Jak jsme si poladili karmu
Na počátku příběhu byl vydařený rok 2020, kdy Activate navzdory pandemii udržel většinu klientů a i díky usilovné práci na vlastní efektivitě skončil s velmi pěkným ziskem.
Je známo, že podle Maslowovy pyramidy hodnot od úrovně, kdy jsou zajištěny základní potřeby a jistoty, přestane finanční kompenzace za odvedené výkony hrát podstatnou roli při uspokojení potřeb jedince. Myslím, že za sebe můžu říct, že při současných podmínkách už jsem tuhle hranici překročil a můj dobrý pocit z práce v Etnetera Group za ty roky pramení i z mnoha dalších aspektů, které přináší svoboda v práci, možnost seberealizace, osobního růstu a podílu na zodpovědnosti při rozvoji firmy.
Jednu příležitost k dalšímu navýšení pocitu štěstí jsem už ale sám chvíli řešil — dobročinnost. Možnost vydělat víc peněz, než potřebuju k zajištění sebe i své rodiny, už několik let převádím do více či méně pravidelných příspěvků, když usoudím, že je to potřeba. Zatím jsem se ale držel nízko visícího ovoce a přispíval zejména prověřeným organizacím (Člověk v tísni, Unicef,…) a bez většího přemýšlení o konkrétním směřování daných prostředků. Můj analytický mozek teď proto ucítil příležitost tohle téma hlouběji prozkoumat a nějak lépe systematizovat. Zároveň mě napadlo, že díky vyšším odměnám podobnou úvahu řeší i kolegové. Téma dobročinnosti jsem proto představil během debat o dělení odměn a díky rychlé a veskrze pozitivní reakci jsem hned poznal, že jsem na správné stopě.
“Už dřív jsme v Activate pracovali s finanční podporou různých (ne nutně jen charitativních) projektů. Zjednodušeně šlo o to, že když se kdokoliv z nás rozhodl přispět na libovolnou věc, která mu dávala smysl, tak mohl přijít do Activate a pokud proti tomu nikdo nic nenamítal, Activate jeho příspěvek zdvojnásobil. Nicméně to bylo nahodilé a jen několik projektů se tímhle způsobem řešilo opakovaně.” — Pavel Pola
Protože ale všichni víme, že “Na každú robotu je nám treba špecialistou”, vzpomněl jsem si na jednu kamarádku, pro kterou je dobročinnost naprosto neodmyslitelnou složkou jejího života — Ladu Brůnovou. Vybavil jsem si totiž, že pomáhala u projektů Loono, Elpida, a stála také u poměrně zásadního období rozjezdu platformy Donio.cz, skrze kterou už jsem dříve na některé sbírky přispíval. Spojit síly právě s takovou platformou, která už má zkušenosti, mi dávalo v danou chvíli smysl. Ačkoliv už své kroky Lada nasměrovala jinam, došlo k výměně kontaktů a velmi brzy poté jsme již řešili, jak se dopracovat k tomu, kolik prostředků věnujeme a mezi které sbírky je rozdělíme. Ze samotného Donia nám koordinátorka Eva Kašpárková představila aktuální sbírky podle preferencí oblastí, na kterých jsme se shodli. V době covidu je přirozené, že nedostatek jsme identifikovali zejména v oblastech samoživitelů, seniorů, vzdělávání a zdravotnictví. Chladnými nás ale nenechaly ani individuální sbírky na konkrétní pomoc zejména postiženým dětem.
Eva byla natolik sdílná, že nám pomohla zodpovědět i další dotazy v oblasti dobročinnosti, které nás zajímaly — jako třeba: “Jak poznat, že je sbírka seriózní?”, “Jak odhadnout, že bude dar efektivní?” nebo “Jaké parametry lze hodnotit při výběru, kde pomáhat?”. Donio bylo také následně velkou pomocí v samotné realizaci darů tak, aby byly splněny veškeré formální náležitosti.
“Já se k dobročinnosti “prožila” jinak než Lukáš. V orienťáckým klubu máme kamaráda, který měl postiženou holčičku. V rámci klubu jsme tak pořádali nebo se účastnili různých akcí, abychom pro něj sehnali peníze, aby měli na asistentku, ošetřovatelku a další potřebné věci. Ten kontakt byl poměrně osobní, takže nám to nazpět dávalo dobrý pocit, že to má smysl, protože jsme to prostě viděli (minimálně radost a vděčnost toho kamaráda, kdykoliv se nám podařilo nějaké peníze sehnat).
Madlenka i přes všechnu péči loni odešla do lepšího světa. A já asi nějak podvědomě hledala něco jiného, kde aspoň finančně pomáhat, ale prostě jen poslat někam peníze není úplně ono (i když tím nechci snižovat důležitost takových projektů). Takže, když Lukáš přišel s touto možností, navíc dohodl “osobní” call, abychom se něco dozvěděli o projektech, které Donio podporuje a jak funguje, tak mi to přišlo úplně samozřejmé a jasné, že do toho půjdeme… A když teď chodí děkovné zprávy i od konkrétních lidi, komu to pomohlo, tak to je super. Myslím, že nikomu z nás nejde o to dostávat velké děkovačky, ale proste jen vidět / vědět, že to má smysl a funguje to. A je to super! Takže díky Lukášovi, Doniu a všem kolem toho, že můžem pomáhat.” — Leona Ledinská
Nakonec se nám podařilo od všech členů týmu nashromáždit celkovou částku 400.000 Kč (plus dalších 16.500 Kč jsme věnovali už na konci roku na Splněná dětská přání). Po další debatě jsme se dohodli, že peníze rozdělíme mezi sbírky dle uvážení každého z nás. Vznikla proto tabulka, kam mohl kdokoliv nominovat projekt (i mimo portál Donio) a povedlo se nám tak rozdělit celou částku mezi 16 sbírek, které se členy Activate zarezonovaly.
