Znalost kognitivních zkreslení — základ dalšího poznávání

In a world with more information than ever, figuring out how to use the brain to its fullest potential, as well as filling it with as much knowledge as possible, is the main focus of a vast amount of people in this world. (…) One of the key activities associated with learning is exploring and understanding the way the human brain functions, and using the results of this to properly hack the critical thinking process. For example, did you know that something called a cognitive bias exists?” (Greer 2013)

Stejně jako jsme se ve škole nikdy neučili jak se učit nebo jak efektivně plánovat čas, nikdy jsme se neučili o tom, co jsou to kognitivní zkreslení a jaký na nás mají vliv. Nebo možná někteří z nás ano, ale já osobně jsem se o existenci kognitivních zkreslení dozvěděla poměrně nedávno a znám spoustu lidí, kteří o nich neslyšeli nikdy. A to mi přijde poněkud zvláštní, vzhledem k tomu, jaký vliv mají na naše uvažování a zpracování informací naší myslí. Myslím, že znalost kognitivních zkreslení je důležitá i vzhledem k novým možnostem, které přináší nové technologie.

(zdroj)

Jakožto členové informační společnosti se musíme vyrovnat se stále se zvyšujícím množstvím informací, kterým jsme denně vystaveni, čímž se zvyšují i nároky na naši mysl a riziko vzniku zkreslení. Mění se také formy a způsob vzdělávání. Studenti si často sami vyhledávají informační zdroje, ze kterých se posléze učí, a jiní, díky možnostem, které technologie přináší, se vzdělávají sami doma. O to důležitější je schopnost kriticky zhodnotit zdroje, které si pro učení vybíráme, ať už jde o MOOC kurz nebo článek na Wikipedii.

Informační gramotnost a kritické myšlení jsou považovány za jedny z klíčových kompetencí pro život ve 21. století a za nezbytnost pro další učení se. Výuka informační gramotnosti a kritického myšlení se stále více integruje do vzdělávání a většina z nás si jistě nějakým kurzem prošla. Problém je však to, že naše kognitivní schopnosti nejsou dokonalé a nehledě na to, kolika kurzy si projdeme, naše mysl je stále náchylná ke kognitivním zkreslením.

Podle Maynese (2015, s. 187–188) je hlavní potíž v tom, že se tyto kurzy málokdy zaměřují na samotný proces myšlení, tvorby úsudků a možnosti jejich zkreslení. Výsledkem je neschopnost se zkreslením bránit, a to právě proto, že o jejich existenci často vůbec nevíme. Maynes tvrdí, že rozvoj dovedností kritického myšlení bez znalosti kognitivních zkreslení, může vést k racionalizaci našich zkreslených úsudků místo potlačení zkreslení. Jako řešení navrhuje metakognitivní přístup k rozvoji dovedností kritického myšlení, který je založený na poznání vlastních kognitivních procesů, rozpoznání kognitivních zkreslení a rozvoji strategií, jak se kognitivním zkreslením bránit.

Ačkoliv pouhé povědomí o existenci kognitivních zkreslení nestačí, je prvním krokem k probuzení aktivního zájmu a k učení se strategií, jak se bránit. Proto vznikl tento článek, ve kterém bych ráda kognitivní zkreslení představila těm, kteří ještě neměli možnost se s nimi setkat.

Kognitivní zkreslení

Kognitivní zkreslení (cognitive bias) bychom mohli označit jako chyby vznikající při kognitivní procesech (myšlení, vnímání, paměť, usuzování, rozhodování, …). Příčinou jejich vzniku jsou nejčastěji heuristiky neboli mentální zkratky. Je o mechanismy, které náš mozek využívá pro řešení běžných každodenních problémů, v podstatě si těmito zkratkami usnadňuje práci a nám život. Heuristiky nám pomáhají rozhodnout se na základě informací, které máme, celý proces urychlují a ve většině případů vedou ke správnému nebo alespoň přibližnému závěru. Heuristiky jsou tedy ve své podstatě velmi užitečné, protože nám pomáhají rychle se zorientovat v komplexních situacích a učinit rozhodnutí. V určitých situacích ale tyto mechanismy vedou k systematickým odchylkám — ke kognitivním zkreslením, která nám často život spíše znesnadňují.

