Konec perzekuce esesáctví

Publikováno 30.11.2013

Haiku Karla Steigerwalda komentátora MF DNES

Tak jsme se i my v Haiku dali na pochod. Šli jsme okruhem od Sněmovny k Senátu, pak ke Strakovce, nahoru a kol Hradu zpět. A skutečně, časy už jsou jiné.

Rozdělili jsme se na dva oddíly. Skupina esesáků (SS) měla na sobě uniformy černé, na rudé vlajce hákový kříž.

Skupina estébáků (StB) měla uniformy zelené, na rudé vlajce srp a kladivo. Takto vybaveni dali jsme se na pochod. Vyšlápli jsme si, protože nám říkali, že lustrační zákon už vyčichl, přežil se a bude zrušen. Být fízlem už není hanba, ale čest. Pro členy SS to platí také, od jejich éry uplynulo více času než od éry estébáků. Chtěli jsme si to vyzkoušet.

Co řeknou lidé, co orgány.

Jako zvláštní oříšek měli jsme jednoho, nahoře zelený StB s rudou páskou s nářadím, dole černé rajtky a holínky.

Druhý měl nahoře černé sako SS, rudou pásku s křížem, dole zelené kalhoty StB.

Orgánové tu jednotku, která představovala SS, zatkli. StB nechali jít dál. Marně jsme upozorňovali, že obě představují násilnická tělesa dnes vyčichlých hnutí, která potlačovala lidská práva a svobody občanů. Chtěli jsme, aby jednotku SS pustili, protože je to hnutí staré, vyčichlé a represe proti němu jsou dnes překonané. Neposlechli nás. Dali nám SS vazbu a začali vyšetřovat.

Jednotka StB se utábořila na ulici před tou vazbou. Bude tam, řekla, dokud ji také nezatknou či dokud nás esesáky s omluvou nepropustí. Naši estébáci chtěli pro nás esesáky rovnost před zákonem. Orgány však počítaly s tím, že přijde zima a jednotce StB bude venku zima a půjde domů. To se stalo.

My jsme domů nešli. Vazbu nám prodloužili, vyšetřování běží. Docházejí dopisy a žádají se přísné tresty. SS nikdo propagovat nesmí. Náš právník dal vyjádření, že ani StB nikdo propagovat nesmí. Tak ho zamkli na WC pro návštěvy, které nemají od té doby kam chodit. Potřebu konají venku na zeď věznice. Orgány to zevnitř nevidí.

Napsali jsme předsedovi Sobotkovi, jestli už esesáci taky vyčichli. Ve zločinech jsou si rovni, leč StB jich měla méně, protože měla menší prostor. Proč StB jsou už čestní lidé a my SS ještě ne, Sobotka nevysvětlil. Je to mladý kluk.

Nezná, co bylo, ale měl by se zeptat. Chtěli jsme se zeptat prezidenta.

Ale Hrad zamčený, marně ramplujeme mříží. Nikdo doma. Nebo neslyšeli.

Veřejnost se přidala k orgánům. StB byli naši, jedni z nás, bratři, příbuzní, otcové milenek. Byli hodní, či zapsaní omylem, pomáhali dětem, krmili ptáčky. SS byli cizí, a to je rozdíl. My jsme veřejnosti říkali, že zákon to tak nevidí, že před zákonem jsou si StB a SS rovni. Lidi se smáli, zákon prý si máme strčit pod piano.

Brzy budou zase volby. Půjdeme do nich s heslem Konec perzekuce esesáctví. Budeme mít dobrý sociální program, lidi nás zvolí.

Kdyby nám někdo bránil, dáme to k soudu do ciziny. Už dlouho jdou odtamtud hlasy, že zákon proti StB je překonaný. Ano, je. Překonejme i zákon proti SS. Když máme v čele státu estébáky, mějme tam i esesáky.

V těchto místech příběhu jsme se probudili. Ukázalo se, že náš pochod byl jen hrozný sen z černé noci. Probudili jsme se do sluncem ozářeného dne, v němž takové pitomosti jako ve snu možné nejsou. Ulevilo se nám. Lustrační zákon říká, že StB je velká hanba. Kdo ho zruší, řekne, že ne. Aha.