Dnes je to přesně rok, co se narodil můj syn…
Upekla jsem dort, zapálila a sama sfoukla svíčku. Jakub raději odlezl narážet Tatrou do zdi. Chtěla jsem si tohle období zrekapitulovat, ale zjistila jsem, že ho mám totálně rozmlžené. Život ze dne na den. Hlavně proto, že jsem se nechtěla vzdát péče o svoje druhé dítě — House of Řezáč.
Život po životě
Když jsem se rozhodla pořídit si Kubištu, byl vesmír v harmonii. House of Řezáč existoval rok a našla jsem v něm přesně to, co jsem potřebovala. Malý tým lidí s poctivým přístupem k práci, zajímavé projekty i slibný výhled do budoucna. V den, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsme nafotili ikonické fotky na web. Best teambuilding ever!
Byla jsem ráda, ale zároveň se šíleně bála
Moje představy o světě po návratu z mateřské dovolené byly katastrofické.
- Žádný House of Řezáč nebude existovat. Když se přestanu starat o lidi v týmu, odejdou. (Všimněte si, že se moje mateřské pudy probudily mnohem dřív, než se narodil Jakub.)
- House of Řezáč bude úplně jiný, než ten, ze kterého jsem odcházela. Už se k sobě nebudeme tolik hodit.
- House of Řezáč a celý obor se posune o světelné roky dopředu. A přestože budu mistryně v přebalování, nebudu firmě k ničemu.
Chybí vám bod číslo 4 o strachu z nedostatku peněz na život? Není tu schválně, protože o výplatu mi nešlo. Strachy nakonec překonala touha pokračovat v tom, co mě opravdu baví. Usilovala jsem o zachování sebe sama. Mateřství totiž nepřeplácne to, čím jste do teď. Je to nadstavba.
Hledá se druhá Zuzka
Začala jsem hledat někoho, kdo mě z větší části nahradí a u vybraných činností bude stínovat. K výběru jsem chtěla přistoupit fakt poctivě, ale přehnala jsem to.
Udělala jsem si řadu osobnostních a kompetenčních testů. Uspořádala jsem celofiremní workshop a byla ráda, když se všichni shodli, že vlastně hledáme moji kopii (blbost, ale mé ego vrnělo blahem). Strávila jsem tím první i druhý trimestr těhotenství a začala pořádně hledat až, když jsem vypadala jako koule a Kuba se mohl každou chvilku narodit.
Nakonec za mě zaskočila moje ségra
Dala do toho všechno, jenže House of Řezáč jí nástup moc neusnadnil.
- Byla jsem na ni tvrdá. Potřebovala jsem, aby se za 2 měsíce naučila to, co já za rok. Navíc jsem nechtěla, aby si ostatní v týmu mysleli, že má jako moje rodina privilegované postavení.
- Na Míšu jsme hodili i školení a stěhování do nových kanceláří. Nad rámec toho, co jsem před odchodem dělala já. Prostě práci pro dalšího člověka, kterého jsme ale v týmu neměli.
I když jsem i po porodu pracovala, Míša na jaře úplně vyčerpaná odešla. A já jsem musela rychle naskočit zpět. To byly Kubovi 4 měsíce.
Intenzivní kurz projektového řízení
Poučila jsem se, takže dneska nemáme jednu projektovou manažerku, ale projektový tým, který kromě Kamči a Ádi tvoří i Kubova chůva. Zatímco moje kolegyně řeší projekty na denní bázi, já se starám spíš o strategický rámec.
Představa, že budu pracovat pouze z domu, se hodně rychle rozplynula. Chyběl mi přímý kontakt s kolegy. Nevěděla jsem, co řeší, jak se mají, co je štve. Kubištu jsem původně brala na porady a schůzky, ale strávila jsem je tím, že jsem se ho marně snažila udržet v klidu nebo dál od popisovačů na tabuli. Nakonec jsem našla chůvu a jednu z kanceláří přebudovala na dětský koutek. Jakub není se mnou, ale dost blízko na to, abych z toho neměla špatný pocit.
Dva dny v kanceláři týdně nestačily, doplnila jsem je o dvousměnný provoz „ve dne máma — v noci projekťačka v Housu“. Funguje to, protože je moje práce hodně virtuální a protože jsem se vzdala volného času. Spím s přestávkami šest hodin denně. Všechny chvíle, kdy Kuba odpočívá nebo se o něj stará chůva, věnuju práci. A přitom neustále pochybuju, jestli dělám všechno správně.
Uplynulý rok mě naučil hodně věcí
- Delegovat bez výčitek — nejsem neschopná, i když jsem musela práci přehodit na jiné, a s důvěrou — ostatní to udělají stejně dobře jako já, možná i líp, protože se na úkol soustředí.
- Prioritizovat. Řvoucí dítě = priorita jedna. Všechno ostatní = priorita 2 až nekonečno.
- Tlačit na výsledky. Nemůžu strávit na poradě 2 hodiny a zjistit, že jsme si hezky popovídali, ale nemáme sepsané žádné akční kroky.
- Nic neodkládat. Když to neudělám teď, jindy už mít čas nebudu. Disciplína na druhou.
Narození Kuby nemělo dopad jen na mě, ale na chod celé firmy
Lidé z House of Řezáč se museli obrnit trpělivostí. Přizpůsobují se mým možnostem. Nechají Kubu, aby jim rozvazoval tkaničky na botách a ocucával bezdrátové myši. Občas utíkají telefonovat na chodbu, aby klient neslyšel, jak Kubišta ječí ve své dětské kanceláři.
A já jsem jim za to vděčná.
Jsem aspoň trochu normální?
Než jsem začala psát zpověď pracující mámy, četla jsem si rozhovory se známými matkami na mateřské dovolené. Připadalo mi, že jsou v pohodě a vůbec se v tom neplácají jako já, i když ve firmách zastávají mnohem strategičtější pozice.
A tak jsem se rozhodla udělat malý průzkum. Hlavně, abych zjistila, jak kombinaci mateřství a práce líp vyladit. Přišla asi stovka odpovědí, i když jsem dotazník nerozšířila všude tam, kam bych chtěla.
Kdyby bylo odpovědí víc, mohla by z toho být užitečná ministudie — pro mámy i pro jejich zaměstnavatele.
Pomozte mi dotazník šířit a já slibuju, že se podělím o výsledky
Link máte tady bit.ly/pracujici-mamy.
