Amnestie Propuštění vězňů zdobilo trůny. Republiku nezdobí

Publikováno 3.1.2013

Žádný užitek z amnestií se nevynořuje. Kdyby ten starodávný zvyk parlament zrušil, mnoha lidem by se ulevilo. Litovali by tvůrci fám a ti propuštění. První ať vezme čert, druhých je lidem líto asi jen z nějaké křesťanské lásky. Propouštět je z vězení není nutné.

Amnestie (podobně jako udělení milosti jednotlivcům) vždy rozruší nejen vězně a obviněné, ale i ty na svobodě. Je to akt záhadný, lidé mu mnoho nerozumějí. Každá amnestie vždy vyvolá vlnu kritiky. Kritikům se zdá, že měl být amnestován někdo jiný, že amnestie měla být menší (větší kupodivu nikdy), že propouští darebáky, že je nespravedlivá k tomu či onomu, který měl spíše vyjít z vězení, případně že byla tak narafičena, aby se darebákům přímo hodila. Když amnestii vyhlásí prezident, který má oponenty, jejichž vášnivá nenávist jde až za hrob, je kritika o to tvrdší. A takových kritiků prezident Klaus, autor amnestie na památku či oslavu dvacátého výročí moderního českého státu, má celé roty.

Málokdo ví, že amnestie tu není proto, aby napravovala případné chyby soudců. To by nebyla amnestie hlavy státu, nýbrž jakýsi další stupeň soudního odvolávání. Amnestie tu není pro nevinné, nýbrž pro darebáky, jimž hlava státu odpustí. Amnestie nekoná dobro. Její vyhlášení nepodléhá žádným kritériím. Prezidenti ji vyhlašují, jak se jim zlíbí, podle kritérií, která si sami určí a s kterými nás nemusí seznamovat. Vysvětlovat amnestii znamená snižovat její velebnost.

Královské gesto

Amnestie je totiž královského původu a král nikdy své úradky nevysvětluje. Komu se nezdají a reptá, tomu obvykle král dá useknout hlavu. Amnestii král udílí, aby zvětšil svou slávu, aby ho ničemové velebili a aby jakousi shovívavostí či velkorysostí ozdobil dobu svého panování. Je to něco podobného jako házení zlaťáků mezi lid.

Nějakou setrvačností byla tímto nástrojem obdařena většina demokratických hlav států. A demokratická hlava je něco kritizovatelného a něco, co má povinnost své činy objasňovat a vysvětlovat občanům. A vysvětlit amnestii je takřka nemožné. Lidé ji cítí jako cizorodý prvek a hledají v ní jako ve všem, co je ve svobodné zemi nevysvětlitelné, nějakou lumpárnu. Zatímco tyto řádky píšu, pátrá se horečně, který darebák vyjde na svobodu a co tím prezident Klaus sledoval.

Dočká se Berka odškodnění?

Pokud uniknou známé firmy, které léta spravedlnosti uhýbají, bude zle. Ještě hůř bude, když amnestie zruší velké kauzy budící dojem spíše spící panny než zápasu o spravedlnost. Znáte to všichni: těch odkladů, toho váhání, vracení spisů tam či jinam, toho kolébání v čase, zastrkování pod politické koberce. A najednou do toho vletí amnestie, to bude lidem znít divně. Řeklo by se, pro zemi, kde policejní a soudní orgány příliš velkou důvěrou neslynou, se amnestie nehodí.

V posledních letech (nebo jen roce?) se tyto orgány probouzejí, mají výsledky, sahají po dalších případech a teď jim tu sklizeň amnestie vyrazí z rukou? To je naše zdejší riziko — v zemích s pevnějším právním pozadím není. Objevila se i domněnka, že soudci Berkovi (soudci-lupičovi) vrátí i miliony za nevyplacenou gáži. To by z té amnestie bylo skutečné panoptikum. Nestane se to, Berkovi nic nedají, ale domněnka bude dál žít svým životem.

S amnestií neuspěl žádný prezident, totiž ani jeden z těch dvou. Amnestie se pro Čechy nehodí. Je to zem příliš podebraná, s příliš špatnými zkušenostmi a s maličkou velkorysostí. Havel, který znal poměry u komunistických soudů a ve věznicích na vlastní kůži, vyhlásil amnestii rozsáhlou. Důvodům, které měl, nikdo neporozuměl. Napsalo se: Vypustil na nás vrahy. Havlovi neporozuměli ani ti vrazi, to Havel nedocenil. Pár brutálních vražd propuštěnci předvedli. Klaus vyhlásil amnestii menší, odborníci říkají, že prostředně velkou. A opět: Důvodům, které má, nikdo nerozumí. A důkazem je opět to, že propustil zločince, třebas ne hned vrahy! Nu ano, proto amnestie je. Propouštění darebáků má zdobit republiku při jejím výročí jako kdysi zdobilo trůny.

Raději ji zrušme

Otázkou ke zkoumání je, jaký užitek amnestie přináší. Prezidentům žádný, jen zlost a trápení. Propuštěným velký. A co my, kteří dobrodiní amnestie užívat nemůžeme, protože jsme na svobodě? Máme velebit hlavu státu, že je milosrdná, jako bývali milosrdní králové, že předvádí lidskost a zvláštní humanistické zřetele? To se do demokratických pořádků jaksi nehodí. Proto lidé hledají jiné důvody: vítězí chybná domněnka, že prezident má napravit, co soudy zkazí.

S amnestiemi je stejná potíž jako s imunitou. Obé je obtížně pochopitelný relikt starých časů. Žádný užitek z amnestií se nevynořuje. Kdyby ten starodávný zvyk parlament zrušil, mnoha lidem by se ulevilo. Nejvíce hlavám státu, pak i nám. Litovali by tvůrci fám a panik a ti propuštění. První ať vezme čert, druhých je lidem líto asi jen z nějaké křesťanské lásky. Propouštět je kvůli tomu z vězení není nutné.