Bojím se, že dostanu epileptický záchvat v práci
Strach, stud, úzkost, pocit zranitelnosti nebo trapnosti, to jsou jen některé z emocí, které v lidech s epilepsií mohou vyvolat vzpomínky na epileptický záchvat. Přirozeně se proto mohou obávat, kdy přijde další. Některým z nich může strach z epileptického záchvatu znepříjemňovat pracovní život, obávají se, že ho dostanou v práci. Tento článek vás seznámí s tím, jak s takovými pocity pracovat a informuje vás, kdy už je vhodné vyhledat odbornou pomoc.
Bojíte se, že dostanete epileptický záchvat na pracovišti? Vzbuzuje ve vás taková představa úzkost, strach nebo stud? Určitě nejste sami, podobné emoce se vyskytují u nejednoho člověka s epilepsií a v určité míře jsou přirozené. Důležité ale je, aby vám strach nebránil vykonávat práci nebo vás úplně neparalyzoval v osobním životě. Pokud se už ráno při cestě do práce cítíte nervózní, zažíváte nepříjemnou úzkost a přijíždíte s obavou, abyste neměli záchvat, je na čase začít se svými emocemi vědomě pracovat.
Rozpoznejte svoje emoce
Každá emoce, i ta na první pohled „negativní”, má v našem životě důležité místo. Naše pocity můžeme vnímat jako kompas. Ukazují nám, co potřebujeme, zda něco nebo někdo překračuje naše hranice, kapacity, jestli je něco v souladu s našimi hodnotami, nebo ne a podobně. Díky tomu můžeme změnit naše chování tak, abychom se cítili zase v rovnováze. Aby však tenhle kompas správně fungoval, musíme ho umět číst a nechat se jím vést. A jinak tomu není ani v případě obav ze záchvatu v práci.
Někdy máme potíže určit, co prožíváme za emoci. Možná cítíte napětí a je pro vás těžké ho pojmenovat. Máte jít třeba do práce a spíše vás pobolívá břicho, než abyste byli schopni určit, že prožíváte strach nebo nervozitu z nadcházejícího dne. Zkuste se na chvilku zastavit a vnímat sebe sama. Co prožíváte za emoci? Ve které části těla ji cítíte? Jaké by měla jméno? Je to strach? Je to vztek? Je to pocit viny, nebo stud?
Samotné pojmenování emoce vám pomůže zmírnit její intenzitu. Na souvislost mezi pojmenováním emoce a snížením její intenzity poukazují vědecké studie. Podle jedné z teorií se díky pojmenování emoce psychicky oddálíme od zdroje emoce a vytvoříme si od něj odstup. Díky tomu se intenzita prožitku oslabí. Zároveň se tím dostanete i do většího kontaktu sami se sebou a ujasníte si svoje potřeby či nejistoty. Díky tomu můžete podniknout další kroky, abyste se cítili lépe.
Prozkoumejte svoje pocity více do hloubky
Když se vám povede rozpoznat emoci, můžete si vyčlenit čas a přemýšlet o tom, z čeho vaše pocity vyvěrají. Pokud si např. uvědomíte, že za vaší ranní nevolností stojí strach ze záchvatu v práci, můžete později dál přemýšlet, co je za ním a co ho živí. Je to strach z toho, že si ublížíte při pádu na zem? Nebo se bojíte, že vás u záchvatu uvidí další kolegové a vy se před nimi nechcete ztrapnit?
Obě příčiny strachu jsou srozumitelné, ale na každou z nich je třeba hledat trochu jiné řešení. A právě proto je důležité pátrat v sobě i po tom, z čeho naše emoce pramení. Díky tomu, že znáte příčiny svých pocitů, na ně můžete lépe zareagovat.
Pracujte nejen s aktuální emocí, ale také s jejím zdrojem
Pokud chcete nějakou emoci zpracovat, je kromě jejího pojmenování a vědomého prožití také vhodné přemýšlet nad tím, odkud se vlastně bere. Zkusme si to ukázat na výše zmíněném příkladu se strachem.
