Recenze knihy Digitální minimalismus

„Pokud hledáte radu, jak se osvobodit z okovů všudypřítomných e-mailů, sociálních sítí, chytrých telefonů a obrazovek, nechte se vést touto knihou.“

- Adam Alter, autor knihy Neodolatelné

Autorem knihy Digitální minimalismus je Cal Newport, docent informatiky na Georgetownské univerzitě a autor šesti knih mezi které patří například i bestsellery Hluboká práce a Tak dobří, že vás nepřehlédnou. Nenajdeme ho na Facebooku, Instagramu ani Twitteru, ale často ho lze zastihnout doma ve Washingtonu, D. C., se svojí rodinou nebo při psaní článků pro web calnewport.com.

Newport má příjemný styl psaní, místy se v textu objevují i hovorové výrazy, což však na čtenáře nepůsobí nijak špatně, naopak je většinou používá jako přirovnání, aby čtenář některé věci lépe pochopil. Líbilo se mi, že vždy na jeden teoretický výrok použil čtyři a více příkladů v praxi. Většinou však nejdříve z jednoho příběhu plynule přechází na další a až na konci uvádí, co z toho vyplývá pro digitální minimalisty. Jednotlivé příběhy byly samy o sobě poutavé, sahající do historie, ale ne vždy člověk viděl ten pomyslný most, který je pojil s Digitálním minimalismem. Proto můžu knihu doporučit i lidem, kteří zas tak neusilují o zkrocení svých návyků k technologiím, jako například já, ale přečtou si knihu jen tak, a věřím, že budou příjemně překvapeni fakty, kterými kniha oplývá.

Obsah se dělí na dvě části. Část první s názvem Základy a část druhá s názvem Praxe. Jak už názvy napovídají, v první části se autor věnuje více teorii a snaží se čtenáře vzdělat o digitálním minimalismu a o tom, co všechno zahrnuje. Druhá část naopak pojednává o převedení teorie do běžného života, tedy do praxe. Autor zde také více dopodrobna popisuje a uvádí na příkladech, jak toho lze dosáhnout.

Než začnu s rozebíráním jednotlivých kapitol, ráda bych si vymezila pojem, který obsahuje samotný název knihy:

· Digitální minimalismus

„Způsob používání technologií, při němž se soustředíte pouze na malý počet pečlivě vybraných a optimalizovaných aktivit ve prospěch věcí, jichž si ceníte, a s klidným srdcem si necháváte ujít všechno ostatní.“

Principy digitálního minimalismu:

Ø Zaneřádění něco stojí

Pokud si svůj čas a pozornost zaneřádíme příliš mnoha aplikacemi, službami a zařízeními, nepříznivé následky dalece převýší drobné výhody, jež jim poskytují.

Ø Optimalizovat je důležité

Výběr technologie, jelikož podporuje něco cenného, je pouze první krok. Musíme si správně určit, jak s danou technologií budeme zacházet, abychom mohli plně využít její výhody.

Ø Záměrné jednání přináší uspokojení

Digitální minimalisté těží už jen ze samotného odhodlání používat nové technologie s jasným záměrem. Přináší jim to uspokojení, ať už má konkrétní rozhodnutí jakoukoli podobu — a to je jeden z hlavních důvodů, proč je minimalismus nesmírně užitečný.

První kapitola nesoucí název Nervový souboj popisuje, jak jsme se v roce 2004 pomalu seznamovali s webovou stránkou thefacebook.com. Bylo to pro všechny něco nového, ale zároveň nic tak velkolepého. V roce 2007 byl na trh uveden první iPhone, který sice ještě neobsahoval žádný App Store, ani notifikace, ale nenápadné změny technologií i Facebooku si nás časem dokázaly dočista podmanit. Kdybychom věděli na začátku, do čeho se vlastně hrneme, možná bychom svá rozhodnutí přehodnotili. Svůj volný čas jsme si dokázali zkrátit o dobu prosurfovanou na sociálních sítích a nikdo nám ji teď už nevrátí.

Pamatuji si, jak mi o tři roky starší kamarád zakládal Facebook, tehdy mi bylo devět let. Hlavním důvodem byla hra Happy Aquarium, kterou si možná někteří pamatují. Takové digitální akvárium s rybičkami, které se musí denně krmit a pečovat o jejich prostředí. Díky této hře jsem Facebook navštěvovala každý den a pomalu si zvykala na digitální prostředí. Záliba ve šťouchání a přidávání nezměrného množství špatných portrétových fotografií navázala poměrně krátce na to. Nejvíce mě sociální sítě pohltily zhruba okolo čtrnáctého roku života, kdy bylo důležité, kolik To se mi líbí a komentářů se skrývá pod mou profilovou fotkou a také mi nedělalo nejmenší problém většinu horkých letních dní proležet v posteli s telefonem, na kterém jsem neustále přecházela z Messengeru na Instagram, Youtube, Facebook, Snapchat a zase zpátky na Messenger.

Vypadá to, jako bychom do této situace spadli, ale ve skutečnosti nás do toho natlačili výrobci špičkových zařízení spolu s velkými hráči ze sféry ekonomie pozornosti. O tomto velice dobře vzdělává dokument z roku 2020 s názvem The Social Dilemma. V knize to Newport přirovnává k přiznání v roce 1995, kdy se potvrdilo, že velké tabákové společnosti vyrábějí cigarety tak, aby byly ještě návykovější.

