Orientační týden — co a jak
It feels like a dream…
Tohle se mi honí hlavou, když přemýšlím nad svým erasmem. Po necelých dvou a půl měsících jsem byla vzhledem k okolnostem nucena pobyt v Norsku ukončit a vrátit se domů. Teď, když vzpomínám na to, co všechno jsem tam zažila a co nového mi pobyt v zahraničí přinesl, zdá se mi to jako sen. Dva a půl měsíce mi zkrátka nestačily.
Vzhledem k tomu, že bych si nyní ráda některé ze zážitků připomněla a sepsala je dohromady, nebrání mi nic v tom podělit se o ně i s vámi. A tak se v následujících odstavcích (v nějaké rozumně zkrácené verzi 😀) můžete dozvědět něco o tom, jak probíhal celý orientační týden a co všechno ovlivnilo moje počátky v Oslu.
Semestr na OsloMet začíná oproti tomu na MUNI opravdu brzo, a tak jsme byly nuceny přijet už v prvním lednovém týdnu. Orientační týden nám vyšel až na týden druhý, což bylo docela přínosné, neboť jsme měly spoustu času prozkoumat si to, jak to na škole i ve městě chodí. Když tedy přišlo představování toho, co všechno je potřeba si zařídit — studentské kartičky, jízdenky apod. — my byly vysmáté. Tohle všechno už jsme měly v malíku.
Součástí orientačního týdne ale nebyly jen přednášky obsahující úvodní informace o tom, jak to na OsloMet chodí a jaké administrativní záležitosti si musíme vyřídit. Hned v prvních několika hodinách jsme totiž byli náhodně rozděleni do skupin. Tyto skupiny měly představovat jakési týmy, jež budou v průběhu týdne spolupracovat a plnit nejrůznější úkoly, tím pádem se všichni navzájem seznámí a nikdo nezůstane sám. Moje skupina vypadala příjemně, a tak jsem byla spokojená.
Studenti z International Office si pro nás poté nachystali takový menší bleší trh. Posbírali od předchozích erasmáků nejrůznější věci, které by již nepotřebovali, nebo si je neměli jak odvézt domů, a nabídli je nám, nováčkům, kteří „nic“ nemají. Na blešáku bylo všechno: od nádobí, přes povlečení až po oblečení či elektroniku. Byla jsem odhodlaná nic si nebrat — bydlela jsem totiž v tzv. „plně vybaveném apartmánu“, takže jsem všechno měla nebo jsem si to přivezla z domu. No, ale jak tušíte, nakonec jsem si odnesla skoro víc, než jsem byla schopná unést 😀
V pondělí večer nás pak buddies vzali na grilovačku k jezeru Sognsvann. Jezero bylo pochopitelně zahalené ve tmě, ale i tak mělá celá akce krásnou atmosféru a praskající ohýnky jenom podporovaly chuť seznamovat se se všemi okolo.
Úterní dopoledne jsme strávily na přednášce, po níž následovalo velmi příjemné posezení u kávy se třema Norkami, které s námi předmět studují. Norové jsou proslulí svou obezřetností či respektem ze seznamování se s někým novým, a proto musíte uznat, že jít s nimi na kafe, když jsme se viděly doposud jen dvakrát v životě, bylo opravdu něco — cítily jsme se poctěny.
Na odpoledne si pro nás buddies připravili tzv. speed friending (přátelská varianta speed datingu) 👫😀 Rozesadili jsme se po obou stranách dvou dlouhých stolů, čímž jsme vytvořili páry. Jedna strana se poté postupně posouvala, takže se nám partneři neustále měnili, a tak jsme se mohli zrychleně seznamovat. Každý pár dostal na rozpovídání se nějakou otázku, na kterou měli oba odpovědět, čímž se vytvořilo jakési společné téma. Poté už se každý bavil, o čem chtěl. Celé to bylo šílené, protože v takovém množství lidí (bylo nás asi 150?) si absolutně nejste schopni zapamatovat jméno toho druhého, ale vlastně se ani normálně bavit, protože po chvíli tam bylo tolik hluku, že jsme už pomalu neslyšeli ani zadání otázek 😅 Hlavním cílem ale bylo komunikovat a třeba najít nějakou milou duši, co si s vámi prostě „sedne“, a to se vesměs podařilo.
Později se většina lidí odebrala prozkoumat místní kulturní život, ale já se rozhodla zůstat a nemohla jsem udělat líp! Díky tomu jsem objevila novou skupinku (shodou okolností tu, do které byla přidělena Lucie), se kterou jsem si skvěle rozumněla, a tak jsme si tam jen povídali a měli se fajn.
