Epizóna
Published in

Epizóna

Pojďte si procvičit mozek

Dnes se zaměříme na fenomén poslední doby, a to na trénování kognitivních neboli poznávacích funkcí mozku. Na trhu se objevuje řada vědeckých článků, odborných knih i praktických seminářů o trénování paměti, zvyšování kapacity mozku a rozvoje potenciálu mentálních schopností. Můžeme s tím ale něco dělat i sami?

Všichni občas máme pocit, že nás hlava neposlouchá. Nejsme si jisti, jestli jsme při odchodu z bytu zamknuli dveře; jméno nově představené osoby se nám vytratí z paměti právě v okamžiku, kdy nám podává ruku; zaslechneme povědomou melodii, kterou aktuálně nemůžeme zařadit ke konkrétnímu interpretovi. Příkladů bychom jistě našli plno. Proč tomu tak je a co se s tím dá dělat?

Proč náš mozek nefunguje, jak by měl

V životě se setkáváme se smutnými událostmi, které se mohou stát komukoliv z nás. V souvislosti s dopravními nehodami, rozvojem nových druhů sportů a pohybových aktivit dochází k nárůstu vážných úrazů hlavy, a to i přes stále dokonalejší ochranné pomůcky. Často se setkáváme i se závažnými neurologickými, degenerativními nebo duševními onemocněními s přímými dopady na činnost mozku. Tak může dojít k postižení mozku, kdy některá z jeho oblastí může být ve svém fungování dočasně nebo trvale narušena. Svou roli může sehrát také třeba přibývající věk, přetížení v práci, dlouhodobý stres nebo silná medikace.

Mozek jako symfonie hemisfér

Lidský mozek je velmi komplikovaný. Můžeme ho přirovnat k symfonickému orchestru. Aby hrál harmonické melodie, musí být sehraný a vyladěný. Každá mozková buňka představuje jednoho muzikanta, hrajícího přidělený part. Všichni dohromady tvoří jeden celek a výsledkem jejich činnosti je harmonická skladba. Odborně se tomu říká „symfonie hemisfér” (Kulišťák, 2003).

Nyní si můžeme představit situaci, kdy dojde k nehodě, při které zemřou nebo se zraní téměř všichni houslisté, zatímco ostatní hudebníci vyváznou bez škrábnutí. Samotná událost je pro zbytek orchestru natolik šokující, že po nějakou dobu nejsou schopni pozůstalí muzikanti smysluplně hrát. Posléze když ochromení odezní, začnou uvažovat, zda budou schopni skladby odehrát. Dirigent musí nejprve zjistit, kolik houslistů mu zůstalo a zda přišel i o první, a tedy nejdůležitější housle. Pak začne hledat řešení. Třeba mu přeživší houslisté budou stačit, byť jejich počet bude nižší. Může se také pokusit sehnat a angažovat nové hudebníky zvenku, kteří chybějící houslisty nahradí. Nebo se může obrátit k orchestru a vyhledat mezi stávajícími členy ty, kteří mají s houslemi předchozí zkušenost — např. violoncellisty –, a vycvičit je pro houslové party. Mezitím se může některý zraněný houslista uzdravit. Nabízí se možnost změnit repertoár, kde nebudou smyčce potřeba nebo budou „překryty“ jinými nástroji. A to je podstata kognitivního trénování.

Neuroplasticita aneb jak mozek trénovat

Prostřednictvím specializovaných a obecných cvičení, počítačových programů a kognitivních pomůcek lze posilovat paměť, logické uvažování, slovní zásobu, schopnost soustředění a další mozkové funkce. Tím se posilují stávající spojení mezi mozkovými buňkami, ale především vznikají nové dráhy, které nahrazují ty poškozené a nefunkční. A to je podstatou kognitivní rehabilitace, podstatou trénování mozku. Cílem je obnovení poškozených funkcí mozku „symfonie hemisfér“.

Je to stejné, jako když dirigent našeho orchestru musí se svými hudebníky začít zase cvičit jak jejich individuální schopnosti, tak vzájemnou souhru. Pokud houslisté chybí, je třeba najít nové; pokud je jich málo, využijí se jiní hudebníci z orchestru. A pokud se nic z toho nepodaří, vyhledají se takové skladby, kde nejsou smyčce potřeba a orchestr zahraje méně náročnou, přesto krásnou skladbu, která bude znít jako nejkrásnější symfonie.

Kdo potřebuje trénovat mozkové funkce

Mozek lze s trochou nadsázky přirovnat ke svalu — když jej necvičíme, má tendenci lenivět. Všichni víme, že fyzický trénink, ať již rekreační, nebo vrcholový, je nezbytný pro optimální fungování našeho těla a také jako prevence řady onemocnění. S kognitivním tréninkem je to podobné. Každý z nás bez ohledu na věk, zdravotní stav či míru duševního vytížení by měl pravidelně podporovat své mentální zdraví prostřednictvím nejrůznějších kognitivních úkolů a cvičení. Pozitivní dopady se pak projeví nejen v osobním, ale i v profesním životě.

Je to nuda?

Kognitivní trénink v žádném případě nemusí být nudný a nezáživný. Naopak velká řada cvičení může být s úspěchem použita na rodinných setkáních, skupinových aktivitách nebo třeba pro teambuilding ve firmách. Internet a multimediální technika umožňují využití neotřelých metod, o kterých byste neřekli, že mohou vašemu mozku prospívat.

O co tedy vlastně jde

V podstatě si fungování mozku můžeme představit v 5 základních funkcích, které nám pomáhají poznávat a zpracovávat okolní i vnitřní svět. Jedná se o paměť, logiku, pozornost, řečové funkce a prostorovou orientaci. Co konkrétně znamenají a jak se dají trénovat, to si povíme v příštím dílu minisérie tréninku kognitivních funkcí.

Reference:

Kulišťák, Petr. Neuropsychologie. Praha: Portál, 2003.

Líbí se vám Epizóna? Podpořte nás jednorázovým nebo pravidelným příspěvkem. Máte dotaz nebo konkrétní podnět? Napište nám na epizona@spolecnost-e.cz.

--

--

Jsme experty oborů psychologie, sociální práce, práva, bezpečnosti, HR nebo neurologie. Součástí týmu jsou také lidé s epilepsií. Lidem s epilepsií pomáháme se zaměstnáním, zaměstnavatelům nabízíme fakta a manuály, aby se spolupráce neobávali. Staňte se součástí a buďte u toho.

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store
Antonín Liška

Sociální pracovník a projektový manažer, člen multidisciplinárního týmu Epizóny. Dlouhodobě se zabývám kognitivní rehabilitací.