Zpětná vazba
Zpětná vazba je nástrojem učící se společnosti pro další rozvoj, proto jsem si toto téma zvolila. Význam zpětné vazby je opakovaně zdůrazňován v procesu učení v rámci vzdělávacích aktivit a institucí, ale i zdravotnických zařízení. (Ambrose, 2010; Burget, N., b.r.; Eger, 2020; Reitmayerová, 2007) Při poskytování zpětné vazby se ovšem setkáváme také s problémy — poskytovaná zpětná vazba není skutečnou zpětnou vazbou, chybí obsah, objevuje se neschopnost zpětnou vazbu formulovat nebo nejsou vytvořené podmínky pro poskytování a přijímání zpětné vazby. (Kalová, Simona, b.r.; Rokos, Lukáš; Lišková, Jana, b.r.) V kontextu vzdělávání se nyní často setkávám s formativním hodnocením, které zase dál rozvíjí zpětnou vazbu do konkrétní specifické formy.
V prostředí firem a organizací se můžeme setkat se zpětnou vazbou v rámci pracovního prostředí — využívá se např. 360stupňová zpětná vazba (Kubeš & Šebestová, 2008). 360 stupňů zde znázorňuje, že zpětná vazba je poskytovaná napříč hierarchií v organizaci, tedy vzájemně od všech všem. Jde o zpětnou vazbu od spolupracovníků, od nadřízených a od podřízených — záměrem je dohromady tedy vytvořit celkový pohled ze všech stran. Zpětná vazby je poskytována anonymně a výsledky jsou předány dané osobě, případně jejímu nadřízenému. Předání může probíhat písemnou formou nebo formou setkání např. hodnocené osoby a personalisty, kteří se nad zpětnou vazbou setkají, personalista předává shromážděná sdělení a mohou diskutovat o relevantnosti a vytvořit záměry pro zlepšení, nastavit společně další konkrétní kroky. Zpětná vazba tedy může zlepšovat kvalitu práce a spokojenost všech zúčastněných, kteří mají možnost se vyjádřit a ovlivňovat dění, pokud o to mají zájem.
Vzhledem k tomu, jak významným nástrojem pro další rozvoj zpětná vazba může být, zaměřuji se dále na možnosti, jak rozvíjet prostor pro kvalitní zpětnou vazbu. Jednou z možností jsou čtyři kroky zpětné vazby.
Čtyři kroky zpětné vazby
1. Ujistěte se, že váš protějšek od vás v daném okamžiku zpětnou vazbu chce a může přijmout
2. Popište obsah zpětné vazby jednotlivě podle následujících hledisek
a. Co nebo jaké chování jsem zaznamenal?
b. Co mě k tomu napadá, jak to interpretuji?
c. Jaké pocity to ve mně vyvolává?
d. Impulsy k jakému jednání se u mě dostavují?
3. Poté vysvětlí svůj pohled příjemce zpětné vazby, aniž se bude omlouvat.
4. Dohodnete se na tom, co vnímáte stejně a v čem se vaše vnímání liší. Vyměníte si představy o případně potřebných změnách.
(Daigeler, 2008)
Za přínos tohoto modelu považuji rozdělení do jednotlivých kroků a jasnou posloupnost. Aby předávání zpětné vazby mohlo fungovat, potřebujeme ovšem bezpečné prostředí a také účastníky, kteří dokáží zpětnou vazbu dávat i přijímat. Pro předávání zpětné vazby tedy potřebujeme určitou úroveň osobního rozvoje a komunikace. Ukazuje se totiž, že přetrvává mylný předpoklad, že dokážeme pojmenovat své pocity a formulovat, co je potřeba změnit, identifikovat slabá místa a popsat je — není to vůbec samozřejmé (Šeďová & Švaříček, 2010).
Potřebujeme tedy prvně rozvíjet schopnost komunikace, zaměřit se na sebe, než budeme poskytovat zpětnou vazbu ostatním. V tomto směru považuji za přínosný přístup nenásilné komunikace (NVC — z angličtiny „non-violent communication“). Čtyři složky nenásilné komunikace jsou:
· pozorování,
· pocity,
· potřeby,
· prosba.
(Rosenberg, 2016)
Zároveň nabízí nástroje pro pojmenování pocitů a potřeb, seznamy, ze kterých je možné čerpat, vracet se k nim a rozšířit si tak slovní zásobu v tomto směru. Běžně totiž k vyjádření pocitů využíváme jen pár opakujících se vyjádření a rozšíření slovní zásoby nám může pomoct k přesnějšímu vyjádření. Vede také k univerzálním potřebám — např. z pohledu NVC není potřeba „potřebuji, abys mi odpovídal na emaily“ ale potřeba respektu, potřeba spolupráce. Až z uvědomění a pojmenování konkrétní potřeby vzniká prosba — jako další krok po uvědomění si vlastních pocitů a potřeb. Tento postup: pozorování, pocity, potřeby a prosba — vede někdy k překvapivým výsledkům, kdy dokážeme sami lépe porozumět o co v dané situaci jde, uvědomit si, jaké pocity v nás vyvolává, a proč — s jakou potřebou nebo potřebami je to spojené a z toho potom vychází formulace, co bychom potřebovali.
