Rudá záře nezáří. Demokracie se bránit umí. Někdy

Publikováno 31.10.2013

Volby nedopadly tak zlověstně, jak vyhlížely. K restauraci socialismu (s výjimkou hořkosměšné Čubovy medaile) nedojde. Možná rozvrat v ČSSD vyjadřuje lítost nad tímto neúspěchem. Pokus frakce odvolat předsedu v momentě, kdy má vítězná strana sestavovat vládu, je kuriózní vynález. Strany předáky svrhávají v okamžiku pádu, když jim uteče moc, ne když ji mají vybudovat. Ale puč se nezdaří a odnese to ČSSD.

Potrestaný byl i prezident. Selhala jeho snaha zvětšovat si moc pomocí nastrčených figurek. („Byl jsem volen největším počtem hlasů!“) Ani úspěch strany lokajů (SPOZ), ani přetvoření ČSSD ve stranu lokajů se nekoná. Na prezidentovi je, aby se vrátil do standardních kolejí prezidentování. Asi něco ještě zkusí, je to státník nepokojný. Ale velký balík moci má nyní ANO 2011, kteréžto hnutí Zemanově černé laboratoři nakloněno určitě nebude.

Demokracie se osvědčila. Mocenské rozložení po volbách obavy z jejího ohrožení nevyvolává. To, co před volbami vypadalo jako spojení antidemokratických a autoritářských sil, končí v troskách. Jako už vícekrát, voliči rozdělili moc jinak, než si politické síly plánovaly. Na mocenské plotně se připaluje poslední prezidentův kastrůlek, jeho osobní vláda bez souhlasu Sněmovny. Čím dřív zmizí, tím lépe pro republiku.

Občanstvo musí mít věčně čich pro síly, které svobodu okusují. Zatím to vychází, volby odstranily (krom dalších) Sládka i Paroubka, na uzdě jakžtakž drží komunisty i hnědopravé nacionalisty. To je nejlepší poučení z voleb. Jen aby tato opatrnost vydržela. Krizí, které autoritářům přejí, je vždycky dost.