Jiří Zelenda SCIO vzdělávání handicap epilepsie epilepsy zaměstnání empatie
„Když vybíráme nového kolegu, zajímá nás, jestli odpovídá vypsaným požadavkům a čím může naši společnost obohatit. Jestli má nějaký zdravotní handicap, opravdu nehraje roli,” říká Jiří Zelenda, výkonný ředitel společnosti Scio | Zdroj: Scio

U nás nikdo svůj handicap skrývat nemusí

Martina Seifrtová
Epizóna
Published in
5 min readMay 25, 2021

--

Jiří Zelenda je výkonným ředitelem společnosti Scio, která se zaměřuje na vzdělávání dětí a vyniká svým jedinečným přístupem. Tak „trochu jinak“ se Scio chová nejen k dětem, ale také ke svým zaměstnancům. I těm se zdravotním znevýhodněním. Vztahy jsou zde založené na vzájemné důvěře a vstřícnosti. Nenechte si ujít rozhovor, který vám ukáže, že to jde i jinak — lépe.

Patříte ke klíčovým osobám Scio společnosti a nedávno jste „slavil“ 10leté výročí ve Sciu. Vzpomenete si na dojmy z Vašeho přijímacího pohovoru do Scia, který jste před lety podstoupil?

Ano, vzpomenu. Když jsem se do Scia hlásil, byla to pro mě neznámá firma. Nikdy jsem neabsolvoval žádné Scio testy a podobně. K přihlášení do výběrového řízení mě ponoukla moje žena, která se tam hlásila asi půl roku přede mnou. Sice ji nepřijali, ale s nadšením tenkrát mluvila o lidech a tamním přátelském prostředí. Když se pak ve Sciu objevila nová pozice, přihlásil jsem se. Na samotný průběh výběrové řízení si do detailu již nevzpomínám, ale pamatuji si tu velkou radost, když mi zavolali, že mě přijali.

Dnes pracujete jako výkonný ředitel společnosti a sám jste se podílel na výběru zaměstnanců na různé pozice. Co hraje klíčovou roli při rozhodování, koho do svého „týmu“ přijmete? Na co kladete největší důraz?

Největší důraz klademe na to, aby daný člověk zapadl do komunity lidí, která tu je. To je asi nejsložitější parametr, protože když se netrefíme, tak se trápí on i ostatní. Prostředí je tu hodně specifické, panuje tu svobodná kultura s minimem procesů. To ovšem nevyhovuje každému. Každý jsme jinak založený a jsou lidé, kteří potřebují mít věci jasně nalajnované a to my tu nemáme. Vše funguje zvykově a na dobrých mezilidských vztazích. Obecně mohu říct, že pokud je člověk dobrý a splňuje kritéria na danou práci, přijmeme ho nezávisle na dalších okolnostech.

Domníváte se, že je tento přístup přínosný i pro samotnou firmu?

Ano, kdyby tomu tak nebylo, nemohla by se firma dlouhodobě úspěšně rozvíjet. Lidé jsou placení za to, že dělají svou práci, a že ji dělají dobře. Jak dobře ji dělají, to časem poznáte. Život v důvěře v člověka je mnohem snazší, veselejší a myslím si, že v konečném důsledku i pro firmu levnější. Lidé ve Scio si důvěřují navzájem napříč pozicemi a na výsledku práce je to vidět. Vede to také k nižší fluktuaci, což je rovněž pro firmu jinak drahá záležitost.

ScioŠkol je po České republice 14. Jste všichni tzv. na jedné lodi a je přístup k uchazečům na každé z Vašich škol stejný?

Přístup jednotlivých škol stojí na stejném základu, všichni klademe největší důraz na schopnosti a potenciál člověka. Nelpíme ani na formálním pedagogickém vzdělání. Důležité je, aby lidé ve školách byli skutečnými průvodci dětí světem vzdělávání a dospívání. To, zda mají vystudovaný Matfyz, historii nebo divadelní choreografii, není tak podstatné.

Zdroj: Scio

Předpokládám, že ani zdravotní znevýhodnění nehraje při výběru budoucího kolegy roli. Setkal jste se na přijímacím pohovoru s handicapovaným uchazečem, který o svém problému otevřeně mluvil?

