Medvědí sílu a k tomu psí víru, z vlaštovky odvahu z opice smích

Je těžký dělat dobrý věci. Jakkoli Prot z filmu K-Pax tvrdí opak. Je to těžký, protože svět kolem nás je čím dál složitější. Před časem jsem bytostně věřil tomu, že když se doma zbavíme odpadů, ulevíme aspoň trošku Zemi. A že když budem šetřit vodou. A občas vyrazit na úklid po okolí. Doma jsme tomu říkali mikrokroky.

A dostával jsem zpětnou vazbu, že je zbytečný snažit se sám. Že uvědomělý konzumerismus je pytlovina. Dobře to vystihuje tenhle článek.

Pak jsem začal spolupracovat s Hnutím DUHA. Běhat pro něj. Pomáhat s marketingovou strategií. Vymýšlet merč pro podporu aktivity Zachraňme lesy. A slízával jsem za to kritiku z různých stran. Nejčastěji takovou, že DUHA jen lobuje za změnu, ale nevezme do ruky krumpáč a nejde do akce. Že mnohem lepší, než nějaký pokusy o systémovou změnu, jsou přímý aktivity — třeba koupit kus země a založit tam prales.

A tak jsem se chvilku cítil v pasti. Nemohl jsem se vyznat v tom, co je správná cesta. Jestli investovat energii do uvědomělého konzumerismu a jít malými krůčky, páč každý uvědomělý aktivní člověk se počítá, nebo pomáhat se systémovými změnami.

Rozuzlení jsem našel vcelku prosté. Řekl jsem si: SERE PES a od tý doby řeším věci, který řešit můžu. Na nákupy chodím s vlastníma pytlíkama a sklenicema. Vodou šetřím. Recykluju. Zbavil jsem se doma většiny vlastních věcí a nakupuju nové věci jen tehdy, když se nedají získat z druhé ruky. Jabka a švestky trhám u silnic a na vejlety jezdím vlakem. A vedle toho jsem napojený na DUHU a pomáhám jí občas svým know how, občas tím, že jí vyběhnu pár peněz.

Smířil jsem se s tím, že celkový kontext trablů a možných pomocí, které Země má a potřebuje, nejspíš nedovedu pojmout. A i když mi to není fuk a pátrám po pravdě dál, jsem srovnanej s tím, že v rámci svých znalostí, možností a komfortu dělám v oblasti záchrany života na Zemi, co můžu.

Jsem rád za to, že mám sílu na to, dělat víc než většinová společnost. Že opravdu věřím, že tím pomáhám. Že beze strachu sdílím to, co dělám, ač jsem často konfrontován s jiným úhlem pohledu. A že se dneska už jen směju všem debatám, jestli má nebo nemá něco smysl, páč to bývá jen záminka, proč nedělat nic.