Uklízíme koryto Kohoutovického potoka a okolí

Tohle je jen taková rychlovka. Včera jsme vzali s klukama pytle a rukavice a vyrazili kousek za barák do koryta Kohoutovického potoka. V zimě tam bývají krásné ledopády. Brzo na jaře tam kvete hlístník hnízdák a další krásy. Kilometr od zastávky Antonína Procházky k Šárce je oblíbená běžecká atrakce. A kolem dokola je bezzásahová zóna.

V korytě samotném touhle dobou není až na pár tůní ani kapka vody, takže lov rozličného haraburdí, které tam lidi hážou z přilehlé silnice (bývalý brněnský závodní okruh) a které se pomalinku objevuje taky proto, že právě ona silnice leží na navezené suti, je náramné. Střepy, pytle, pneumatiky, staré boty… Ten flek (myslím tím chráněnou přírodní památku) by si zasloužil silnější komando, než dva malý kluky a jejich tátu. Ale couž. Když tam jednou dvakrát do týdne skočíme, tak za rok za dva máme uklizeno.

Kdybyste se chtěli příště přidat, napište mi, napíšu vám.

Nevěřili byste, jak takový bordelářský dobrodružství malý kluky baví. Je to zajímavá věc, který ale málokdo věří, že nejlepší hračky jsou kus dřeva, hlína, žaludy… a že toho v přírodě člověk nemusí vymýšlet pro takovéhle mrňousy nic moc navíc. Jsem proto třeba i hrozně rád, že když jsme minulý týden s Hnutím Duhy vymýšleli produkt, který dostane do lesa víc rodin s dětmi, nepřepálili jsme to s kreativitou. Nevymysleli jsme další pohádky, nebo hry. Půjdem cestou chytrých kratochvilných aktivit bez speciálního náčiní. Jestli je budete chtít vyzkoušet, ozvěte se mi.

Vítejte v přírodě. A bojte se. MUHAHA!!! Krom úklidu by si Údolí Kohoutovického potoka zasloužilo i přívětivější informační cedule. Leda že bylo záměrem, aby tam nikdo nikdy nepřišel.