KISK pomáhá se zaváděním sociálně inovativních služeb v knihovnách

Krátce poté, co se začnete pohybovat v hlubokých vodách KISKu, budete slýchat stále nové a pravděpodobně neznámé pojmy. Jedním z nich bude jistě i CIDES, ale o něm se naštěstí vše podstatné dozvíte v tomto článku.

Jedná se o projekt pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí financovaný Evropskou unií, který se zabývá implementací sociálně inovativních a komunitních služeb do veřejných knihoven. Kolem tohoto projektu se vytvořilo uskupení zapálených odborníků, mezi něž patří například Tom Štefek a Roman Novotný.

Ke spolupráci na zajímavých projektech se člověk může dostat různými způsoby. Romanovi se to například podařilo díky účasti na designových projektech. „V rámci výuky jsem se účastnil projektu Libdesign, který byl součástí aplikačního semináře. Zabýval se především osvětou ohledně designového myšlení v knihovnách.“

Tomova cesta k designu služeb vedla přes práci v knihovně. „Před studiem jsem pracoval v prostějovské knihovně. Poté jsem začal studovat knihovnictví, nejdříve v Opavě a následně na KISKu, kde jsem v rámci některých projektů získal teoretický základ designu služeb. Znalosti jsem se pak snažil využít ve své práci v knihovně v rámci některých projektů. Dozvěděly se o nich různé knihovny a s nabídkou spolupráce nás oslovila například vědecká knihovna v Olomouci. Poté, co už jsem si prošel nějakou praxí v rámci designu v knihovnách, přišla nabídka z KISKu zapojit se do projektu CIDES,“ popisuje svou cestu Tom.

CIDES, jak nám Roman vysvětlil, je tedy projekt, který stojí na klíčových aktivitách. Jednou z nich byl například Skauting, který obnášel výzkum ve veřejných knihovnách v Česku, kde jsme zjišťovali, jaké služby knihovny poskytují. „Soustředili jsme se především na služby sociálně inovativní. Zajímalo nás, jestli se knihovny například snaží začleňovat určité skupiny obyvatel do místní komunity — jestli pracují se sociálně vyloučenými skupinami, nebo s těmi, kterým sociální vyloučení hrozí,“ popisuje. Do těchto skupin mohou spadat bezdomovci, etnické menšiny, nebo i matky samoživitelky. „Začleňování vyloučených skupin do širších komunit je jednou z nejdůležitějších sociálně inovativních služeb,“ tvrdí Roman. Další klíčovou aktivitou je projekt Inkubátor a na něj navazující Akcelerátor.“

Velký problém shledávají členové projektu v práci knihoven s určitými skupinami, která většinou není nikterak systematická. „Knihovny se nesnaží zmapovat potřeby lidí ve svém okolí. Přestože by se těmto skupinám rády věnovaly, nejsou zvyklé s nimi při návrhu služeb spolupracovat. A proto je tady Inkubátor, aby naučil knihovníky při práci na službách designovému myšlení, celému designovému procesu a mapování příležitostí a potřeb,“ vysvětluje Tomáš. V prvním běhu proběhl Inkubátor na pracovišti městské knihovny v Praze, ve druhém se jednalo o 8 skupin knihovníků z různých českých knihoven. „Tento proces probíhal zhruba tak, že knihovníci do projektu přišli se záměry nějakým způsobem vyřešit problémy, které považovali v kontextu knihovny a jejího okolí za důležité.. Měli se naučit, jak dělat výzkum, spolupracovat s uživateli, jak dávat data do souvislostí. V rámci workshopů jsme knihovníky protáhli celým designovým procesem, v němž se snažili vypracovat konkrétní návrhy řešení svých záměrů,“ představuje průběh hlavní designér projektu. „Momentálně už máme zpětnou vazbu. Řekl bych, že naše dosavadní práce byla úspěšná, určitě tedy z hlediska předání kompetencí designového myšlení,“ dodává s tím, že návrhy řešení si popravdě představoval poměrně inovativnější a odvážnější. „Myslím si, že se nám úplně nepodařilo přimět knihovníky vystoupit z té bubliny, tradičně řešených problémů a řešení.”