“Když u nás padla ta myšlenka, že začneme “páchat dobro” a začali jsme řešit, kde vlastně chceme pomoci, s čímž nám následně velmi pomohlo Donio, došlo mi, že já konkrétně mám někoho, kdo by si naši pomoc zasloužil a upřímně mi ukápla slza, když jsem viděl, jakou podporu u kolegů jsem našel.
Má kamarádka Míša a její manžel Michal mají dvě děti a starší z nich — Dorotka se narodila s několika vrozenými vadami, se kterými bude bojovat celý život. A díky Activate můžu nejen rodičům, ale zejména Dorotce život usnadnit.” — Kazimír Krysta
Teď věřím, že teď už bude dobročinnost přirozenou součástí našeho fungování, protože pozitivní zpětná vazba na sebe dlouho nenechala čekat:
“Moc ráda bych poděkovala celé vaší firmě a všem jejím členům za obrovský finanční příspěvek pro naši Dorotku. Celá částka bude použita na fyzioterapeutické cvičení, které má v současné době (coronavirové) v domácím prostředí dvakrát v týdnu se specialistkou na fyzioterapii postižených dětí. Cvičení s odborníkem je pro Dorotku velice důležité, protože bez něj by její svalstvo ochabovalo a mohla by skončit jako úplný „ležák“. Dorotka cvičí celý svůj život, od třetího týdne po narození jsme začali s Vojtovou metodou a cvičila jsem s ní já čtyřikrát denně doma…
…Ještě jednou bych Vám všem chtěla za celou naši rodinu moc poděkovat. Nesmírně si toho vážíme a jsme vážně dojatá (i jsem si poplakala), že existují lidé jako vy, kteří mají snahu pomáhat, těm, kteří to potřebují nebo neměli v životě tolik štěstí.” — Michaela Obadalová
“Ráda bych navázala na dnešní milý rozhovor a opětovně Vám poděkovala za Vaši přízeň.
Dobré víly mohou společně s Vámi dělat hezčí dny dětem s nelehkými osudy. Věříme, že to byla i Vaše motivace pro poskytnutí daru. Bez dárců by naše činnost nebyla vůbec možná.
Všichni si jistě přejeme, aby z domovů odcházeli sebevědomí mladí dospělí, kteří se snadno zapojí do fungování naší společnosti. I tento cíl si předsevzaly všechny naše Dobré víly a Váš dar k tomu přispěje.
Pokud byste někdy zvažovali například firemní dárcovskou výzvu či jinou charitativní akci, budeme rádi, když nás oslovíte pro další spolupráci.
Děkujeme, že společně s námi věříte v lepší osudy dětí v dětských domovech!” — Kateřina Halászová
Myslím, že po téhle společné zkušenosti budu o něco vnímavější k tomu, co se děje kolem a když někde potkám zajímavý projekt, představím ho kolegům a ti mi pomohou jak s posouzením, jak moc naši pomoc potřebujeme, tak s tím, co mu můžeme poskytnout.
“Teď to vypadá, že jsme si založili takovou moc pěknou tradici a i příští roky budeme v rámci rozdělování odměn systematicky přispívat na dobré skutky. A budeme rádi, když se k podobné aktivitě přidají i další společnosti.” — Pavel Pola
“Já jsem si po dvou telefonátech uvědomil velmi zajímavý efekt. Vžijme se do pozice malé neziskovky. Získávání peněz je asi strašná práce. Kape to po stokorunách. Zkoušíš různý platformy, inzerci. Najímáš různý fundraisery, ti obíhají svoje kontakty, často máš pocit, že se musíš vnucovat … nic příjemného. Získat najednou dar dvacet tisíc je jako když nám spadne projekt za pět milionů. Prostě výsledek nějaké práce. A najednou to dostaneš od firmy, kterou neznáš. Úplně z ničeho nic. Zcela zjevně jsme minimálně u některých spustili úvahy: “Proč obdarovali právě nás?”, odpověď: “Vlastně skoro náhodou.”; “Co můžeme udělat, abychom našli další takové?”; “Co máme udělat, aby si na nás vzpomněli i napřesrok?” Jinými slovy tím darem jsme mimo jiné vytvořili i nějaký závazek.” — Jiří Štěpán
Z reakcí kolegů je cítit, že něco takového u nás ve firmě chybělo a hřeje u srdce, že se rozjezd tak hezky vydařil. Pro mě osobně je hodně složité svoje úvahy poslat tímhle směrem, protože vždycky nutně dojdu k tomu, že nejde pomáhat všem a často se nemusíme trefit ani tam, kde by to možná mělo ten největší možný efekt. Hledám balanc, jak svou energii dobře rozdělit mezi generování prostředků, které mohou pomáhat a vyhledáváním, posuzováním nebo přímo pomáháním projektům, které to potřebují. Možnosti jsou totiž omezené a často nezávisí jen na mně, jestli si to budu moct dovolit.
Zároveň nás zajímá, jestli tohle téma někdo vidí podobně jako my nebo jej dokázal už zpracovat jinak, lépe. Těšíme se na vaše postřehy a komentáře.
