Přímá volba, klobouk TGM

Publikováno 22.3.2013

Haiku Karla Steigerwalda komentátora MF DNES

Haiku uspořádalo konferenci o přímé volbě prezidentů.

Výsledky jsou potěšitelné.

Přímá volba odstranila z volební kampaně lži, podrazy a hrubost.

Kandidáti byli pravdomluvní, vlídní a ohleduplní. Nabídli pěkné programy. Někteří šťouralové upozorňovali, že prezidenti slibovali, co prezident splnit nemůže, byl by pak samovládce.

Ve volbách nejvíc vynikl Miloš Zeman.

Nikoho nenazval idiotem, ač to nepřátelé prorokovali. Jímavě působilo jeho vyprávění o předcích, kteří znásilňují služky a umožňují jim vyšvihnout se až do ložnice pána. Zaujal i slib, že bude prezidentem deseti milionů sociálních demokratů. Stranu jeho přátel to mrzelo, ale když jde o stát, musí jít často i stát stranou, natož nějaká maličká strana. Příkladným kandidátem byl i skromný Sobotka. Nenaparoval se, stál stranou, až si voliči ani nevšimli, že kandiduje. Kdyby ho následovali ostatní, mohl se prezident zvolit pěkně v tichu a bez výdajů. A krom vítězné pravdy by si na vlajku mohl připsat i skromnost, tu pěknou vlastnost nenápadných. Ostatně jeho cestou jde dnes celá ODS. Málokdo ještě ví, že existuje. Stojí pěkně vzadu, tichá popelka, nikam se necpe.

Podařilo se, že vše probíhalo podle srozumitelných pravidel. Naštěstí nevznikly nejasnosti a zmatky s podpisy občanů. Pěkně probíhalo financování voleb. Blíží se uzávěrka a všem je jasno.

Pořádek dělá nejen dobré přátele, ale i dobré prezidenty. I zde triumfoval Miloš Zeman. Skoro polovinu sponzorských příspěvků dostal po zvolení prezidentem. To je rozumné, protože kdyby ho nezvolili, dopadl by jako nebohý Fischer. V tom vidí Haiku velkou poctivost našeho sponzorského lidu. Platit kandidáty předem je vyhazování peněz.

Dát vítěznému prezidentovi, to je naopak velmi rozumné. Pan prezident si jistě vzpomene, kdo ho zachránil před nespravedlivým osudem Jana Fischera. Řekne si po masarykovsku, to je pěkný člověk, nemusel, ale zaplatil. Nepřátelé rajtují po účetnictví. Co chtějí dokázat? Skoro všechno sedí, kde má, a nesedí-li, čas to sám srovná. Neměla by se ta finanční titěrnost na kandidátech, a dnes dokonce na panu prezidentovi, vynucovat. Každý člověk je jiný, někdo zapíše tyhle peníze, někdo zas jiné. Občas se něco omylem špatně sečte, to v tom volebním fofru každý pochopí. Když je jarmark ve městě, také nesedí všechny stvrzenky, i ti kupci to někdy popletou. Kapely, cirkus, sloni, řev a rvačky, kejklíři, stovky opilých, sčítejte v tom brajglu sponzory.

Celý kontrolní systém je tu proto, aby se nepřátelé mohli vrtat v cizích účtech a hanobit prezidenta. Prý měl neznámé dárce. To si myslíte, že prezidenta podporují darebáci? Prezidenta podporují jen slušní lidi, kteří nic špatného nechystají. To by je neznal. Tragickým příkladem je Jan Fischer. Když věřitelé investují do riskantního podniku, ať se nediví, že mají ztrátu.

A to je také jediná skvrna na přímé volbě. Snad ještě krom tvrzení, že pan Okamura je japonský mixér, který v roce 1984 zmizel z brněnských veletrhů. Je to však sprostá lež. Porovnejte si mixér a Okamuru, jde jasně o dva jiné výrobky.

Na společných fotografiích je Okamura vždy ten vlevo.

Větším zlepšením by už bylo jen přímé losování. Osud by mohl vytáhnout z klobouku i pana Sobotku. Klobouk by mohla být masaryčka, v níž TGM jezdil na koni.