Osobně jsem se s takovým člověkem nesetkal, ale kolegové ano. Je to jeden z aspektů, na kterém nám hodně záleží. Pokud nemoc dotyčnému vyloženě nebrání v práci, nevidíme důvod někoho s handicapem nepřijmout, nechováme vůči nim předsudky.

Když odhlédneme od fakta, že jste se s takovým člověkem nesetkal, uvítal byste, kdyby mluvil otevřeně a sdělil svou diagnózu při přijímacím pohovoru?

Ano, určitě. Vnímal bych to pozitivně, jako projev upřímnosti, od které se také mimo jiné odvíjí důvěra v daného člověka.

Máte ve vašem kolektivu člověka se zdravotním omezením a museli jste mu nějak přizpůsobit prostředí?

Naše kolegyně Eliška, která vede jeden z týmů, má dlouhodobé problémy s páteří. Loni absolvovala v rychlém sledu za sebou dvě operace, po kterých musela pár měsíců jen ležet. Nemohla se dopravit do práce, nicméně pracovat chtěla. Zařídili jsme projektor, důležité schůzky naplánovali u ní doma, zbytek probíhal online. Díky skvělým lidem a flexibilně nastavenému fungování mohla pokračovat v tom, co dělala. Obecně pokud má někdo dlouhodobý zdravotní problém, tak práce z domova v rámci Scio nepředstavuje problém. Dnes už je to poměrně častá záležitost, nicméně u nás byla práce z domova naprosto běžná i před deseti lety. Máme to dokonce stanovené tak, že nemáme povinnou přítomnost na pracovišti. Kdo chce pracovat z domu, může.

Máte zkušenost s tím, že jste v rámci Scio škol přijali kolegu, kterého jiný zaměstnavatel odmítl kvůli jeho handicapu?

Je to možné, že některého z našich kolegů předtím někde kvůli zdravotnímu handicapu odmítli, ale my takové věci vůbec nezjišťujeme. Když vybíráme nového kolegu, zajímá nás, jestli odpovídá vypsaným požadavkům a čím může naši společnost obohatit. Jestli má nějaký zdravotní handicap, opravdu nehraje roli.

Zdroj: Scio

Ve Scio máte snahu rozvíjet schopnost dětí vnímat potřeby druhých a navzájem si pomáhat. Myslíte si, že člověk s handicapem je v tomto směru pro děti přínosem?

Jakékoliv setkání s jinakostí v dětském světě je důležité a obohacující. Když se s určitým handicapem setkáte jako dítě, pak to díky své dětské bezprostřednosti berete tak, jak to je. Tu situaci jednoduše normálně žijete, nevnímáte ji jako něco mimořádného. Dospělí, kteří něčemu takovému nebyli vystaveni, například velmi často neví, jak se k handicapovanému chovat, co dělat a jak s ním mluvit. Pro děti jsou setkání s postiženými či znevýhodněnými lidmi přínosem do života.

Ze zkušeností lidí se zdravotním znevýhodněním vím, že ne každý zaměstnavatel má takto vstřícný a otevřený přístup. Je něco, co byste rád vzkázal všem zaměstnavatelům, kteří se často bojí osobu s handicapem zaměstnat?

Ať to zkusí a rozhodují se poté na základě zkušenosti, a ne svého strachu nebo obav. A asi že důvěra je vždycky lepší než nedůvěra, ten svět je takovej veselejší.

Co byste z Vašich vlastních zkušeností z pohovorů doporučil lidem s handicapem, kteří se u Vás ucházejí o práci?

Otevřenost. Handicap se stejně časem ukáže. Důvěra je tím pádem trochu narušená a musí se znova získávat. Na druhou stranu sám nevím, co bych na daném místě udělal. Jsem si vědom, že to jinde chodí jinak. Nicméně v prostředí Scio bych otevřenost a upřímnost uchazečů určitě uvítal.

Líbí se vám Epizóna, nový projekt Společnosti E? Podpořte nás jednorázovým nebo pravidelným příspěvkem. Máte dotaz nebo konkrétní podnět? Napište nám na epizona@spolecnost-e.cz.

--

--

Martina Seifrtová
Epizóna

Doktorka lékařské biochemie, členka multidisciplinárního týmu Epizóny.