Za slabé místo tohoto postupu považuji omezenost na lidi, kteří jsou s touto metodou seznámeni. Pokud je náhodný zaměstnanec či učitel rozhodne, že bude zpětnou vazbu svým kolegům či studentům poskytovat tímto způsobem, může se lehce setkat s nepochopením. Jednou možností řešení je pro mě seznámení dané skupiny v práci či ve škole s nenásilnou komunikací a společné domluvení pravidel, jak ji chceme využívat pro zpětnou vazbu. Jako druhou variantu vidím praxi, kdy skrze hlubší porozumění je možné opustit konkrétní čtyři kroky a používat pro pojmenování přirozený jazyk. Jak zmiňuje již Rosenberg v knize Nenásilná kominikace (Rosenberg, 2016), jsou zde totiž kromě 4 složek ještě 2 části:
1. Upřímné vyjádření prostřednictvím těchto čtyř složek.
2. Empatické přijetí prostřednictvím těchto čtyř složek.
Za sebe samotné můžeme zajistit první část — upřímné vyjádření, ale nezajistíme empatické přijetí. Pro empatické přijetí potřebujeme určitou bezpečnou atmosféru a ochotu pro přijímání zpětné vazby.
Zkušenosti s využíváním nenásilné komunikace v praxi popisuje mimo jiné Eliška Dostálová ve své práci „Zkušenost účastníků workshopu Nenásilné komunikace a promítání této zkušenosti do běžné mezilidské komunikace“ (Dostálová, 2019).
Za podstatné pro poskytování kvalitní zpětné vazby považuji tedy mluvit za sebe, vyjádřit své pocity a potřeby, vyslovit návrh či prosbu. Za klíčové považuji prostředí pro dávání a přijímání zpětné vazby — zajištění bezpečného prostoru pro vyjádření se a pro naslouchání. Pro poskytování kvalitní zpětné vazby je potřeba praxe a rozvíjení se v komunikaci — jak v sebevyjádření, tak v naslouchání.
Zdroje:
Ambrose, S. A. (2010). How learning works: Seven research-based principles for smart teaching (R. E. Mayer, Ed.; 1st ed.). Jossey-Bass.
Burget, N. (b.r.). Využití zpětné vazby v rehabilitaci pacientů s poruchami chůze po cévní mozkové příhodě. Rehabilitation & Physical Medicine / Rehabilitace a Fyzikalni Lekarstvi . 2015, Vol. 22 Issue 2, p70–78. 9p. Získáno 30. červen 2022, z https://web.s.ebscohost.com/abstract?direct=true&profile=ehost&scope=site&authtype=crawler&jrnl=12112658&AN=102821449&h=qKnY6lv%2f2FkgSNX3UqyUoh%2fD2U%2b%2fmxA7GSkCYK8gIq%2f13iXOliaDMPVHnZjwyPZ1c4cMQb2e8LikphPq7uTiDA%3d%3d&crl=c&resultNs=AdminWebAuth&resultLocal=ErrCrlNotAuth&crlhashurl=login.aspx%3fdirect%3dtrue%26profile%3dehost%26scope%3dsite%26authtype%3dcrawler%26jrnl%3d12112658%26AN%3d102821449
Daigeler, T. (2008). Vedení lidí v kostce: Techniky vedoucí k úspěchu. Grada Publishing a.s.
Dostálová, E. (2019). Zkušenost účastníků workshopu Nenásilné komunikace a promítání této zkušenosti do běžné mezilidské komunikace [Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta]. https://is.muni.cz/th/v16px/
Eger, L. (2020). E-learning a jeho aplikace s orientací na vzdělávání a profesní vzdělávání Millennials (První vydání). Západočeská univerzita v Plzni.
Kalová, Simona. (b.r.). Úloha chyb, korektivní zpětné vazby a normy v cizojazyčné výuce s důrazem na výuku angličtiny. Pedagogická Orientace . 2018, Vol. 28 Issue 1, p72–110. 39p. Získáno 30. červen 2022, z https://web.s.ebscohost.com/abstract?direct=true&profile=ehost&scope=site&authtype=crawler&jrnl=12114669&AN=130557324&h=LWtC5dIns7yxbXSEJRge0QNaz8C2nRapK40u%2fAAKaBJZqrjdYtdj3gaoLBn4%2br7Jwm1UhMNiwhRHFbDEJ8f8cQ%3d%3d&crl=c&resultNs=AdminWebAuth&resultLocal=ErrCrlNotAuth&crlhashurl=login.aspx%3fdirect%3dtrue%26profile%3dehost%26scope%3dsite%26authtype%3dcrawler%26jrnl%3d12114669%26AN%3d130557324
Kubeš, M., & Šebestová, Ľ. (2008). 360stupňová zpětná vazba jako nástroj rozvoje lidí. Grada Publishing.
Reitmayerová, E. (2007). Cílená zpětná vazba: Metody pro vedoucí skupin a učitele (V. Broumová, Ed.; Vydání první). Portál.
Rokos, Lukáš; Lišková, Jana. (b.r.). Kvalita vrstevnické zpětné vazby při badatelské úloze z biologie člověka v hodinách přírodopisu 1 — ProQuest. Pedagogicka Orientace; Brno Vol. 29, Iss. 1, (2019): 43–72. https://doi.org/10.5817/PedOr2019-1-43
Rosenberg, M. B. (2016). Nenásilná komunikace / (Vydání čtvrté). Portál.
Šeďová, K., & Švaříček, R. (2010). Zamlčené hodnocení: Zpětná vazba ve výukové komunikaci na druhém stupni základní školy. 15(2), [61]-86.