Co se týče navazujícího projektu Akcelerátor, popisuje ho Roman jako menší a intenzivnější. „Některé projekty z Inkubátoru se dostaly až do Akcelerátoru. Příkladem je třeba projekt Ověřeno. Jedná se o alianční program více knihoven, který řeší, jakým způsobem by se knihovny jako neutrální a důvěryhodné instituce mohly stát garanty ověřených informací,“ představuje.

Přesto, že považují organizátoři projekt Inkubátor za úspěšný, jeho formát by rádi pro příští běh pozměnili. „Chtěli bychom navštěvovat knihovny, které mají nějaké sociálně inovační záměry a případně jim pomoci navrhnout konkrétní služby přímo na místě v jejich prostředí, což by zahrnovalo také větší zapojení uživatelů dané knihovny,“ vysvětluje Tom.

Vedle Inkubátoru a Akcelerátoru pak tým chystá už druhý ročník konference k sociálním inovacím v knihovnách. „První ročník byl úspěšný, představily se zde právě ty knihovny, které již sociální inovace v nějaké podobě dělají, ať už to je biblioterapie v Kroměříži, městský průvodce tvořený seniory v Rožnově pod Radhoštěm, nebo knihovna jako komunitní prostor ve Vsetíně,“ vyjmenovává Roman. Aktuálně tým chystá druhý ročník konference.

Při práci, která vás baví, je snadné hledat pozitiva, v případě Romana je jich hned několik… „nejvíc se mi na tom celém asi líbí, že v tom vidím smysl a určitě také kolektiv lidí, který se kolem projektu utvořil. Velkou výhodou je pro mě také možnost rozvíjet se, například v oblasti designu služeb a designu obecně.“

Tom zase v této práci vidí velký smysl a dopad na životy lidí. „Líbí se mi také, že moje práce může reálně někomu pomoci. Dalo by se říct, že pracuji ve stále stejném prostředí, ale mám možnost ho poznávat z druhé strany. Velkým přínosem je pro mě množství podnětných a zajímavých lidí, které při realizaci tohoto projektu potkávám,“ vyjmenovává Tom.

Ovšem ani ve světě CIDESu není vše zalité sluncem a naši sociálně inovační hrdinové musí čelit různým nepříjemnostem. „Občas mám pocit, že jsou knihovny, pro které jsme jako odtržení od reality, ale myslím, že už se nám to daří překonávat a že jsme si vybudovali nějakou značku,“ vysvětluje Roman. „Mě asi nejvíc mrzí představa toho, kolik projektů nebo nových služeb by mohlo vzniknout, ale bohužel na to nejsou kapacity,“ doplňuje Tom.

Mohlo by se zdát, že CIDES je ryze českou záležitostí, ale opak je pravdou. Pro členy projektu (a jistě nejen pro ně) je velkou inspirací například dánská knihovna v Aarhusu, kam měli tu čest v rámci exkurze zavítat. Dokonce se jim povedlo zlákat na konferenci sociálních inovací v knihovnách dvě dánské knihovnice Sidsel Bech-Petersen a Helene Bruhn Schwartzman, které zde v rámci zmíněné konference představily svůj workshop designového myšlení pro knihovníky. Dále pak nizozemský vědec Aldo de Moor, který v Brně realizoval workshop komunitního participativního mapování.

O projektu CIDES a lidech kolem něj by se dalo jistě ještě napsat mnoho a přitom Romanovi se to podařilo skvěle vystihnout jednou větou:

„Mám pocit, že děláme hodně aktivit, které jsou nad rámec projektu a to jen proto, že v tom vidíme smysl.“

Autorka fotografií: Barbora Fukárková