Zajímavé je, že tato zkreslení musela mít v určitém bodě naší evoluce adaptivní hodnotu. (…) Zkreslení, která nám pomohla přežít v primitivních časech, kdy byl život mnohem jednodušší a rychlost rozhodnutí byla mnohdy klíčová, se v dnešním mnohem složitějším světě nejeví zdaleka tak adaptivně. Kvůli komplikovanému charakteru života v dnešní době je správnost informací, důkladnost zpracování, přesnost interpretace a spolehlivost úsudku ve většině situací mnohem důležitější než nejjednodušší a nejrychlejší cesta k rozhodnutí.” (Taylor 2011)

(zdroj)

Kognitivní zkreslení nás ovlivňují denně, aniž bychom si to uvědomovali. Nevyhýbají se expertům ani běžným lidem. Samozřejmě, že někteří lidé jsou méně náchylní než jiní, ale čas od času některému zkreslení podlehne každý z nás. Některá zkreslení mají vliv zejména na naše rozhodování, jiná na naše vzpomínky, většina z nich ale ovlivňuje už to jak informace přijímáme a zpracováváme a tak ovlivňuje i naše další poznávání.

Kognitivních zkreslení existuje velké množství. Zde bych ráda představila jen ty nejběžnějších a ty, které nás mohou nejvíce ovlivňovat při učení se. Nejúplnější seznam je k dispozici na wikipedii.

Příklady

Jako největší problém vnímám fakt, že nás kognitivní zkreslení ovlivňují, aniž bychom si to uvědomovali. Ať už o jejich existenci víme nebo ne, není jednoduché je rozpoznat. To je způsobeno Kognitivní slepou skvrnou (Blind spot bias), metakognitivním zkreslením, díky kterému jsme schopni vidět spíše to, jak kognitivní zkreslení ovlivňují ostatní, ale ne, jak ovlivňují nás. (Maynes 2015, s.185) Tím se dostáváme do neblahé situace, kdy nejsme schopni proti zkreslení bojovat, protože ho nevnímáme. Proč jsou k tomuto zkreslení někteří lidé náchylnější než jiní a na čem míra náchylnosti závisí zatím zůstává nezodpovězeno. Jasné je zatím pouze to, že pokud se domníváme, že žádnému zkreslení nepodléháme, můžeme si být jisti, že je to právě naopak (Rea 2015).

Confirmation bias

Konfirmační zkreslení patří mezi jedno z nejčastěji diskutovaných. Označuje tendenci vyhledávat a upřednostňovat informace, které jsou v souladu s tím, čemu věříme, a naopak podceňovat nebo ignorovat ty, které jsou s naším přesvědčením v rozporu. Zkreslení je způsobeno omezenou kapacitou našeho mozku zpracovávat informace, v záplavě informací pak snadněji zaznamenáme ty, které jsou nám již známé. Podstatné je, že si toto zkreslení vůbec neuvědomujeme, ačkoliv jím jsou naše schopnosti kritického myšlení výrazně ovlivňovány.

Mezi strategie boje proti konfirmačnímu zkreslení, které mohou být využity při hodnocení informačního zdrojů, patří například sledování emoční odezvy po konfrontování s informací nebo strategie “zvažte opak”. Strategie zvážení opaku spočívá v tom, že si při čtení a kritickém hodnocení informačního zdroje zkusíme představit, že by daný zdroj tvrdil přesný opak toho, co říká a zamyslíme se nad tím, jestli bychom ho hodnotili stejně (Allan 2017).

Motivated reasoning

Motivované usuzování je typem konfirmačního zkreslení. Jde o tendenci přikládat vyšší váhu argumentům, které potvrzují to, čemu věříme. Argumenty potvrzující to, čemu věřit nechceme, často podvědomě nepovažujeme za dostatečně kvalitní (Maynes 2015, s.184).

