Změna rolí studentů VŠ

Dříve byl hlavním způsobem předávání znalostí monolog vyučujícího a skripta, podstatou studia tedy bylo zapisování nejlépe každého slova přednášky a memorování skript. Tento způsob výuky je typickým příkladem behaviorismu.

Ještě dnes se můžeme na vysokých školách s takto vyučovanými předměty setkat, ale kvůli velkému tlaku na zakomponování technologií do výuky, většina z nich doplnila monolog prezentací, takže studenti daleko snadněji chytí ztracenou nit, pokud něco přeslechnou či si nestihnou poznamenat. Stává se zvykem, že vyučující prezentaci studentům zpřístupňují, pokud je to ještě před přednáškou, studenti mají čas si to vytisknout a buďto si do toho psát poznámky rukou, nebo vpisovat na notebooku přímo do prezentace. Toto „zjednodušení“ zapisování a možnost dělat si poznámky v elektronické podobě jde ruku v ruce s tím, že dnešní mládež má pravděpodobně už dostupnější kurzy psaní všemi deseti, než psaní těsnopisem.

Kromě zavedení prezentací je snaha se od behaviorismu odklánět k „modernějším“ stylům výuky, kromě monologu zavést do přednášky i diskuzi, týmovou práci či kombinace výuky s e-learningem. Dobrým příkladem předmětu, který se od behaviorismu distancoval, jsou Transformace dat pomocí počítače.

Transformace dat pomocí počítače

K výuce je použit nástroj Peer Blender, jeho název je složený ze dvou výukových přístupů, na kterých je předmět založen — peer assesment a blended learning.

Blended learning je kombinace prezenční výuky s e-learningem. V praxi to vypadalo tak, že doma studenti načetli zadané zdroje (či v případě občasných videí shlédli), udělali pak zadané úkoly a na hodině se pak mj. dovysvětlovalo, co nebylo komu jasné.

V případě peer assesmentu se jednalo o to, že kromě samotného vypracování úkolů musel student ohodnotit několik úkolů svým spolužákům — toto je velmi zásadní změna role studenta, kdy se na něj přesune činnost, která v behaviorismu spočívala čistě na vyučujícím. Nástroj umožňoval vznést námitku, pokud student s ohodnocením nesouhlasil, vyučující pak mohl posoudit, jestli si více bodů opravdu zaslouží nebo ne. Byla ošetřena i možnost, že by naopak studenti dávali všem plný počet bodů — vyučující měl pomocníka, který měl za úkol dohlížet na udělená hodnocení.

Je nutné podotknout, že předmět navštěvovalo cca 100 studentů, v menším množství by výuka mohla fungovat i trochu jinak a např. se více přizpůsobit jednotlivým studentům a také by nebyla tolik nutná asistence pomocníka.