Znalost jako základ informační společnosti

S koncem 20. století a příchodem nového tisíciletí lze pozorovat stále se umocňující přerod lidské společnosti směřující do nové éry. Z původně industriální (a později postindustriální) společnosti, se stále více přibližujeme k modelu informační společnosti.

Zatímco industriální společnost kladla důraz především na fyzické schopnosti pracovníků vytvářejících produkty a služby, informační společnost je založena na využívání informačních a komunikačních technologií, které je u pracovníků podmíněno jejich úrovní odborných znalostí a zkušeností.

Jak uvádí ve svém článku Jelena Vukašinović, informační společnost předpokládá změny ve využívání a chápání ICT, které bezpochyby budou mít vliv na proces práce a přístup zaměstnanců. Důležitým předpokladem pro správný rozvoj informační společnosti je představa prostředí, které prosperuje z kreativity a inovativnosti svých zaměstnanců. Ideální člen informační společnosti by měl být ochoten se celoživotně vzdělávat a rozvíjet své soft skills a hard skills, umět efektivně využít svých znalostí při řešení problémů a svou prací vytvářet přidanou hodnotu.

Informační společnost je dle Vukašinović založena na znalostech a lze ji také označovat jako knowledge society. Důležitost znalosti v informační společnosti je podmíněna několika faktory.

Za prvé je důležité vzít v potaz, že narůstá počet pracovních míst vyžadujících vysokou úroveň znalostí a dovedností pro práci s informačními a komunikačními technologiemi. Druhým důležitým bodem je fakt, že tyto technologie je třeba neustále inovovat ve spojitosti s požadavky uživatelů a manažerů. Dále je čím dál častěji vyžadováno propojování soft skills and hard skills a schopnost hledět na problém z více úhlů pohledů. Zaměstnanci by měli být také schopni využít své skryté dovednosti a potenciál a vůbec zvládnout zorganizovat a vyvážit svůj vlastní život.

V souvislosti s informační společností je velmi důležité uvést pojem knowledge worker spojený s Peter Druckerem, významným odborníkem na oblast designu. Drucker definoval šest požadavků, které by měl knowledge worker splňovat, a které jsou téměř ve všech případech protikladné vůči požadavkům na pracovníka vykonávající manuální práci. Autorovy požadavky lze definovat takto:

  • Knowledge worker začíná svoji práci otázkou: “Co je mým úkolem?” Na rozdíl od manuálního pracovníka, jehož úkol je vždy jasně dán a v případě potřeby si pouze ujasňuje postup.
  • Pracovník je autonomní, nese sám za sebe odpovědnost a je schopen efektivně zorganizovat proces své práce.
  • Nezbytně nutnou součástí pracovní náplně knowledge workers je snaha o neustálou inovaci.
  • Knowledge worker by měl být přístupný ke kontinuálnímu vzdělávání se ve svém oboru stejně jako k předávání svých znalostí ostatním.
  • Kvalita produkovaných výstupů je minimálně stejně důležitá, ne-li důležitější než kvantita.
  • Knowledge worker nebere svoji práci jako pouhou povinnost a v organizaci pracuje proto, že ji upřednostnil před ostatními příležitostmi.

Ač byly výše zmíněné Druckerovy teze stanoveny již v minulém století, je otázkou, jak dlouho bude trvat, než se naše společnost do informační éry plně přerodí. Je otázkou, zda by se všechny požadavky na knowledge workers měly postupem času uplatňovat ve všech povoláních. (Přeci jen, jsou stále určitá zaměstnání, kde není možno si svoji práci zorganizovat zcela dle sebe-např. lékařství, armáda apod.).

Na druhé je třeba si uvědomit, že vědomosti nabyté v primárním, sekundárním či terciárním vzdělávání rozhodně nevystačí na celý život. A na vlastní sebeorganizaci, zodpovědnosti, cílevědomosti a ochotě se rozvíjet, je důležité neustále pracovat. A to při výkonu jakékoliv práce či zaměstnání.