Zvonek zvoní, škola končí, po schodech se běží… aneb co je celoživotní učení a k čemu je to dobré?

Končí učení základní školou? Určitě by nemělo, že? A co střední školou? Taky ne? Nebo snad vysokou školou? Tak to už určitě ano, nemám pravdu? Co když je ale učení nikdy nekončící proces, provázející člověka od útlého věku až do stáří?

Celoživotní učení a proč je důležité

Strategie celoživotního učení pro ČR uvádí, že na jedné straně máme základní, střední a terciární vzdělávání, tzv. počáteční vzdělávání, a na straně druhé další vzdělávání. Tradiční institucionální výuka v rámci vzdělávacího systému má být tedy základem, na něhož má navazovat další vzdělávání, a společně pak mají tvořit vzájemně propojený celek.

Co konkrétního se ale skrývá pod pojmem další vzdělávání? Podle výše zmíněného dokumentu se jedná o vzdělávání, které je zaměřeno na různorodé spektrum vědomostí, dovedností a kompetencí důležitých pro uplatnění v pracovním, občanském i osobním životě. Může mít například formu počítačových kurzů nebo kurzů cizích jazyků, rekvalifikačních kurzů, krátkodobých školení, individuálního sebevzdělávání, přednášek, nebo i osvojování si dovedností a kompetencí z každodenních zkušeností a činností.

Jistou nesrovnalostí v dokumentu je, že další vzdělávání má probíhat teprve po dosažení určitého stupně (počátečního) vzdělání, resp. po prvním vstupu vzdělávajícího se na trh práce. Do dalšího vzdělávání by však měla být zahrnuta také aktivita, kterou daný člověk vykonává během některého ze stupňů počátečního vzdělávání (například navštěvuji gymnázium a zároveň večerní kurz navrhování v AutoCAD - kurz tedy spadá pod další vzdělávání, které je součástí celoživotního učení).

Takovéto kombo (institualizované + další učení) tedy efektivním může být. Celoživotní učení se navíc zdá o to rozumnější, jestliže se pracovní trh a požadavky na zaměstnance v budoucnu výrazně změní. To potvrzuje například zpráva Fast Forward 2030 společnosti CBRE, která mimo jiné tvrdí, že do roku 2025 vymizí 50 % současných zaměstnání. Ať už jsou tyto odhady přehnané či nikoliv, změny na pracovním trhu (nedostatek některých profesí a poptávka po dříve neexistujících) či přímé ohrožení některých zaměstnání (závádění samoobslužných pokladen, čtvrtá průmyslová revoluce) je možné sledovat již nyní.

Celoživotní učení a MU

Na potřebu celoživotního učení reagují i některé vysokoškolské instituce. V Brně existují zejména dva instituty celoživotního vzdělávání, a to na Mendelově univerzitě a Vysokém učení technickém. Co se týče Masarykovy univerzity, jsou zde např. projekty Kariérní centrum (pořádající také různé akce a kurzy) a Dny informačního vzdělávání. Výhodou studia na MU je také možnost zapisovat si předměty z libovolného oboru a fakulty (pokud nevyžadují prerekvizitu nebo nejsou otevřeny pouze pro studenty mateřských oborů). Student tak má značnou svobodu a chce-li si rozšířit svoje vědomosti v různorodých oblastech, má k tomu příležitost. Při Filosofické fakultě MU pak rovněž působí jazyková škola.

Přesto je škoda, že na Masarykově univerzitě neexistuje podobný institut celoživotního vzdělávání jako ve dvou výše zmíněných případech (i když ty mají také své nedostatky). Takový institut by mohl zastřešovat stávající aktivity týkající se celoživotního učení a přidat další. Po etablování instituce by studenti již byli zvyklí na to, že se na ni mohou obrátit, pokud se chtějí dále rozvíjet a vzdělávat. Výhodou by rovněž mohla být nižší cena za jednotlivé kurzy, jelikož pro mnoho studentů jsou komerční kurzy v řadě odvětví (např. počítačová školení) obtížně dostupné. Univerzita by tak mohla velkou měrou přispět ke zvyšování konkurenceschopnosti svých studentů.