Chřibská. Zima. Lesy.
Velmi poklidný víkend bez slunce.
Jeden z výletů tohodle jara, který jsme se zvládli s Dášou urvat z Ústí. Na škole měla prázdniny, takže bylo čas odjet někam dál, než se doplazit na nejbližší kopec ve Středohoří.
Hledal jsem lokalitu v dojezdu hromadnou dopravou a zároveň něco, kde jsme nikdy nebyli. U kamaráda Radka jsme byli už na Středním vrchu, takže jsem chtěl ještě o kousek jinam
Chřibská vyšla trochu náhodou spíš podle nabídek ubytování. Šlo nám o to si odpočinout pryč. Rešerši jsem si udělal zběžně a taky dost špatně. Doprava tam je trochu delší na cca dvě hodiny s přestupem v Děčíně.
Obec je to na místní poměry pěkná. Je plná roztomilých roubenek a nikdo tu v tuhle roční dobu není.
V centru města (je to tak!) je hospoda se smíšenými hodnoceními, infocentrum a kavárna. Vše je provozované obcí. Jak jsme se pak dozvěděli, po uzavření sklárny v Chřibské není práce, zůstala tu jen niťárna. Není tedy divu, že v době našeho deštivého pobytu jsme potkali jen pár lidí.
Kavárna u Tadeáše je evidentně nová, mají docela dobrou kávu a snad se jim bude mnoho dařit, evidentně to tam chybělo. Místo bylo pojmenováno podle nejslavnějšího rodáka Tadeáše Haenkeho (asi se to takhle má sklonit?), cestovatele, objevitele Jižní Ameriky. Rekonstrukci měl na starosti někdo docela zdatný, interiér je citlivě kultivovaný, v podhledu je dřevěná konstrukce ve tvaru subkontinentu, která má mít světla umístěná myslím podle hlavních měst.
Vždycky mě rozesměje, jak to někde s tím zrodem hipsta kavárny úplně nevyjde. Často se totiž kavárna nalézají v takovém mezikroku. Chce to být současné, tak je nabídka psaná rukou. Ale kvalita kávy je odpovídající kvalitě psaného nebo tištěného písma v interiéru. Jak je vidět na fotografii — dvě křesílka a kanape jsou tam k příjemné atmosféře, ale jejich umístění vůči sobě je tak nešikovné, že si tam podle mě nikdo sednout nemůže. Jako kdyby se kavárny s Algidou a Julius Meinl transformovali a stále to nedorostlo. Nicméně právě to, že má obec chuť udělat takový krok dopředu, je potřeba ocenit a nakonec jsou tyhle moje posměšky marginálie :)
I když jsme si jeli odpočinout, úplně pasivní výlet to nakonec nebyl a zvládli jsme docela dobrou trasu. V létě bude ještě lepší vzhledem ke krásným lesům kolem.
Cestou byl, jako při všech mých procházkách, jak výhled, tak jídlo.
Bohužel jsem cestou ještě nevěděl, že blízko našeho výletu se nalézá v Kyjově Nová Perla, zajímavé budoucí kulturní středisko. Doporučuji vám tedy případně zahrnout do plánu.
Cestou procházíme obcí Rybniště, je to hromada krásných baráků. Roubenky, větší chalupy, zbytky statků. Je tu taky vidět, že jako většina obcí kolem, prošlo okolí odsunem. Tady podle wiki z 1800 na 800 lidí. Vůbec si to nedokážeme představit.
Tenhle bytový dům po historických domech vypadal jako úplný úkaz. Na mapách se píše u Hangáru a nalézá se na úplném chvostu obce. Nechápal jsem to a později jsem se od někoho dozvěděl, že šlo o snad o byty k blízkému cvičišti nebo letišti, jsem si to hlupák pak nepoznamenal.
Odtud jsme chtěli na vyhlídku na kopci Široký vrch.
Dlouho jsme šlapali v lese, chvilky vichru nahoře na výhledu vystřídalo mrtvolné ticho během dlouhých rovných lesnických magistál protažených pravítkem na mapě.
Při prvních náznacích civilizace náš citlivá práce s architekturou nenechávala na vážkách, kam směřují naše kroky. Zase za bizárem.
Prošli jsme do centra Krásné Lípy. Dalšího ospalého města naše kraje. Jakoby se tu zastavil čas v tohle roční období. Potkali jsme jen pár dalších magorů, kteří sem s odvahou vůbec vyrazili. Místní se loudali do večerky a my zamířili do pivovaru Falkenštejn. Cestou jsme zkoumali novou ambiciózní architekturu “Lípa resortu”.
Neumím to moc zhodnotit, protože mi přijde stupidní tu dělat něco s názvem “resort”, na druhou stranu pokud je tu poptávka a zvedne to okolí, tak tohle zas tak nezabolelo.
Hned před Domem Českého Švýcarska na náměstí stojí asi taky odsunutá socha lákající k návštěvě. What?
Cíl je ale Pivovar Falkenštejn.
Dáli si něco z menu, bylo to po té cestě skvělé, nemám na to objektivní vzpomínku. K tomu jsme vyzkoušeli degustační prkno nabízející kousky, co měli na čepu. Pěli jsme chválu na čistotu, milou obsluhu a tak. :)
Protože jsme vyrazili tak trochu nešikovně časově, musíme běžet na vlak zpět a skočíme na rychlou kávu do velmi bizarní kavárny v roubence cestou.
Zpáteční cestou jsme jeli vlakem z Lípy do zastávky Chřibská, která se však nachází možná 45 minut na zablácené cestě daleko.
Poslední den nám tak pršelo, že jsem neudělal téměř ani jedno fotografii při krátké procházce kolem. Nakonec jsme si tedy četli a střídavě pracovali v teple chaloupky. I tak se dá dobře odpočinout, v klidné, inertní lenosti odporující pohybu.
Mějte se, J.
