Nebezpečný fenomén — kyberšikana
Co je kyberšikana a jak se proti ní bránit?
Internet je médium, které nám umožňuje velmi rychlé a snadné získávání informací. Prostřednictvím internetu můžeme komunikovat s lidmi na druhé straně našeho světa. V některých případech se může internet jevit jako spása lidstva, která náš život usnadňuje a urychluje. Avšak zdání mohou klamat. Internet dokáže být velice nebezpečným místem pro kohokoliv z nás, zvláště pro děti. S příchodem moderních technologií se objevuje relativně nové prostředí kyberprostoru a s tím spojená kyberšikana. Kyberšikana je v podstatě nová forma šikany, která je závislá na moderních technologiích. Tomuto fenoménu se tak otevírají k dispozici nové možnosti, které lidem umožňují si rafinovaně a téměř anonymně vybíjet zlost a agresi na druhých. Obětmi kyberšikany se nejčastěji stávají děti a mladiství, ale cílem útoku se může stát i jedinec z řad dospělé populace. Následky kyberšikany můžou oběť sužovat celý život, a to formou depresí nebo jiných neurotických projevů. Kyberšikana může v nejhorších případech končit i sebevraždou.
Definice kyberšikany
Kyberšikana je druh šikany k jejímuž provozování dochází prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, zejména mobilních telefonů, internetu a k němu navazujících aplikací. Důsledkem kyberšikany muže být obtěžování, trýznění, ztrapňování, výhružky i ponižování. Kyberšikana po sobě zanechává stopy na psychickém zdraví.
Formy kyberšikany
Urážky - urážení a nadávání osoby prostřednictvím SMS zpráv, chatu, e-mailu nebo psaní vulgárních a urážejících zpráv na naši osobu k fotkám, videím apod.
Obtěžování - opakované obtěžování telefonáty, prozváněním, nechtěnými zprávami.
Vyhrožování, napadání, provokace - vyhrožování smrtí či ublížením na zdraví oběti nebo blízkých. Vyhrožování zveřejněním nevhodné fotografie na sociální síť apod.
Zveřejnění nevhodného obsahu - zveřejnění nechtěných fotografií a videí s jejichž šířením oběť nesouhlasí nebo o nich neví. Může jít i o fotografie vytvořené formou fotomontáže, zveřejnění cizích tajemství s cílem poškodit oběť.
Šíření informací - jedná se o šíření osobních informací, pomluv nebo zveřejnění soukromé komunikace nebo pomluv na sociálních sítích.
Falšování identity - v této formě kyberšikany se jedná o vytvoření falešného profilu na sociálních sítích, blogu kde útočníci veřejně zesměšňují oběť, narušuje její soukromí nebo ubližují jiným způsobem.
Krádež identity - útočník oběti prolomí či jiným způsobem zjistí heslo, pronikne do virtuálního profilu a oběť poškodí např.: odcizení elektronického účtu nebo bankovního účtu.
Cyberstalking - pronásledování osoby v kyberprostoru, v tomto případě se útočník snaž nad obětí získat plnou kontrolu, sleduje oběť přes vyhledávače, nabourává se do osobního profilu oběti, sleduje veškerou aktivitu oběti.
Útočníci
Útočník může být při kyberšikaně pro oběť zcela anonymní. Může zvolit na internetu anonymní přezdívku (nick), útočit na oběť z cizího telefonního čísla nebo falešné e-mailové adresy. Útočník je tak do jisté míry zcela skrytý a oběť se nikdy nemusí dozvědět, kdo je jejím trýznitelem. Ve virtuálním světě nezáleží ani na věku nebo pohlaví, ani na fyzické síle či postavení v sociální skupině. Útočníkem se může stát naprosto kdokoliv, jehož schopnosti dosahují nepříliš velké míry znalostí v informačních a komunikačních oblastech. Může se jím tak stát i fyzicky slabší jedinec. V případě kyberšikany se může množství svědků pohybovat v řádech tisíců lidí. Co víc, tak s velkou pravděpodobností se při kyberšikaně provozované veřejně bude zvětšovat i počet agresorů útočících na oběť.