„Philip Morris chtěl jenom vaše plíce, App Store chce vaši duši“

- Bill Maher

Druhá kapitola vysvětluje pojem Digitální minimalismus a jeho principy, obojí jsem již dříve vymezila.

Třetí kapitola s názvem Digitální úklid popisuje, jak se rychle stát digitálním minimalistou. Proces digitálního úklidu spočívá ve třech krocích:

Ø Vyhraďte si 30 dnů, v nichž si dáte pauzu od volitelných technologií.

Ø Během pauzy zkoumejte a znovu objevujte činnosti a návyky, které pro vás mají smysl a uspokojují vás.

Ø Na konci pauzy můžeme vrátit technologie, které opravdu postrádáme, zpět do našeho života. Je potřeba rozhodnout, čím je pro nás technologie užitečná a jak přesně ji budeme používat, aby nám přinesla co největší užitek.

Sama za sebe musím říct, že jsem digitální úklid nejspíš nikdy nepodstoupila. Ano, velkou část víkendů a občas i všedních dní jsem trávila na místech, kam nedosahoval signál, což se dá považovat za jistou formu digitálního detoxu. Ale i tak bych řekla, že o to více jsem pak potřebovala být online tam, kde jsem mohla, a neužívala si například společnost nejbližších.

Zpětně, když se ohlédnu za svým dětstvím a dospíváním, asi bych nic neměnila. Trvalo mi nějakou dobu přijít na to, že kvantita není lepší než kvalita a že je více rozhovor s někým, kdo sedí vedle nás, než věnovat pozornost někomu, kdo je na druhé straně republiky. Přesto si všímám zásadního milníku ve svém životě, kdy se mi vztah k technologiím zcela změnil. Bylo to díky mému bratrovi, který mi na telefonu doporučil vypnout si notifikace. Od té doby sice neodepisuji minutu po tom, co zpráva přijde, někdy mi to třeba trvá i celý den, zato pociťuji mnohem naplněnější požitek z přítomného okamžiku.

V druhé části knihy se Newport zaměřuje hodně na to, jak si vzít svůj čas zpět. Jedním z hlavních bodů je dopřát si čas o samotě. Tím nemyslí zcela přesně „být sám“, jelikož sami se můžeme ocitnout i ve vlaku plném lidí. Stačí totiž, když se necháme unášet našimi myšlenkami a okolní šum naprosto přestaneme vnímat.

Být sám je důležité pro každého z nás, stejně jako vhodná míra družnosti. Odstraníme-li z našeho života samotu, můžeme očekávat nepříznivé následky. Hlavním z následků je úzkost, se kterou se iGenerace (mladí lidé narození v letech 1995 až 2012) dnes již setkává velice běžně oproti předchozí generaci mileniálů. „Počet depresí a sebevražd raketově vzrostl. Není nijak přehnané tvrdit, že iGenerace se nachází na pokraji nejhorší psychologické krize posledních desetiletí“ říká Twengová. Mladí lidé, závislí na svých technologiích a online světě, přichází o schopnost zpracovávat své emoce, přemýšlet sami nad sebou a nad věcmi, které pro ně samotné mají smysl a na základě kterých jsou schopni budovat silné životní vztahy.

Jak si tedy takovou samotu můžeme na chvíli uzmout? Pro to uvádí Newport pár praktických opatření, která jsou:

· Nechávejte mobilní telefon doma (např. pokud vyrážíme do kina, procházku atp.). Pokud vyloženě potřebujeme telefon mít u sebe, je dobré jej mít na dně v příruční tašce, kabelce, či batohu. Je to z toho důvodu, že naléhavou potřebu, mít u sebe neustále telefon, přeháníme.

· Choďte na dlouhé procházky. Vyjít ven a pozorovat okolí, spojit chůzi s přemýšlením nám dává možnost urovnat si vlastní myšlenky, jsme poté výkonnější a šťastnější. Je to totiž minimální denní dávka samoty, která pomáhá našemu zdraví, ale i duchu.

· Pište sami sobě dopisy. Naše zpětná vazba nám pomáhá v těžkých životních situacích, ale také nám pomáhá v určení si priorit a hodnot do budoucna.

· Neklikejte na To se mi líbí. Vyřizujte textové zprávy najednou. Stanovení si úředních hodin pro konverzaci. Smazání sociálních médií z telefonu. Udělat ze svých zařízení jednoúčelové stroje. Pořiďte si „hloupější“ telefon.

Technologie, jako takové, nám všem velice ulehčily život, bez nich by většina událostí naší společnosti nebyla realizovatelná, obzvlášť v této době pandemie. Musíme si však určit pravidla, pro jejich užívání. Stát se Digitálním minimalistou může trvat roky, jelikož je potřeba změnit celé své uvažování a základní návyky, ale na konci tmavého tunelu vždy vysvitne světlo a být Digitálním minimalistou jistě přináší své ovoce.

Z mého pohledu konzumenta, musím říct, že s většinou autorových tvrzení souhlasím. Bohužel, jako skoro každý člověk, si na tuto cestu iOdvykání potřebuji přijít sama.

A co vy, jak se k tomu postavíte?