Červená vs. modrá
„Co by se stalo, kdyby najednou, magicky, muži mohli menstruovat a ženy ne? Odpověď je jasná, menstruace by se stala záviděníhodnou mužskou záležitostí. Muži by se předháněli jak dlouho a kolik… Začátek menstruace by pro chlapce znamenal vytoužený důkaz mužství, náboženské rituály, divoké večírky… Vláda by ustanovila Národní institut pro léčbu menstruačních bolestí.“
(Gloria Steinem, 1978)
(Z eseje „If man could menstruate“)
Nebudu hledat příčiny a odpovědi ani nebudu hodnotit uváděné příklady, nejde mi o vyjádření vlastního názoru na problemtiku, jako spíš o zviditelnění. Příklady, povědomí, hloubání, debata, třeba se nad tématem někdo taky více zamýšlí a zde může najít odkazy, které mu umožní se dozvědět více.
Tento text možná není informačně komplexní pro někoho, kdo se chce dozvědět kompletní a vyčerpávající informace o tématu, a pokud se je chcete dozvědět, určitě se koukněte do zdrojů a doporučených odkazů.
Sice jsem se snažila napsat ho co nejvšestraněji, nicméně některé informace, které mi přišly marginální, jsem pouze nastínila nebo úplně vynechala.
Také jsem jsem se text snažila psát nestranně, avšak nemyslím si, že by se žena za svou menstruaci stydět a že by měla být tabuizována. Popravdě tento přístup nechápu. Nechápu vlákna, kde se objevují komentáře typu: “fuj, hnus!”
Čímž ale také neříkám, že je správně a jedině tak, aby žena musela s faktem, že zrovna menstruuje všechny obeznámit. Je pouze na každé ženě, komu se svěří, protože se jedná o osobní informaci.
K tomu, abych se tabu kolem menstruace zabývala více, mě přivedly reakce na reklamní kampaň firmy, která prodává menstruační kalhotky, které (reakce) pro mě byly naprosto nepochopitelné. Co kampaň nedělá je to, že pouze nestylizuje ženu, která zrovna menstruuje, jako někoho, kdo je “v pohodě” a celou tuto fáze cyklu pouze jako “užití” konkrétní značky hygienických pomůcek, pro kterou je reklama vytvořená.
Ale ke kampani i osvětlení zvoleného názvu se dostanu později, nejdříve to chce trochu základní biologie.
Menstruace je normální částí přirozeného cyklického procesu vyskytujícího se u zdravých žen mezi pubertou a koncem reprodukčního věku. Začátek menstruace nazývaný i menarche se vyskytuje průměrně ve věku 12 let, ale může nastoupit kdykoli mezi 8 a 16 lety. Poslední perioda — menopauza se vyskytuje obvykle ve věku 45–55 let. Odchylky od těchto hodnot vyžadují lékařskou prohlídku. Amenorea označuje prodlouženou absenci menses během plodného věku ženy z jiných příčin nežli těhotenství. Např. ženy s velmi nízkým tělesným tukem jako např. sportovkyně nebo anorektičky mohou přestat menstruovat. Přítomnost menstruace nedokazuje, že nastala ovulace a ženy, které nemají ovulaci, mohou mít menstruační cykly. Tyto anovulační cykly mají tendenci nastat méně pravidelně a mají větší variabilitu v délce cyklu.
V průběhu menstruačního cyklu se v sexuálně zralém samičím těle vyvine 1 vajíčko (příležitostně 2 i více, z nichž mohou vzniknout neidentická dvojčata či “vícerčata”) a uvolní se v době ovulace. Výstelka dělohy — endometrium — roste synchronně. Po ovulaci se výstelka změní a je připravena na potenciální uhnízdění oplodněného vajíčka a vznik těhotenství. Pokud nenásleduje oplodnění a těhotenství, děloha se zbaví výstelky a začne nový menstruační cyklus. Proces zbavování se výstelky se nazývá menstruace. Menstruace se navenek projevuje formou menses: základní část endometria (výstelky) a krevní produkty, které vycházejí z těla vaginou. Třebaže se tento krevní výtok obvykle označuje jako krev, složením se od žilní krve liší.
