Máte čtenářský klub? A mohla bych ho vidět?

Kde se vůbec vzaly?

Ač se to nezdá, počátky fenoménu čtenářských klubů sahají až do dávného starověku, do tříd antických filozofů. Účelem těchto klubů bylo vést dialog, diskutovat. V podobném duchu se držel i americký Junto klub Benjamina Franklina. Čtenářské kluby tak, jak si je představujeme dnes, vznikaly až v období devatenáctého a dvacátého století, např. Bloomsbury Group, jehož členkou byla slavná významná Virginia Woolf. Diskutovalo se v něm především o moderní literatuře.

V dnešní době existují čtenářské kluby při školách, s cílem podporovat čtenářskou gramotnost dětí a studentů a rozvíjet u nich zájem o četbu, narazíme ale také na online čtenářské kluby — např. čtenářská sociální síť Goodreads je vlastně takovým celosvětovým čtenářským klubem. Kluby se těší takové popularitě, že je zakládají i známé osobnosti — Emma Watson (kdo by to byl jen do Hermiony řekl 😉 ) založila Our Shared Shelf, orientovanou feministicky, americká moderátorka Oprah Winfrey svůj klub pojala jako televizní show. Fanoušci Gilmorových děvčat mohou na Goodreads najít klub, zaměřený na tituly, které přečetla jedna z hlavních hrdinek seriálu.

Jedem v tom taky!

Jeden čtenářský klub máme také na KISKu. Vznikl spontánně na začátku letošního podzimu, jeho iniciátory jsou Iva Stašková a Adam Melničák, studenti bakalářského studia, které jsme se rozhodli o jejich nápadu trochu vyzpovídat. Oba rádi čtou, Adam především severské autory, Ivka historické romány a detektivky, ale nebojí se žádného žánru: „Když mě něco zaujme, snažím se neříkat si „To by se mi stejně nelíbilo“, ale jsem otevřená novým věcem. V poslední čtu i odbornější literaturu — najdu si nějakou knihu, jejíž téma vůbec neznám, ale zaujme mě a tu si přečtu. Třeba jsem četla astrofyziku pro úplné začátečníky. :D “ A ambice založit čtenářský klub si přinesla na KISk už z dřívějška: „Na střední škole jsem chtěla něco podobného založit, ale když jsem to přednesla naší studentské radě, tak říkali, že v tom nevidí smysl. Nesla jsem si tedy vizi dál a až tady jsem našla lidi, kteří jsou otevření novým nápadům, ochotní pomáhat a dávají prostor i studentům. To se mi moc líbí.“

Impuls k založení klubu dodal Ivce letošní prvácký adaptační kurz: „Měli jsme tam workshopy a během jedné přednášky se povídalo o tom, jaké akce na KISku probíhají a jaké probíhaly, ale už zanikly, protože o ně nebyl zájem nebo je nemá kdo organizovat. Z těch mě velmi zaujal právě Čtenářský klub. Po příjezdu domů jsem v úterý napsala Adamovi, jestli by mi nemohl dát kontakt na nějakého profesora, autoritu, které bych se mohla zeptat, co a jak. On si to vzal na starost a hned ve středu mi psal, že ve čtvrtek můžeme zorganizovat schůzku.“ Ano, takhle jednoduché to je. 😊

Klub se zatím sešel celkem třikrát. Schůzky probíhají tak, že v první polovině účastníci diskutují o knize, na které se domluvily na předchozí schůzce a přečetli ji (na přečtení knihy jsou vyhrazeny cca. 3 týdny, aby si ji každý stihnul půjčit a přečíst). Poté se vybere kniha nová. „Snažíme se vybírat knihy, které sice nejsou nejnovější, ale člověk si je nemusí nutně kupovat, jsou dostupné k vypůjčení,“ říká Ivka.

Jaké má tedy klub vlastně cíle?

„KISK je hodně o stmelování komunity lidí. V takto úzkém kruhu se můžeme poznat lépe, než na přednáškách. Jsou tam lidi se stejnými zálibami jako my a dokážeme se bavit o stejných věcech. Po klubu si třeba zajdeme na pivo, není to jen o čtení knížek,“ popisuje Adam. K tomu, jestli by podobný model šloaplikovat i na četbu odborné literatury, je ale poněkud skeptický: „Myslím, že kdyby to nebylo přímo ke studiu, na jedné konkrétní knize bychom se asi neshodli,“ přemítá pobaveně.

Klub má na svém kontě zatím dvě přečtené knihy — Jezero od Biancy Bellové a Zlodějku knih od Markuse Zusaka. Aktuálně se čte román Sůl moře Ruty Sepetysové, a klub je otevřen i novým knihomolům, kteří hledají spřízněné duše. Takže vemte knížku, začtěte se a přijďte si s námi popovídat na našem dalším setkání (19.12.2019). 😊