Vzdělávání: 🇨🇿 vs. 🇳🇴

Jana Kříbková
May 5 · 5 min read

V minulých příspěvcích ze sekce Erasmus v Norsku jsem vám představila něco málo ode všeho, pak přišla korona, takže jsem vám sepsala, jak světová pandemie ovlivnila můj pobyt v Oslu, a nakonec jsem vám nastínila, jak může vypadat orientační týden na zahraniční univerzitě. V tomto příspěvku se podíváme blíž na to, jakými způsoby se liší vzdělávací systém v České republice a v Norsku a v čem jsou si třeba podobné. ALE POZOR! Nejsem žádný odborník, takže půjde výhradně o moje vlastní zkušenosti a názory.

Na první, docela znatelný rozdíl jsem byla upozorněna mailem ještě před odjezdem do Norska. Jde o to, že na univerzitě OsloMet semestr začíná už na počátku ledna. Vždy samozřejmě záleží na předmětech, které si jako studenti zapíšete, protože některé mohou začínat až v únoru, vyučovat se tři dny a mít padla. Jeden z předmětů, které jsem si zapsala, nicméně začínal už 7. ledna. To pro mě znamenalo odjet do zahraničí ještě před začátkem zkouškového období na Masaryčce, takže trošku komplikace. Málokterý předmět jsem měla ukončený, což pro mě znamenalo domluvit se se všemi vyučujícími na jiném způsobu provedení zkoušky a vše zvládnout online. Nakonec všechno dopadlo dobře a já se docela do konceptu ukončování předmětů na dálku zamilovala. To ale nemění nic na tom, že už bych podobnou situaci zažít nechtěla: učit se na zkoušky v Česku a zároveň se pouštět do studia úplně jiných předmětů na jiné univerzitě, v jiném městě pro mě byl stres. Poslední zkoušku jsem měla téměř v polovině února, tzn. skoro až na konci zkouškového, což mi vytvořilo historicky nejdelší zkouškové období za celé studium 😀


Ne možná až tak zásadního rozdílu jsem si všimla už na první přednášce předmětu Information Retrieval. Ta totiž netrvala klasických 95 minut, jak jsme zvyklí z MUNI, ale skončili jsme až po necelých čtyřech hodinách. Nekecám! V tomto případě samozřejmě hodně záleží na tom, jak to má každý předmět nastavený. Další dva předměty, které jsem si zapsala, měly zase úplně odlišnou délku výuky. Předmět Knowledge Management & Information Behavior měl být vyučován pouze třikrát v semestru (což se kvůli koroně úplně nepovedlo, takže se třetí blok přetransformoval do online podoby), a to vždy od devíti zhruba do čtyř odpoledne. Řeknu vám, že toto nastavení pro mě bylo hodně náročné — udržet pozornost skoro sedm hodin? Pro mě nadlidský úkol 😅 Nedělám si srandu — buď jsem usínala dopoledne, nebo na mě únava dopadla v odpolední části výuky. Bylo mi trapně, ale nemohla jsem si pomoct. Jednou jsem dokonce na přednášce i na chvíli usla 🥱🤭

Na druhou stranu musím říct, že se nám vyučující v obou předmětech snažili dopřávat přestávky, jak jen to šlo. Většinou po šedesáti minutách s tím, že jsme měli i obědovou pauzu. Přestávky jsou zase něco, na co nejsme na MUNI zvyklí, protože přednáška zkrátka trvá hoďku a půl a pak se přesunujete někam jinam. Tady by to ale bez přestávek samozřejmě nešlo, což si vyučující moc dobře uvědomovali.

Koncept tří po sobě jdoucích dnů plných přednášek třikrát za semestr pro mě zkrátka nebyl vhodným způsobem výuky a nerada bych se k němu někdy vracela. Někomu by na druhou stranu takový koncept mohl vyhovovat mnohem více, protože výuku celého předmětu si člověk odbude během devíti dnů. Nakonec jsem ale ráda, že jsem si takový styl výuky vyzkoušela, protože teď mnohem víc ocením devádesátiminutové přednášky, po kterých můžu jít domů. Je zvláštní, jak jsem si odvykla trávit celý den ve škole — na základní i střední škole to přece bylo normální, že?

