Studentské fuck-upy

Stává se to a stát se to může i vám. Stačí jen málo. Nepozornost, únava, stres nebo prostě „kašlu na to“ syndrom. Ani se nenadějete a je na světě malé selhání, a že se jich během studia najde hodně. Rozhodli jsme se proto sepsat článek na téma studentské fuck-upy a ukázat, co všechno se vám může během studia (ne)povést.

Předvánoční čas si žádá speciální téma. Přesně proto jsou tu fuck-upy. Jemná vůně neúspěchu se dokonale snoubí s bezútěšným pocitem zoufalství a pár kapkami zklamání. Přidejte rum a perník a máte Vánoce.

Sváteční čas by měl být ale i o sbližování. A co sbližuje lépe než selhání? (rum?) Následující řádky by vám měly ukázat, že studentský život je plný drobných fuck-upů. Nejste v tom sami. Stát se to může každému. Takže až vás příště přepadne úzkost a pocit, že tentokrát vám to už neprojde a určitě vás vyhodí. Vzpomeňte si na tento článek. Zažilo to spoustu studentů před vámi a spousta jich po vás ještě bude.

Šťastné a veselé!

· Zvorat se toho dá hodně. Třeba hned při zápisu do studia. To, že jste na zápis dorazili o měsíc dřív a na fakultě z vás měli akorát srandu, to je ještě v pohodě. Stát se může, že dorazíte ve správný den, ale vlastně nevíte, jak přesně se váš obor jmenuje. Něco tam načmáráte a následujících pár let přemýšlíte, kam jste se to vlastně zapsali. Případně k zápisu nedorazíte vůbec protože jsou prázdniny a vy chodíte z práce do hospody a z hospody do práce. Takže na nějaký zápis si prostě nevzpomenete.

· Prázdniny mezi ukončením střední a nástupem na výšku bývají docela divoké. Není se čemu divit. Musíte pořádně oslavit maturitu a užít si ještě posledních zbytečků „dětství“, než se z vás stane ten zodpovědný vysokoškolák, který po nocích smaží hranolky na drivu, aby měl na čínskou polívku. Jednoduše se vám pak stane, že si zapomenete registrovat předměty na podzimní semestr. Vzpomenete si na to zrovna v tu dobu, kdy je prodleva mezi registrací a zápisem, jenže to vy nevíte. Takže se prostě musíte smířit s tím, že vás vyhodí, ještě předtím, než pořádně nastoupíte.

· I adapťák je fuck-upům zcela otevřený. Jsou tací, jež se plni očekávání rozhodnou vydat na adaptační kurz s cílem alespoň procentní šance na zapamatování jmen všech nových spolužáků. To si tak jedete vlakem 30 minut, jedete vlakem hodinu a v momentě, kdy máte být dle času akorát na místě, vlak zastaví. „Jsem už v Křižanově?“ Cedule žádná. Minuty utíkají. „Vystoupit? Nevystoupit?“ V tom přijde moment osvícení, kdy uvidíte venku spoustu lidí ve stejném věku s podobnou bagáží. „Ach! Spolužáci, vystoupím!“ Venku se rozhlédnete a následně zjišťujete, že daní studenti nejedou na kurz, nýbrž z něj. Nápis dědiny Osová Bítýška, kde se zrovna nacházíte, zříte v momentě, kdy vlak odjíždí. Zjistíte, že cílová vesnice je vzdálená 10 km od vaší aktuální polohy. Nemáte kontakt na jediného spolužáka. Nemáte data. Zbyl vám jen sarkastickej smysl pro humor a sluchátka na cestu. V momentě, kdy dorážíte do cíle se dozvídáte, že veškeré seznamovací hry již skončily. Dobrá zpráva je, že vám minimálně 5 spolužáků řekne, že jeli v poloprázdném autě a že vás cestou viděli. Špatná zpráva je, že nemáte ani šajna, jak se ti spolužáci jmenujou.

· Už jste si stihli zažít pár fuck-upů a teprve míříte na první přednášku. Jenže absolutně netušíte, kde je budova M. Nikdo vám neřekl, že musíte projít přes lékařskou. Nikdo! Takže zmateně bloudíte kolem Masaryka. Už víte, že nemáte šanci přijít včas. Takže to prostě vzdáte a jdete domů. V ISu kliknete na zrušit předmět a prostě se tváříte, jakoby se tohle nikdy nestalo. Taky se vám může podařit na první přednášku zaspat. I v tomhle případě končí příběh stejně.

· Příště si takhle jdete třeba na zkoušku sociální pedagogiky pro prváky. Trefíte do správné učebny. U zadání ale zjistíte, že to asi nebude váš test. Jste totiž na špatném patře a tohle je test z aritmetiky pro magistry, ale proč si neudělat radost, když už tam jste, že? Takže něco načmáráte na papír a během 5 minut to odevzdáte. Ostatní jenom hledí s otevřenou pusou a vy, jako pán odcházíte, znovu se přihlásit na tu správnou zkoušku.

