Na počátku bylo Několik připomínek
Kde se vzalo a kam směřuje KISKfórum? Zeptali jsme se Romana Novotného a Petra Kalíška, kteří stáli u jeho počátků, jak vlastně nápad na nevšední platformu vznikl, co od ní očekávali a proč by se (ne)měla zachovat. S jedním z nových organizátorů — Adamem Melničákem — jsme pak prodiskutovali, jakým směrem by se KISKfórum mělo ubírat v budoucnu.
A tady to máte…
Ač se to zdá být dávnověkem, první KISKfórum se uskutečnilo v roce 2014. „Začalo to tak, že já (Roman), Peťa, Kuba, Honza a Soňa jsme nebyli spokojení, jakým směrem se KISK ubírá. Přišlo nám, že je to příliš servisně orientované pracoviště, které vychovává studenty hlavně pro trh a chybí nějaká hlubší věda. Proto jsme sepsali takový text, pod který jsme se i podepsali. Jmenoval se Několik připomínek a popisoval právě naši nespokojenost. Pak jsme to plácli na Inflow. Pod článkem se rozjela obrovská diskuze. Byly tam pozitivní ohlasy a zároveň hodně anonymního zla,“ vysvětluje Roman.
Podle Petra bylo počátečních impulzů k vydání připomínek hned několik, včetně nových magisterských profilací. Ze strany KISKu o nich totiž nebyly komunikované téměř žádné informace a u nejednoho studenta tato situace vyvolala silný pocit nejistoty. Po vydání textu se však daly věci do pohybu. „Text byl konfrontační. Po zveřejnění byla svolaná schůzka a mělo se o tom diskutovat. Řešilo se, že na KISKu chybí nějaká platforma, kde by studenti mohli kriticky zhodnotit to, co se na KISKu děje.“
Někteří ze studentů dychtili také po teoretických základech, kterých se jim ale ve výuce toliko nedostávalo. Petr to například pozoroval na účasti v předmětu Filozofie informace. „Byl to teoretický předmět. Člověk si musel najít cestu, jak informace zasadit do nějaké struktury, aby s nimi mohl určitým způsobem naložit. Nebylo to ve stylu „how to design…ve 4 krocích“. V předmětu jsme se sešli my, autoři připomínek. Štvalo nás, že tam nechodí víc lidí, protože ten předmět byl unikátem, co se týče především diskuze. Tohle bylo našim cílem — upozornit na to, že není po studentech vyžadován teoretický základ.“
Potřebu platformy pro komunikaci i adresování zpětné vazby uvítali i někteří vyučující. Realizaci podpořila například PhDr. Laďka Zbiejczuk-Suchá Ph.D., která se na několika prvních setkáních podílela a navrhla pojmenovat akci KISKfórum. Naprostou shodou okolností to bylo původně jméno profilu, pod kterým bylo publikováno Několik připomínek. 😊
A platforma pro sdílení a kritickou reflexi, kde se potkávají studenti a vyučující, byla na světě. Na první KISKfórum o 15 příspěvcích vzpomíná Roman jako na neukočírované, zato s neuvěřitelnou účastí. Nebyl důvod nepokračovat. „Formát se vyvíjel. Přišlo nám to neucelené a neohraničené, takže jsme začali dělat tematická KISKfóra. Za mě to bylo super, nejdřív jsme měli přednášky, které se týkaly obecných věcí, třeba osobní rozvoj. Byl i diskuzní formát, kde proběhl přednáškový blok a diskuze s různými hosty. To byla taková zlatá éra KISKfóra, kdy tam chodilo nejvíce lidí.“
I když za KISKfórem bylo původně něco mnohem většího než víno zdarma, zakladatelé museli o dům dál. „Zájmy z připomínek se pak rozmazaly, hlavně kvůli našim dalším projektům. Sice pak ještě občas vzniklo pnutí kriticky se vyjadřovat ke studiu a podmínkám přímo na KISKfóru, ale rychle zase zaniklo. Posledním záchvěvem byl asi článek na Inflow, který vyšel na jaře 2019. Časem přišly i diskuze o tom, jaký vlastně je smysl KISKfóra a já jsem si uvědomil, že vlastně nevím. Od nějaké kritické reflexe se posunulo spíš ke komunitní platformě,“ popisuje Petr.
KISKfórum se od počátku více či méně proměnilo. Původní význam byl zapomenut pod náporem vína, ale Roman v něm stále vidí velký smysl a přínos. „Já si třeba stojím za tím, že by na KISKfóru měly zaznívat i věci, které nejsou příjemné. Klidně v nějakém novém formátu, ale byl bych rád, kdyby se ta původní myšlenka zachovala.“
Petr by však raději uvítal nové studentské iniciativy. „Ten formát je v něčem už překonaný. Název i všechna historie, kterou si za sebou nese. Problém KISKfóra je jeho existence. Podle mě je nejlepší dát prostor dalším, aby mohli vytvořit něco vlastního, tak jako my tenkrát. Vlastní věc, která třeba za nějakou dobu skončí. Vznikají nové věci na nových platformách s novými lidmi.“
Ať už bez původního rozměru nebo dopadu, KISKfórum stále funguje. Od podzimu 2019 je v gesci studentů druhého ročníku v čele s hlavním iniciátorem Adamem, který převzal štafetu. „Na posledním jarním KISKfóru, říkali předchozí pořadatelé, že už v tom nechtějí pokračovat. Tak jsme za nimi zašli s tím, že bychom si to zkusili. Zeptali jsme se, co to obnáší. Přes prázdniny to nějak vyšumělo a na prvním podzimním KISKfóru, které pořádali vyučující, to pak na nás druháky bylo nějak nasměrováno.“
I když přání tuto platformu zachovat vzešlo ze samých útrob KISKu, studenti dostali volnou ruku. „Veškerá iniciativa byla na nás. Jediný požadavek byl, aby to neskončilo,“ vysvětluje Adam.
Kromě nového organizačního týmu nás podle Adama čekají menší změny i v samotné struktuře. „Oproti předchozímu formátu by mělo být teď méně přednášek, ale delších, aby to nebyl jen jeden člověk za druhým. Měl by vzniknout prostor a čas na další diskuzi. Dále bychom chtěli nastavit nějaké tematicky uzavřené bloky a udělat formát více interaktivní.“
Adam i jeho kolegové se do organizace KISKfóra pustili s nadšením, ale stejně jako jejich předchůdci, naráží na jisté překážky. Především, co se účasti týče. „Měl jsem obavy, že nebude chodit moc lidí, a zatím to tak i vypadá.“ Nouze bohužel není jen o návštěvníky, ale i řečníky. „Slyšel jsem, že dřív se lidi nadšeně hlásili, že na KISKfóru chtějí vystoupit, ale nám teď nikdo nepíše a my je musíme nahánět sami.“ S nízkou účastí se noví organizátoři snaží bojovat prostřednictvím intenzivnější propagace, která momentálně zahrnuje nový instagramový účet a vizuál.
Ani překážky ale Adama nepřipraví o jeho pozitivní pohled na věc. „Moc se mi líbí, že máme prostor, kde se můžeme bavit. Navíc s lidmi, se kterými se běžně nepotkáváme, třeba z vyšších nebo nižších ročníků. Opravdu mě baví podílet se na rozvoji komunity na KISKu a jsem rád, že mě Petr Škyřík oslovil, abych toho byl součástí,“ uzavírá Adam.