Strach ze zranění nebo o život
Pokud se bojíte záchvatu v práci proto, abyste se při pádu nezranili a aby vám někdo dokázal pomoci, může vás uklidnit, když si vytvoříte tzv. akční plán, jak předejít zranění a jak kolegy připravit na danou situaci. Např. na nástěnku dáte papír s informací, jak postupovat při epileptickém záchvatu a informujete o něm ostatní. Ve stresující situaci tak budou mít vždy po ruce „návod”, co dělat. Otevřeně se pobavíte s kolegy o svých obavách. Budete pravidelně užívat léky a vyhýbat se spouštěčům záchvatů apod. Díky tomu pak budete mít pocit, že máte alespoň částečně záchvaty pod kontrolou a můžete se cítit bezpečněji.
Pokud se bojíte, jak by se řešila situace před zákazníky, kteří nemusejí vědět, jak postupovat v případě záchvatu, může vám pomoci domluvit se s kolegou, abyste nebyli během směny „na place” sami.
Strach a stud související se stigmatem
Jiné řešení je třeba hledat v případě, že se záchvatu bojíte kvůli reakci kolegů. Po samotném záchvatu pociťujete zejména stud. Může vám přijít ponižující, že se něco takového stalo a druzí vás viděli. Tady je na místě pracovat s vnímaným stigmatem a s postoji, které sami k nemoci máte.
Někdy se může stát, že se s nálepkou, kterou nám dává okolí ztotožníme. V tomto případě by se člověk s epilepsií začal sám stigmatizovat, podceňovat, mohl by mít snížený pocit vlastní hodnoty, může se vyhýbat druhým, myslet si o sobě to nejhorší.
Stojí za to hledat situace, ve kterých s vámi lidé hovořili o epilepsii jako o běžném onemocnění bez náznaku stigmatizace. Takto si můžete upevňovat, že stigma není neměnné a všudypřítomné.
Kdybyste sami znali jiného člověka s epilepsií, co byste si o něm mysleli? Co byste dělali, kdybyste viděli, že má záchvat? Pravděpodobně byste přemýšleli hlavně nad tím, jak mu pomoci a jestli je v pořádku. Věřte, že takto to mají i lidé ve vašem okolí vůči vám. Mezi „technikami”, které můžete vyzkoušet, je soucítit sami se sebou a poskytnout tak sobě oporu (více v nedávném rozhovoru – téma soucit se sebou).
Strach související s pocity osobní zranitelnosti
Pokud se bojíte záchvatu v práci proto, že budete před druhými zranitelní a ztratíte tak například tvář sebevědomého vedoucího, opět je potřeba s tím pracovat jinak. Můžete pracovat s uvědoměním si, že vy a váš život mají hodnotu i přes vaše onemocnění. S tím, že si můžete dovolit nebýt „dokonalý” nebo s dalšími tématy. Např. můžete pracovat na samotném přijetí zranitelnosti, jako pocitu, který je pro váš život podstatný. Zranitelnost může být lidmi mylně vnímaná jako emoce negativní, ale na druhou stranu nám může umožnit být lidštější nebo utvářet vztahy s druhými.
Vyhledat odbornou pomoc?
Čím více se bude dotýkat strach našeho osobnostního nastavení, které prostupuje do více oblastí života, tím vhodnější je zpracovávat si je v terapii. Terapii pak nemusíme pojímat jako místo, kde se řeší jen duševní problémy, ale právě i osobnostní růst a lepší pochopení vlastních vzorců chování a prožívání, ke kterým se sami dostáváme těžko.
Terapii bych doporučila vždy v případě, že se u vás vyskytují silné návaly úzkosti nebo strachu. Pokud se u vás objevila např. panická ataka, neváhejte vyhledat odbornou pomoc psychiatrickou či klinického psychologa a domluvit se na vhodné terapii.
Líbí se vám Epizóna, nový projekt Společnosti E? Podpořte nás jednorázovým nebo pravidelným příspěvkem. Máte dotaz nebo konkrétní podnět? Napište nám na epizona@spolecnost-e.cz.
Reference:
Lieberman MD, Eisenberger NI a spol. “Putting feelings into words: affect labeling disrupts amygdala activity in response to affective stimuli.” Psychological science 18, č. 5 (2007): 421–8.