· Zjišťujete, že představa o tom, jak budete vydělávat při studiu velký prachy a nebudete platit daně, byla pěkná kravina. Děláte za minimální mzdu, která by vám stačila tak na pronájem čekárny na zastávce (teda pokud byste ji sdíleli s dalšími 6 studenty). Takže si najdete druhou brigádu s minimální mzdou. Chodíte z jedné do druhé, na přednášku a zpátky na brigádu. Máte dokonalý time management. Až jednou zjistíte, že máte být na obou brigádách najednou, a ještě k tomu ve škole prezentovat semestrální projekt. Gratulujeme, máte na kontě další studentské selhání.

· Jste unavení, z přednášky do práce a naopak. Nespíte. Kafe šňupete po kilech. Nemáte čas. Potřebujete prachy. Potřebujete kredity. Doslechnete se, že v jednom předmětu jsou kredity zadarmo a u testu nechává vyučující i opisovat. Zapíšete si ho s představou, že to bude brnkačka. Zjišťujete, že to tak úplně není. Na test se nepřipravíte, protože pořád věříte té naivní představě o opisování u testu. A věříte jí až do čtvrtého pokusu. Nic jiného vám nezbývá. Jste unavení. Nemáte čas. Nespíte.

· Na další zkoušku se už ale perfektně připravíte (nebo aspoň v mezích možností). Učíte se. Jdete si lehnout. Zvoní budík. Nachystáte se. Jdete na zastávku. Zjišťujete, že jsou 4 hodiny ráno. Jdete si zase lehnout. Prozíravě jste si totiž nastavili budík, který ale měl oznamovat čas, kdy si máte jít nejpozději lehnout.

· Jindy zase zjistíte, že v pátek píšete test. Pátek je zítra. Samozřejmě začnete panikařit a stresovat. Zase vás zmáhá pocit úzkosti. Tentokrát už vás určitě vyhodí. Už si představujete, jak se celou noc učíte a stejně to nadáte. Jo, ještě byste taky mohli u testu usnout (to už se některým taky stalo). Ono je to ale vlastně jedno. Zkouška je sice v pátek, ale za dva týdny.

· Ve zkouškovém je to celkově sranda. Třeba hlavně v prváku. Pořádně nevíte, co vás čeká, takže se snažíte opravdu poctivě připravit. Děláte si výpisky z poznámek a poznámky z výpisků. Na zkoušku míříte sice nervózní, ale s pocitem, že něco víte. Zadání testu vás ale velice rychle vyvede z omylu. Naučili jste se, ale na zkoušku z jiného předmětu.

· Máte toho hodně, takže se rozhodnete si jednu zkoušku odložit, co to půjde. Snažíte se úspěšně absolvovat ostatní předměty. Zjišťujete, že na zkoušku, kterou jste odkládali už se nevypisují žádné další termíny. Obě vyučující jsou totiž v porodnici. Taky vás to mohlo napadnout, když už bylo na začátku semestru očividné, že jsou v očekávání. Tak třeba za rok.

· Nebo se vám nepodaří ukončit předmět, a tak nějak vám nevychází kredity. A už je to tady zase. Přepadává vás úzkost. Víte, že vás vyhodí. Plánujete cestu na pracák. Možná byste si ušetřili spoustu nervů i vlasů, kdybyste si zjistili, jak vlastně fungují podmínky pro postup do dalšího semestru.

· Potřebujete Céčka. Takže si zapíšete nějaké random předměty, kde je ještě místo. Pokud jste masochista, pravděpodobně to bude něco z lékařské nebo přírodovědy. Už v půlce semestru vám je jasné, že tohle nemáte šanci dát, protože nemáte ani nejmenší tušení, co se to vlastně děje. Starší spolužáci vám ale poradí, že si můžete zažádat o zrušení povinnosti opakovat předmět. Vyčkáte tedy, než se předmět znovu vypíše s tím, že si ho pak zrušíte. Jenže takhle už to nefunguje. Žádosti o zrušení se podávají dřív.

· Přes sérii fuck-upů to zdárně doklepete až do posledního ročníku na bakaláři. Začínáte tiše doufat, že byste se snad mohli dostat i k diplomu. Jenže klasicky nestíháte, takže se rozhodnete jít ke státnicím až na podzim. Pak ale nějakým záhadným způsobem sami sebe přesvědčíte, že abyste mohli jít v září na magistra, musíte státnicovat na jaře. Tak to opravdu není. Vy tomu těžko říct proč věříte. Napíšete diplomku za nejkratší možnou dobu a podle toho to pak vypadá.

· A aby toho nebylo málo můžete klidně třeba zaspat ke státnicím, že jo?

Pro tentokrát by to asi stačilo. Zvorat se dá opravdu cokoliv. Snad jsme vám v náročném období zkoušek zvedli náladu 😊

PS: Fuck-upy v tomto článku se (doufejme) nestaly jen jednomu člověku. Ochotně se s námi podělilo hned několik studentů.