Taktika dr. Goebbelse

Publikováno 3.12.2005

Také doktor Goebbels si oblíbil politickou taktiku ustavičného obviňování bez důkazů.

Byl ochoten kdykoliv obvinit odpůrce z čehokoliv, o důkazy a následky u soudu se nestaral.

Oddaloval soudní rozsudky až do vítězných voleb, které mu zaručily imunitu. Povedlo se o chlup. 13. října 1930 vnikl zadem do Reichstagu, kde měl složit slib poslance. Civilní detektivové jej chytili za kabát a táhli jej ven. Nacista Konopath jej strhl k sobě do sálu. Při tomto přetahování nepřetrhli Geobbelse, nýbrž jeho plášť. Imunitou soudní procesy skončily. Plášť si dal spravit.

Procesy začaly 12. srpna v Hannoveru. Urážka na cti. Řekl o kancléři, že “přijímá úplatky od galských šmelinářů”. Byl osvobozen. Před soudem pěl dav nacistickou hymnu. SA jej nesly na ramenou. 14. srpna odvolací proces ve věci hanobení prezidenta Hindenburga. Osvobozen. Pozoroval pak zaskočené novináře. 15. srpna proces v Moabitu. Označil sociální demokraty za bandu najatých zrádců. “Řekl jsem nahlas, co si myslí miliony,” hájí se. Soudce je zmaten. Goebbels přivedl celou četu svědků — vojáků. Líčení se odročuje. Další den soud za hanobení vlády. Goebbels očekával, že tentokrát jej trest už nemine. Dostal pokutu čtyři sta marek. Téhož dne ještě proces za podněcování násilí. Trest — tři sta marek.

“Jen ať si vynášejí svoje rozsudky,” hrozil Geobbels 17. srpna, “my vyneseme náš verdikt v den voleb.”

Ve volbách měla nacistická strana drtivý úspěch. Goebbelsovy metody se osvědčily. Do voleb přibyly další procesy. Označil výmarskou republiku za židovskou, říšskou vojenskou standartu za špinavý hadr. Další volební výroky: “Hanba vládní holotě! Strhněte masky z jejich ohyzdných obličejů. Nakopejte jejich tlustá břicha.” K těmto soudům už Goebbels nechodil. “Pronásledují mě jako smečka psů. Já mám ale tlustou kůži,” píše v deníku.

Němcům se líbilo, že odhaluje zlořády a strhává masky z tváří nenáviděné výmarské republiky. Nad nesmyslností a lživostí jeho obviňování přivřeli obě oči. Důležité bylo, že dával “demokratickým žvanilům a darebákům” co proto. Mnozí věřili, že říká pravdu. Přece by pan doktor nelhal. Soudní procesy, jak jsme viděli, neměly smysl. Puntičkářská a těžkopádná mašinerie kulhající spravedlnosti nemohla Goebbelsovu vichru čelit. Než založili u soudu kopíráky, nadělal Goebbels další desítky trestných činů. Soudům a policii se smál. Věděl, že jeho lži jsou semínka, která v duši uváznou. A uvázla. Do tří let měli nacisti celou moc ve státě. Kredit, na nějž moc získali — vymetání svinstva. Bylo to většinou svinstvo, které si sami vymysleli. Ale voliči je považovali za neúplatné hrdiny. Doktorovu metodu akceptovali jako ocelové koště proti hnoji.

Za tento omyl Němci krutě zaplatili. Nejen oni — celé lidstvo. Doktor si prostřelil hlavu, přesvědčen, že se po smrti stane bohem. Nestal. Ale jeho metoda žije. Stal se vzorem pro jiné šílence fascinované mocí a vlastní genialitou, s talentem balamutit lidi. Goebbelsovo poučení: Lhát je třeba hodně. Kdo se ostýchá hodně lhát, může dokonce vypadat jako lhář. Teprve lež nehorázná zabírá. Slušný člověk si pak říká: To by si přece nevymysleli. Geobbels věděl, že slušný člověk je dobrá ovce. Uměl ji pást.

Kdyby mu na začátku řekli: Jednou si budeš muset prostřelit hlavu, možná by pásl ovce jinak. Člověk by neměl hledět jen k začátkům, ale také ke svým koncům. Je to i otázka voličům: Kam až vás ti doktoři zavlečou?

Goebbels se stal vzorem pro jiné šílence, fascinované mocí a vlastní genialitou, s talentem balamutit lidi. Jeho poučení: Lhát je třeba hodně. Kdo se ostýchá hodně lhát, může dokonce vypadat jako lhář.