu, která je důležitá pro připojení. V takovém případě je potřeba zvolit vhodný postup na vyřešení problému.
Některé velké zahraniční firmy např. Twitter se rozhodly, že svým zaměstnancům umožní práci z domu i po skončení vypuklé epidemie. Zda se tato praxe uchytí i v České republice je zatím otázkou.
Závěr:
Ať se jedná o žáka víceletého gymnázia, studentku vysoké školy nebo učitele, každého z těchto lidí zasáhl přesun vzdělávání do online prostředí. Někteří se s tímto přesunem vypořádali lépe než jiní, ale co je jasné je to, že každého tato situace nějakým způsobem posunula v jeho digitálních schopnostech a dovednostech. Ve svých schopnostech se posunuli i zaměstnanci firem, kteří mohli vykonávat svou práci pomocí vzdáleného připojení ke klientskému PC ve firmě. V některých případech používání technologií provázely chvilkové problémy (nespuštění programu, nesprávné fungování aplikace, rozbitý mikrofon atd.), ale i tyto problémy nás posunuly v našich dosavadních digitálních kompetencích. A můžeme také říci, že největší změna nastala v oblasti vzdělávání. Zda informační technologie zůstanou preferovaným nástrojem v oblasti vzdělávání i po skončení epidemie koronaviru je už na samotných učitelích.