Illusory correlations

Zdánlivá korelace je tendence spatřovat vztah mezi určitými jevy, ačkoli spolu ve skutečnosti nesouvisí. Může se týkat běžných situací (příkladem mohou být předsudky a stereotypy) i vědeckého výzkumu. Zdánlivá korelace také souvisí s konfirmačním zkreslením — vzniká proto, že si více všímáme věcí, které souvislost mezi dvěma jevy potvrzují, a ignorujeme skutečnosti, které ji popírají (Virine a Trumper 2008, s. 287). Klasickým příkladem může být víra v to, že přeběhnutí černé kočky přes cestu přináší smůlu. Nepřináší. Náš mozek jen najde i tu nejnepatrnější “smůlu” a na tu nebohou kočku pak svalí všechnu vinu.

Curse of knowledge bias

Toto zkreslení způsobuje, že často podvědomě předpokládáme, že ostatní mají stejné znalosti nebo vhled do problematiky jako my. Poté, co získáme určité znalosti, je pro nás těžké přestavit si daný problém z perspektivy těch, kteří těmito znalostmi nedisponují. Curse of knowledge může být problém nejen pro učitele, ale i pro všechny ostatní, kteří se snaží předat své vědomosti ostatním.

Dunning-Kruger effect

Dunning-Kruger efekt způsobuje, že vysoce kompetentní lidé o svých schopnostech pochybují, zatímco lidé s nedostatečnými znalostmi a zkušenostmi se hodnotí jako schopnější, než ve skutečnosti jsou. Následkem může být mimo jiné to, že tito lidé nemají pocit, že potřebují získat více informací či se dále vzdělávat. Často také dochází k tomu, že o důležitých věcech rozhodují právě méně kompetentní lidé, kteří si svůj nedostatek znalostí neuvědomují a pevně si věří.

Hindsight bias

Zkreslení zpětného pohledu na určitou situaci je způsobeno omezenou možností naší mysli vyvolat domněnky, znalosti nebo postoje, které jsme měli v minulosti před vytvořením nových domněnek. Naše mysl se vlastně na základě nově získaných informací snaží vytvořit příběh, který by již od začátku dával smysl, a tak z paměti selektivně vyvolává informace, které potvrzují nově zjištěnou pravdu (Maynes 2015, s. 185) V lidové řeči se tomuto zkreslení říká “Já jsem to věděl” efekt.

Toto zkreslení může mít negativní vliv například na hodnocení našich minulých rozhodnutí. Jejich kvalitu často hodnotíme na základě výsledků, které přinesly, ne na základě procesu rozhodování. Často získáme pocit, že jsme mohli (a měli) situaci předvídat. Problémem může být také pro učení se ze zkušeností. Pokud získáme pocit, že jsme všechno věděli už od začátku, snižuje se motivace hledat skutečné důvody vzniku situace.

Functional fixedness

Funkční fixace je tendence vidět v předmětech jen to využití, na které jsme zvyklí. Tato fixace nám brání představit si, že by určitá věc šla využít i jiným než obvyklým způsobem. Dalo by se říci, že jejím opakem je kreativita. Při snaze najít nové kreativní řešení nějakého problému tuto fixaci musíme překonat. Funkční fixace způsobuje i to, že pokud jednou problém vyřešíme určitým způsobem, pravděpodobně se tento způsob pokusíme aplikovat i na budoucí problémy, ačkoliv může existovat mnohem vhodnější řešení (Ramm, Tjotta a Torsvik 2013).

(zdroj)

Krásným příkladem může být Dunckerův experiment se svíčkou, provedený psychologem Karlem Dunckerem v roce 1945. Úkolem participantů výzkumu bylo připevnit svíčku na zeď tak, aby vosk nekapal na stůl. K dispozici dostali připínáčky, lepenkové krabičky, kancelářské sponky, svíčky a tužky. Řešením bylo využít krabičku jako stojánek a pomocí připínáčků ji připevnit na zeď. Participanti byli rozděleni na dvě skupiny. První skupina dostala připínáčky v krabičkách, druhá mimo krabičky. A teď to začíná být zajímavé — participanti ve druhé skupině byli v řešení úkolu většinou úspěšní zatímco participanti v první skupině silně podléhali funkční fixaci a krabičku viděli jen jako nádobu na připínáčky (Ramm, Tjotta a Torsvik 2013, s. 4–5).