Vzhledem k anonymitě, která na internetu lidem dodává pocit bezpečí a moci, se uživatelé internetu neostýchají podílet na trýznění, aniž by týraného vůbec znali. Při klasické šikaně bývají svědci též přítomni, avšak ne tak často se na šikanování podílejí a většinou zůstává čin tajemstvím určité skupiny (např.: školní třída nebo tým sportovců). Na internetu však tyranie v podobě kyberšikany může růst do extrémů a enormně se v rámci kyberprostoru rozšiřovat. Pokud útočník umístí například nevhodné video či fotografii na internet, není již cesty zpět. Artefakt sice může smazat, nicméně za velmi krátkou dobu ho může shlédnout obrovské množství uživatelů pohybujících se na internetu. Fotku, screenshot nebo video si může kdokoliv uložit na své médium a dál rozšiřovat. Často i při kyberšikaně není původním úmyslem vyvolat velkou vlnu sledovanosti a šikanu se snaží udržet v rámci určité skupiny jedinců. Takovéto počínání je však velmi špatně kontrolovatelné. V mnoha případech se může nevhodný artefakt dostat „ven“.
Ve virtuálním světe se dokážou lidé chovat úplně jinak než v běžném životě. V kyberprostoru mohou udávat falešné osobní údaje (věk, jméno, pohlaví atd.) a tak se chovají mnohem méně opatrněji než v reálném světě. Nebojí se komunikovat bez zábran a nestydí se probírat citlivá témata, protože je mnohem menší pravděpodobnost odhalení jejich identity. Může se stát, že zkoušejí to, co by si v běžném životě k ostatním nedovolili - vydírat, nadávat, ponižovat, vyhrožovat. Trýznitelé si obvykle neuvědomují, jak fatální dopad má jejich chování na oběti. Útočník oběť nemusí opakovaně napadat, stačí když citlivé zprávy či fotografie umístí na internet. O jejich rozšíření se většinou postarají jiní. Tito lidé pak stupňují vyvolávanou agresivitu a zvyšují tak i intenzitu dopadu na psychiku oběti.
Oběti
Oběť kyberšikany je obvykle těžké poznat, protože kyberšikana nezpůsobuje žádná fyzická zranění. Postižený se obvykle uzavírá sám do sebe a o problémech nekomunikuje s rodinou ani se zbytkem okolí. Většinou z toho důvodu, že cítí stud nebo strach. Rodina ani blízcí přátelé nemusí vůbec vědět, jak na tom oběť psychicky je, šikana pak zachází do extrémů a není snadné jí pomoci. Oběti zůstávají na své problémy samy, což může pocit beznaděje stále víc prohlubovat a situaci přestávají zvládat.
Obrana
Ke kyberšikaně je potřeba se postavit čelem. Prioritou každého, kdo se stane obětí kyberšikany, by měla být okamžitá a patřičná obrana. V žádném případě by se oběť neměla bránit formou protiútoku. Nejenže ve většině případů protiútok nemá smysl a situaci jenom zhoršuje, ale je také možné, že by se oběť mohla stát do jisté míry útočníkem a tak sama páchat, třebaže s vidinou obrany, trestný čin. Vhodné je útočníka zdvořile a jasně požádat, aby s útoky přestal, popřípadě mu oznámit, že pokud šikana z jeho strany nepřestane, bude nutné informovat o situaci patřičné orgány. Na sociálních sítích je možné útočníka nahlásit pomocí prostředků, které daná sociální síť umožňuje nebo útočníka zablokovat. V případě, že útočník si najde jinou cestu k obtěžování a na výzvy nereaguje, pak řešením je oznámit problém policii či místním správním úřadům. Různé situace a formy šikany, můžou být posuzovány různými způsoby. V některých případech, ač se nám situace jeví jako kyberšikana, nemusí jít nutně o trestnou činnost. Aby se některé formy kyberšikany mohly považovat za trestný čin, vyžadují trvalou intenzitu nebo opakovanou činnost. Méně intenzivní forma kyberšikany může být v některých případech považována pouze za přestupek proti občanskému soužití. Bránit se oběť může také občanskoprávní cestou, a to konkrétně žalobou na ochranu osobnosti. Právní řešení je ale obvykle zdlouhavé a útočník může s týráním v průběhu žaloby pokračovat.
