
Po sto první
Tak už je to zase tady. Opět jsem si založil další blog. Tumblr se stal pevností šílených radikálních feministek, můj oblíbený Posterous už před lety zrušili a Blogger? Ach, Blogger…
Google zase jednou ukázal, jak skvěle umí koupit nějaký úspěšný projekt a poslat jej ke dnu. Sice ještě pořád funguje, to ano, ale engine i design se za posledních deset let nepohnuly a pustit si nějaký blog na telefonu je doslova traumatizující záležitost. Kdysi jsem ho měl rád, proto jsem na něm taky rozjel svůj největší (a vlastně jediný dlouhodobý) projekt — Errolovy výlevy, ale postupem času mě tak nějak… omrzel.
Jedním z faktorů bude, že dříve jsem byl nadšený z toho, že si můžu sám upravovat HTML i CSS a přetvořit si tak vše k obrazu svému, ale čím více jsem se těmto “jazýkům” věnoval po profesionální stránce, tím méně pro mě byly zábavou. A tak jsem začal chtít něco jednoduchého a čistého. Čistý text bez všelijakých pozlátek a widgetů. A tak jsem se dostal až sem.
Začalo to hledáním “nejlepší blogovací platformy”. Měl jsem jen tři základní požadavky: 1) self-hosting, protože už mě nebaví nic instalovat a nastavovat, 2) jednoduchost, protože při psaní jsou důležitá slova a ne kalendáře, počítadla, slidery a blikající jednorožci, a na závěr 3) aby to bylo zadarmo, protože investovat každý měsíc do mrtvého projektu není příliš lukrativní byznys.
Nalil jsem tedy tyto tři ingredience do šejkru, pořádně protřepal (ale nemíchal) a výsledkem byl(o) Medium — zajímavá směs blogu a sociální sítě od zakladatelů Bloggeru — mé oblíb... no, řekněme spíš “dlouhodobě užívané” blogovací platformy a Twitteru — mé nejoblíbenější sociální sítě (YouTube nepočítám, to je síť spíše asociální).
Tak tedy vzhůru — alespoň doufám — do blogování.