Planning fallacy

Planning fallacy je tendence podceňovat čas, náklady a rizika budoucích činností a přeceňovat výhody těchto činností (Alleman 2015). Zajímavé je, že například při odhadování času, který na splnění úkolu potřebují ostatní, se do popředí dostává spíše pesimistické zkreslení a množstsví potřebného času je často nadhodnocené, zatímco při plánování vlastní práce se u lidí uplatňuje optimistické zkreslení, které vede k přeceňování vlastních schopností. To často vede k velice optimistickým předpokladům a následné frustraci, když věci nejdou tak, jak jsme očekávali. Planning fallacy se promítá jak do malých úkolů jednotlivců, tak i do velkých projektů. Jedním z nejznámější příkladů této tendence v praxi je stavba budovy Opery v Sydney, která byla dostavěna 10 let po plánovaném datu a s rozpočtem 102 milionů dolarů místo plánovaných 7 milionů.

Myslím, že je více než žádoucí mít toto zkreslení na paměti, ať už plánujeme cokoliv. Také si troufám tvrdit, že s planning fallacy se někdy setkal každý z nás (a někteří opakovaně a často) a myslím, že je příjemné vědět nejen to, že v tom nejsme sami, ale i to, že s využitím správných strategií s touto chybou můžeme bojovat.

Sunk cost fallacy

Díky Klamu utopených nákladů často vkládáme energii, myšlenky i peníze do činností, které nemají budoucnost. A to pouze proto, že se nedokážeme smířit s představou nedokončení věcí, do kterých jsme tak moc investovali. Ani tento klam se netýká pouze velkých projektů, ale i naprosto běžných činností. Díky jeho působení například často pokračujeme v nedařících se projektech, setrváváme ve špatné práci nebo v nešťastném vztahu anebo nadále studujeme obor, který nás nenaplňuje. Uvědomění si tohoto klamu neznamená, že bychom měli okamžitě zanechat všeho, co nám zrovna přijde nevýhodné. Ale je dobré zamyslet se nad tím, zda v činnostech pokračujeme proto, že nám v budoucnu přinesou nějaký užitek nebo proto, že jsme pro ně v minulosti hodně obětovali.

False consensus bias

Je tendence předpokládat, že ostatní lidé sdílí stejné přesvědčení, postoje a chování jako my. Výsledkem tohoto zkreslení je domněnka, že naše názory, postoje atp. jsou běžné a vhodné a že ostatní to vidí stejně. K nedorozumění to může vést jak v běžném životě, tak i například při řešení týmových prací a projektů (Virine a Trumper 2008, s.289). Nikdy neuškodí důležité věci probrat a nespoléhat na to, že ostatní členové týmu mají stejný názor.

Authority Bias

Označuje tendenci automaticky považovat názor autority za správný a být tímto názorem více ovlivněn. Velmi zajímavý (a velmi kontroverzní) experiment, zkoumající poslušnost lidí k autoritě, provedl v roce 1963 psycholog Stanley Milgram. Prokázal, že lidé mají tendenci autoritu poslouchat za všech okolností. Tyto tendence ale nemusí vždy nabývat tak velkých rozměrů jako Milgramův experiment, svoji roli hraje Authority Bias v každodenním životě například při čtení zpráv nebo hodnocení jakýchkoliv jiných informací, které se k nám dostanou od někoho, koho považujeme za autoritu.

(zdroj)

Paměťová zkreslení

Na svoji paměť se většina z nás zcela spoléhá, a to i přes její výrazné limity a omezení. Přitom není výjimkou, že jsou naše vzpomínky nepřesné, výrazně zkreslené nebo dokonce naprosto falešné. Naše paměť nefunguje jako videokamera a vybavování vzpomínek je trochu složitější než přehrávání videí. Mozek má pro zpracování informací omezenou kapacitu a na jejich ukládání do a načítání z paměti působí mnohé vlivy. Pro to, abychom naši paměť mohli efektivně využívat, je dle mého názoru alespoň částečné pochopení těchto mechanismů nezbytné.