Řešením kyberšikany jako takové může být včasná prevence, a to formou seminářů nebo vzdělávacích programů ve školách, kde se člověk již v útlém věku seznámí s formami kyberšikany a způsoby, jak předcházet případným problémům s tímto fenoménem spojeným. Nejlepší prevencí proti kyberšikaně jakou se uživatel může na internetu opatřit, je zveřejňování co nejméně osobních údajů, nejlépe vůbec žádných. Svůj účet na sociálních sítích je také vhodné správně zabezpečit, zvolení správného a dostatečně silného hesla je základem, zabezpečit účet můžeme i pomocí funkcí a opatření, které sociální sítě nabízejí. Uživatel by o sobě rozhodně neměl zveřejňovat konkrétní informace, nikdy nelze jasně říct, zda se za neznámým profilem neskrývá jiná osoba, než se zdá. Rozhodně není vhodné posílat své fotografie cizím lidem a intimní fotografie ani osobám, které uživatel zná. Nelze počítat s tím, že osoba si fotografie nechá pro sebe nebo že nedojde k odcizení fotografií jinými uživateli sociální sítě. Důležitou součástí prevence je ignorování nevhodných a podezřelých zpráv. Sám uživatel by si měl uvědomovat, jak se chová na internetu. Někoho by mohlo jeho chování rozzuřit a i to by mohlo vést ke kyberšikaně.
Uživatelé by měli znát nejen hrozby, kterým se mohou na internetu vystavovat, ale hlavně by měli znát prevence, které pomohou tyto hrozby snížit.
Zdroje:
- Kyberšikana a šikana. Minimalizace šikany [online]. , 1–2 [cit. 2017–12–01]. Dostupné z: http://www.minimalizacesikany.cz/chci-se-dozvedet/fenomen-kybersikana
- Jak se bránit? Proti kyberšikaně [online]. [cit. 2017–11–28]. Dostupné z: http://protikybersikane.webnode.cz/jak-se-branit-/
- Prevence: Kyberšikana. Proti kyberšikaně [online]. ČR: Policie ČR, 2017 [cit. 2017–11–28]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/prevence-kybersikana.aspx
- Nebuď oběť: Rizika internetu a komunikačních technologií, z.s. [online]. Nebuď oběť, 2017 [cit. 2017–11–29]. Dostupné z: http://www.nebudobet.cz
- Bezpečně online [online]. Praha: INSAFE, 2017 [cit. 2017–11–29]. Dostupné z: https://bezpecne-online.saferinternet.cz
- Kopecký, K. Jak na prevenci kyberšikany. Internetový portál E-Bezpečí. Centrum PRVoK PdF UP: Olomouc, 2011[cit. 2017–11–29]. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/rodice-ucitele-zaci/361-prevence-kybersikany
- Co je šikana — Prevko. Prevko Litomyšl [online]. 2011 [cit. 2017–11–27]. Dostupné z: http://www.prevko.cz/dite/co-je-sikana-a-co-muzu-delat
- Co je kyberšikana? ONDRÁČKOVÁ, Tereza a Monika VLACHOVÁ. Prevence kyberšikany [online]. 2010 [cit. 2017–12–01]. Dostupné z: http://www.kybersikana.eu/search/label/Co%20je%20to%20kyber%C5%A1ikana%3F
Obrázky:
Dostupné pod licencí Creative Commons Deed CC0.