Ve středu bylo na programu bruslení a později tzv. scavenger hunt (v překladu asi honba za pokladem). Bruslení se konalo na nevelkém, zledovatělém plácku blízko nějaké školy. Vybavení i celá aktivita byla zadarmo, což v Norsku ocení opravdu každý! 😆 Během bruslení začali ti aktivnější z nás plnit úkoly, které nás mohly posunout blíž k vítězství! V tento moment už jsem byla rozhodnutá připojit se ke skupince, kterou jsem potkala večer předtím, protože moje původní skupina se nějakým způsobem rozutekla a zároveň nebyla vůbec tak aktivní jako já. A tak jsem spojila síly s novou skupinou a pustili jsme se do plnění výzev.
Výzvy byly různé a byly nám zprostředkovávány pomocí aplikace Zettlo, na jejímž vývoji se podíleli jiní studenti z OsloMet. Šlo tedy o nějaký školní projekt, který si na nás erasmácích mohli tvůrci skvěle otestovat. Výzvy byly různého charakteru: „udělejte hudební video z bruslení„, „najděte tuto sochu [budovu, lokalitu…] a udělejte si s ní fotku“, „zjistěte, k čemu slouží tato budova“ a podobně.
Cestou z bruslení na kampus nás buddies trošku potahali po městě — dostali jsme se do nově vystavěné čtvrti Bjørvika nebo viděli nádhernou Operu a udělali si na její střeše několik desítek fotek za západu slunce ☀️
Později následoval zmiňovaný scavenger hunt, který spočíval v tom, že jsme se svojí buddy skupinou obcházeli budovy kampusu a zjišťovali, k čemu slouží. Každý úkol vyžadoval výstup ve formě fotky či vida, který jsme odevzdávali ve zmíněné aplikaci. Celá hra byla završena kvízem, který měl potvrdit naše znalosti ohledně jednotlivých budov. Nemusím asi zmiňovat, že jsem si vybrala svou „adoptivní“ skupinu opravdu dobře, protože nejen že jsme se u plnění výzev výborně bavili, ale dokonce jsme tuto aktivitu vyhráli 🤪
Čtvrtek byl ve znamení deskovek a tzv. Norwegian food challenge. Sešli jsme se v prostorách školy, rozdělili se do skupinek a mohli hrát jakoukoli hru. My jsme nakonec skončili u karetní hry s názvem Bluff (někdy i Bullshit), která nás hrozně chytla a neskutečně jsme se u ní bavili. Během hraní si buddies z každé skupiny postupně vytahovali jednoho hráče, kterému zavázali oči a doprovodili ho do jiné místnosti, kde měl ochutnat tři vzorky — každý z nějakého jiného tradičního norského pokrmu. Jakmile člověk vzorky ochutnal a vrátil se zpět ke skupině, jeho úkolem bylo popsat chuť, texturu či cokoli jiného, co by ostatním umožnilo pokrmy uhádnout.
Jako ten nejsoutěživější člověk na zemi jsem samozřejmě nemohla odolat a také jsem se přihlásila jako dobrovolník na ochutnávání. Musím říct, že všechno, co jsem otestovala, mi hrozně chutnalo, v čemž jsem se utvrdila i později, kdy nám všem nabídli všechny dostupné vzorky. Chutnaly mi jak sladké pokrmy jako lefse (cookies s krémem) či risgrøt (ovesná kaše se smetanou), tak i veškeré rybí výrobky jako fiskeboller (rybí kuličky), lutefisk (treska naložená v nálevu) či rakfisk (nasolený, fementovaný pstruh).
Jakmile skončilo ochutnávání, lidé se začali rozprchávat domů, do hospod a kdoví kam. Naše skupina ale zůstala a pokračovala v hraní her. Večer jsme zakončili spontánním tancováním, mimo jiné i na africké hity 💃😅
Poslední den = závěrečná party, logicky 😅 Partošce předcházelo vyhlášení vítězů, tedy naší skupiny 😂 Vyhráli jsme nekonečnou zásobu dobrot a zároveň dvě poukázky, každou v hodnotě něuvěřitelných TISÍC NORSKÝCH KORUN! (Ty jsme ale bohužel společně jako skupina kvůli karanténě a odjezdu některých z nás nevyužili 😔) V plánu bylo uskutečnit tzv. pre-party (která je v Norsku skoro povinností, neboť kupovat si alkohol na party není vůbec, ale vůbec výhodné) u nás v apartmánu, a poté se stavit na party pořádanou v jedné hospůdce. Děckám se ale u nás tak líbilo (ozblášť díky waflím, které nám připravila jedna kamarádka), že jsme zůstali a trsali až do půl druhé do rána. Atmosféra byla skvělá a perfektně zakončila celý orientační týden.
Doufám, že vás zážitky z celého týdne zaujaly natolik, abyste se třeba sami vydali na nějaký zahraniční výjezd. Někdy to samozřejmě bylo těžsí a v některých momentech už toho seznamování bylo opravdu až nad hlavu, ale v konečném důsledku šlo o sérii úžasných událostí, které nás nakoply směrem k super pobytu 😍