“Paměť je předpokladem učení a zároveň také důkazem učení. (…) Žák by měl pochopit, jak funguje paměť, jaké jsou její druhy a jaké jsou pro něj nejvhodnější způsoby zapamatování. Současně však také odhalovat postupy, které jsou neefektivní a učení brzdí.” (Valentová 2011)

Jedny z mechanismů, které naši paměť ovlivňují, aniž bychom si to uvědomovali jsou právě paměťová zkreslení, která jsou typem kognitivních zkreslení. Jejich znalost nám může pomoci nejen předcházet jejich nežádoucím vlivům, ale také je efektivně využívat pro lepší zapamatování si informací, a tudíž efektivnější učení. Kromě toho tuto znalost můžeme (a měli bychom) využít například i při designování online kurzů (Černý 2017).

(zdroj)

Mezi paměťová zkreslení patří například Context effect neboli tendence zapamatovat si lépe informace jejich uvedením do kontextu, Humor effect, který způsobuje snadnější zapamatování vtipné informace, Bizarrness effect, díky kterému si snadněji zapamatujeme informací, které ve spojení s těmi ostatními působí bizarně, nebo Von Restorff effect, tendence pamatovat si to, co nějakým způsobem vyčnívá.

Zeigarnik effect

Efekt Zeigarnikové je vysvětlován jako tendence pamatovat si lépe nedokončené úlohy než ty, které považujeme za hotové. Je spojen s tím, že nedokončené úkoly způsobují napětí a nutí náš mozek neustále se jim věnovat, zatímco na dokončené úkoly již nemáme důvod myslet. Kromě možného negativního dopadu, spojeného právě s trvajícím napětím, se tato tendence dá velmi efektivně využít při učení. Například tak, že začneme řešit úkoly co nejdříve a dáme našemu mozku čas na nich pracovat. Anebo naopak tak, že si uvědomíme množství započatých úkolů a jejich brzkým dokončením se zbavíme nepříjemného pocitu.

Spacing effect

Jde o tendenci pamatovat si lépe informace, které jsme zpracovávali postupně v průběhu času než stejné množství informací, které jsme se snažili zpracovat najednou, během krátkého časového úseku. Spacing effect je blízký efektu Zeigarnikové a podobně ho také můžeme využít v náš prospěch. Například rozložením učební látky do kratších časových bloků s delšími časovými rozestupy. V praxi by to mělo fungovat tak, že pokud věnujeme učení pět hodin rozložených do pěti týdnů, mělo by nám v hlavě utkvět více znalostí než při projití stejného množství materiálů během pěti hodin v jednom dni.

Processing difficulty effect

Tento efekt popisuje tendenci zapamatovat si lépe informace, jejichž získání a zpracování bylo obtížnější, ačkoliv to většinou cítíme právě naopak a máme pocit, že lépe chápeme informace, které jsme dostali ve velmi přehledné a jednoduché podobě. Z výzkumů O’Briena a Myerse (1985) a Roberta Bjorka (Jaffe 2011) vyplývá, že určitá složitost při učení může výrazně zlepšit dlouhodobé uchování nově získaných informací . Pokud je učení příliš snadné a přímočaré může vést pouze k snadnějšímu vybavení dané informace nedlouho po jejím získání, ale ne k jejímu hlubšímu zpracování a dlouhodobému uchování. Takže pokud se učíme něco, co bychom si rádi pamatovali, nebo designujeme vzdělávací proces někoho jiného, měli bychom tento efekt zohlednit a snažit se o nalezení správné míry obtížnosti — Desirable difficulty.

Google effect

Google effect odkazuje k tendenci rychle zapomenout informace, které lze snadno vyhledat na internetu. Studie Betsy Sparrow prokázaly, že pokud je informace snadno dohledatelná, lidé si pamatují spíše to, kde ji našli než informaci samotnou. A tak, pokud si na Googlu na dvě kliknutí myši vyhledáte informaci, kterou si chcete pamatovat, raději si ji zapište. Je totiž vysoká pravděpodobnost, že o pár dní později si budete pamatovat už jen to, že jste danou informaci nalezli ve třetím odkazu.