Výjimkou byla norština, jejíž přednášky trvaly „pouhých“ 105 minut. Konaly se sice dvakrát týdně, abychom se za semestr opravdu stihli z jazyka něco naučit, ale stále to pro mě oproti třídenním přednáškám představovalo úlevu.


Další odlišností, která mě hodně překvapila, je fakt, že místní studenti (konrétně oboru Informační a knihovní věda) jsou zvyklí studovat okolo dvou předmětů za semestr. Nemám potvrzené, zda je to tak běžné i v jiných oborech či na dalších fakultách, každopádně jde o úplně jiný styl získávání kreditů, než známe my. To, že studentům stačí zapsat si dva předměty, aby splnili podmínku dvaceti kreditů za semestr, podporuje i fakt, že každý předmět z dané fakulty měl hodnotu patnácti kreditů. Já jsem na MUNI na podzim 2019 měla zapsaných jedenáctpředmětů, zatímco na OsloMet jsem si zapsala pouze tři (a to jeden z nich pouze pro jistotu, kdybych některý ze dvou patnáctikreditových předmětů nezvládla ukončit). Neskutečné, že? Pro mě rozhodně.

K tomu je ale ještě třeba dodat, že stejně jako počet předmětů, které si studenti musí zapsat, aby prošli semestrem, se může lišit i náplň předmětů, a tedy jejich náročnost. Sama za sebe ale nemůžu říct, že by předměty byly náročnější — ukončením je často sepsání 15- až 20stránkové eseje, někdy také ještě následováno tzv. home exam (domácí zkouškou). Norština pak byla jen za 5 kreditů a měla být ukončena písemnou i ústní zkouškou (což bylo opět narušeno světovou pandemií, a proto se ústní zkouška zrušila a pro ukončení předmětu jsme pouze měli projít online testem). Já tedy celkově studium na OsloMet nehodnotím jako příliš náročné, a to i přesto, že s psaním esejů bojuji (to je ale můj osobní problém a absence nadání pro psaní akademických textů).

Posledním významnějším rozdílem, který mě napadá a kterým vás teď zahrnu, je právě způsob ukončení předmětu pomocí tzv. home exam. Home exam v rámci mého studia představovala situace:

  • přípravu na finální esej (která v tomto případě představuje 25 % finální známky)
  • a individuální úkol dle zadání vypracovaný na konci semestru.

Obě situace ale mají společné to, že se konají z domova bez dohledu vyučujících, můžete používat veškeré dostupné materiály a na vypracování máte obvykle tři dny. Zní to snadně? Věřte mi, zas tak jednoduché to není. To, že vypracujete kratší text, který může (ale nemusí) později sloužit jako základ pro finální práci předmětu, není nic hrozného. Problém přichází až s druhou uvedenou situací: nemám tuto část ještě za sebou, takže se v tuto chvíli seznamujete pouze s mými obavami a předpoklady, ale co jsem viděla zadání práce z minulého roku, vesměs jde o další akademické psaní. Zadání staví na učitelem zvolených, tematických článcích, z nichž odvozuje otázky, na něž má student odpovědět formou písemné práce vždy za použití stanoveného minima slov. Mám se ještě na co těšit…


Zkušenost s norským způsobem vzdělávání pro mě ve výsledku byla určitě přínosná. Něco mi vyhovovalo více, něco méně, ale zase jsem poznala jiný styl výuky a odlišné zvyklosti, které mě přimněly více přemýšlet o tom, jak to funguje u nás. A za to děkuju! 💙

Inflow — KISK

InFlow je e-zin studentů oboru Informační studia a…

Jana Kříbková

Written by

Inflow — KISK

InFlow je e-zin studentů oboru Informační studia a knihovnictví Masarykovy univerzity. Místo se seriózními články, blogovací platforma, prostor pro vaše fotky a neseriózní názory. Slova, fotky, slova.

Jana Kříbková

Written by

Inflow — KISK

InFlow je e-zin studentů oboru Informační studia a knihovnictví Masarykovy univerzity. Místo se seriózními články, blogovací platforma, prostor pro vaše fotky a neseriózní názory. Slova, fotky, slova.

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store