Závěr

Jak již bylo řečeno, naše kognitivní procesy nejsou ani zdaleka dokonalé. Naše myšlení, paměť, usuzování i rozhodování jsou často ovlivňovány různými typy kognitivních zkreslení. Podléháme jim všichni, někteří z nás často a někteří ještě častěji. Kognitivní zkreslení nás ovlivňují v práci, při učení i v běžném životě. V podstatě při jakémkoliv střetnutí se s informací. Základním předpokladem všech strategií obrany je povědomí o existenci zkreslení. Schopnost rozpoznat vlastní kognitivní zkreslení a bránit se jim považuji ve za jednu z klíčových dovedností pro život a učení se. Velice kladně hodnotím návrhy některých autorů (Maynes 2015, Allan 2017) zakomponovat získávání znalostí o kognitivních zkresleních a strategiích obrany do výuky informační gramotnosti a kritického myšlení. Ale než to bude uskutečněno, nezbývá nám nic jiného, než si informace vyhledat sami a naučit se bránit, jak nejlépe můžeme.

Tento text vznikl jako seminární práce do předmětu VIKMA16 Učící se společnost.

Seznam použitých zdrojů

ALLEMAN, G. B. 2015. The Fallacy of the Planning Fallacy. [online]. [cit. 2017–05–15] Dostupné z: http://herdingcats.typepad.com/my_weblog/2015/05/the-fallacy-of-the-plannig-fallacy-1.html

ALLAN, M. A. 2017. Information Literacy and Confirmation Bias: You Can Lead a Person to Information, but Can You Make Him Think? Informed librarian online. [online]. © 2017 Mark A. Allan [cit. 2017–05–15] Dostupné z: https://www.informedlibrarian.com/guestforum.cfm?FILE=gf1704.html&PrinterFriendly=Y

ČERNÝ, Michal. 2017. Kognitivní zkreslení. Psychologie a edTech. [online]. © [cit. 2017–05–15] Dostupné z: https://tmblr.co/Z9XiOe2JclsVF

DOMBEK, P. a LUDVIG, P. Mentální mor: vlastní neobjektivita. GROWjob .© 2005–2017, GrowJOB institute. [cit. 2017–05–20] Dostupné z: http://www.growjob.com/clanky-personal/mentalni-mor-vlastni-neobjektivita/

FRIENDMAN, J. F. 2010. The Zeigarnik Effect And Completing Everything. Mental help. [online]. © 2017 Mentalhelp.net. [cit. 2017–05–21] Dostupné z: https://www.mentalhelp.net/articles/the-zeigarnik-effect-and-completing-everything/

GREER, Ally. 2013. Learning to learn: fighting cognitive biases. Scoop.it [online]. 24.11. 2013 © 2011 Scoop.it Inc. [cit. 2017–05–14] Dostupné z: http://blog.scoop.it/2013/10/24/learning-to-learn-fighting-cognitive-biases/

GUTIERREZ, K. 2015. Comparing Typical (Crammed) Learning vs. Spaced Learning. Shift. [online]. © 2017 SHIFT eLearning. [cit. 2017–05–14] Dostupné z: http://info.shiftelearning.com/blog/comparing-typical-crammed-learning-and-spaced-learning

HONZÁK, Radkin. 2010. Milgramův brutální experiment. Psychologie.cz [online]. © Mindlab s.r.o. [cit. 2017–05–14] Dostupné z: https://psychologie.cz/milgramuv-brutalni-experiment/

HORÁK, Ondřej. 2012. Klam utopených nákladů. Psychologie.cz [online]. © Mindlab s.r.o. [cit. 2017–05–14] Dostupné z: https://psychologie.cz/klam-utopenych-nakladu/

JACKSON, J. 2014. Appeal to Authority. Critical thinking. [online]. © 2004–2017 Association for Critical Thinking [cit. 2017–05–15] Dostupné z: http://www.critical-thinking.org.uk/critical-thinking/fallacies/appeal-to-authority.php

JAFFE, A. 2011. Desirable Difficulties in the Classroom. Psychology Today. [online]. © 1991–2017 Sussex Publishers [cit. 2017–05–21] Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/blog/all-about-addiction/201105/desirable-difficulties-in-the-classroom

JARRETT, Ch. 2012. Memory Myths. The guardian. [online]. © 2017 Guardian News and Media Limited [cit. 2017–05–21] Dostupné z: https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2012/jan/14/truth-about-memories-jarrett

List of Cognitive Biases. Wikipedia.org [online]. © Wikipedia, last edit on 20 May 2017 [cit. 2017–05–20] Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_cognitive_biases

MAYNES, Jeffrey. 2015. Critical thinking and cognitive bias. Informal Logic. [online]. Sv. 35, č. 2, leden 2015. Str. 183–203. [cit. 2017–05–15] Dostupné z: http://ezproxy.muni.cz/login?url=http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=edselc&AN=edselc.2-52.0-84932156707&lang=cs&site=eds-live&scope=site

Memory Biases. Bias List. [online]. [cit. 2017–05–15] Dostupné z: http://biaslist.com/memory

NICKERSON, R. S. 1998. Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review Of General Psychology. [online]. Sv. 2, č. 2, str. 175–220. [cit. 2017–05–15] Dostupné z: http://ezproxy.muni.cz/login?url=http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=edselc&AN=edselc.2-52.0-0000245521&lang=cs&site=eds-live&scope=site

O’BRIEN, E.J. a J. L. MYERS. 1985. When comprehension difficulty improves memory for text. Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory, and Cognition [online]. Sv. 11, č. 1, str. 12–21. [cit. 2017–05–21] Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1037/0278-7393.11.1.12

RAMM, J., TJOTTA, S. a G. TORSVIK. 2013. Incentives and creativity in groups. [online]. CESifo Working Paper №4374. 16s. [cit. 2017–05–15] Dostupné z: https://www.uis.no/getfile.php/Forskning/Bilder/09%20%C3%98konomi/Torsvik%20candle-incentiv.pdf

REA, Shilo. 2015. Researchers Find Everyone Has a Bias Blind Spot. Cmu.edu [online]. © Carnegie Mellon University [cit. 2017–05–16] Dostupné z: https://www.cmu.edu/news/stories/archives/2015/june/bias-blind-spot.html

ROESE, N. J. 2012. ‘I Knew It All Along…Didn’t I?’ — Understanding Hindsight Bias. Association for psychological science. [online]. © Association for psychological science [cit. 2017–05–14] Dostupné z: https://www.psychologicalscience.org/news/releases/i-knew-it-all-along-didnt-i-understanding-hindsight-bias.html#.WSFwSGh97IV

SPARROW, B. et al. 2011. Google Effects on Memory: Cognitive Consequences of Having Information at Our Fingertips. Science [online]. Sv. 333, č. 6043, str. 776–778. [cit. 2017–05–16] Dostupné z: DOI: 10.1126/science.1207745

TAYLOR, Jim. 2011. Popular Culture: Cognitive Biases Make Common Sense Neither. [online]. © 2017 Dr. Jim Taylor [cit. 2017–05–14] Dostupné z: http://www.drjimtaylor.com/4.0/popular-culture-cognitive-biases-make-common-sense-neither/

VARLAS, L. 2012. Teaching, Learning, and the “Curse of Knowledge”. ASCD Newsletters & Publications. [online]. © 2016 ASCD [cit. 2017–05–18] Dostupné z: http://inservice.ascd.org/teaching-learning-and-the-curse-of-knowledge/

VIRINE, L. a M. TRUMPER. 2008. Heuristics and Biases in Project Management. In: Project Decisions: The Art and Science. Management Concepts, 344s. ISBN 978–1–56726–217–9 Dostupné také z: http://www.dia.fi.upm.es/~jafernan/teaching/sistemasayudadecision/heuristics-biases.pdf

YUDKOWSKY, E. 2007. Planning Fallacy. Less Wrong. [online]. © [cit. 2017–05–17] Dostupné z: http://lesswrong.com/lw/jg/planning_fallacy/

VALENTOVÁ, Lenka. 2011. Učit se jak se učit. Rvp.cz [online]. [cit. 2017–05–14] Dostupné z:http://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/14403/UCIT-SE-JAK-SE-UCIT.html/

WAUDE, A. 2016. False Memories. Psychologist world [online]. © 2017 Psychologist World and partners [cit. 2017–05–20] Dostupné z: https://www.psychologistworld.com/memory/false-memories-questioning-eyewitness-testimony