Ale také jde o komplexní proces v těle ženy provázený cyklickými změnami. První menstruace, neboli menarché je také znakem přeměny dívky v ženu, kdy se mění i její sociální postavení ve společnosti, protože se jedná podle mínění valné většiny společností o přirozený důkaz plodnosti mladé ženy a tedy i její schopnosti zahájit sexuální život. Dá se říct, že podle reakce na menarché je možné určit postavení ženy ve společnosti. Pokud se jedná o kladný milník, lze mluvit o rovnoprávném postavení, pokud je potřeba ji skrýt, jde pravděpodobně o společnost, kde jsou ženy podřízeny. Právě v takových typech společenské hierarchie se vyskytují rituály, kdy jsou ženy v době menstruace “odklizeny” od zbytku společnosti. Může jít o určitá pravidla až po nutnost fyzického přesunu, kdy ženy tráví čas v takzvané menstruační chýši.
Mluvit o menstruaci ve společnosti vesnice a maloměsta v první polovině 20. století bylo okrajovou a tabuizovanou záležitostí. Z rozhovorů s respondentkami vyplynulo, že prakticky neexistovala žádná tradice předávání informací o intimní sféře života z matky na dceru. Některé matky dcery sice poučily, ale toto jejich konání bylo čistě na dobrovolné bázi a ženy nepovažovaly za nutné o menstruaci mluvit ani v rodinném kruhu. Poučení o „ženských záležitostech“ tedy nelze považovat za tradiční jev, jedná se o novodobý trend ve společnosti.
Řešit hygienu při menstruaci byla nucena až generace žen, která menstruovala pravidelně, tzn. generace žen narozených ve 20. letech již rodila dvě až tři děti, čímž se menstruování stalo běžnou součástí jejich života. Generace matek těchto respondentek menstruaci řešily tak, že „rubáč,“ který běžně nosily jako spodní prádlo, svázaly nebo sešpendlily v místě rozkroku tak, aby unikající krev ulpívala na tomto kusu oděvu. Toto řešení nebylo nijak efektivní a krev při neopatrnosti stékala po nohou, takže např. při polních pracích nebyl tento stav utajitelný.
(převzato z disertační práce Žena v tradiční kultuře. Sociokulturní sondáž přenosu tradice lidového oděvu v genderové linii)
U žen narozených dříve než ve 20. letech byla menstruace méně častá, hlavně kvůli častému těhotenství, následném šestinedělí a kojení potomků, kdy ani v jednom z těchto období menstruace většinou neprobíhá.
V dnešní společnosti okolo menstruace stále přetrvává tabu, přestože ve vetšině společností již nejsou pravidla tak striktní.
V mediích a na sociálních sítích se objevilo několik případů, kdy ženy z různých důvodů nezakrývaly menstruační krev.
Lze jmenovat například umělkyně, která s menstruační krví pracují jako s něčím, co není potřeba skrývat, protože se jedná o přirozený proces nebo ji využívají při tvorbě samotné, kdy s jejím využitím vytváří umělecké fotografie nebo obrazy.
Celá aféra s mazáním fotografie se odehrála v březnu 2015. Na fotografii je zachycena sama básnířka a umělkyně, Rupi Kaur, jak leží na posteli zády k fotoaparátu a je zcela oblečená. To, proč byla fotografie stažena z instagramu je skvrna od menstruační krve, kterou má Rupi na teplácích. Fotografie byla stažena dokonce dvakrát, prý chybou, následně obdržela Rupi omluvu za její stažení.
Nejedná se ale o ojedinělý případ, kdy je nezávadný obsah zakázán, kvůli určité míře tabu ve společnosti. Istagram i jeho vlastník Facebook byly dřívě kritizováni za mazání fotek kojících žen nebo ukazujících jizvy po mastektomii.
Rupiina fotografie je součástí jejího univerzitního projektu do kurzu o vizuální komunikaci. Sérii fotografií vytvořila společně se svou sestrou a snaží se jimi destigmatizovat a demystikovat běžný proces odehrávající se v životě ženy pravidelně.
thank you @instagram for providing me with the exact response my work was created to critique. you deleted a photo of a woman who is fully covered and menstruating stating that it goes against community guidelines when your guidelines outline that it is nothing but acceptable. the girl is fully clothed. the photo is mine. it is not attacking a certain group. nor is it spam. and because it does not break those guidelines i will repost it again. i will not apologize for not feeding the ego and pride of misogynist society that will have my body in an underwear but not be okay with a small leak. when your pages are filled with countless photos/accounts where women (so many who are underage) are objectified. pornified. and treated less than human. thank you.
Servery, které o události psaly, poukazovaly na fakt, že “jiné druhy krve” se na instagramu objevují a mazány nejsou, jedná se například o fotografie z operace zubů nebo cyklistického závodníka, který pravděpodobně spadl z kola.
Stejný důvod uvedla v rozhovoru režisérka filmu Můj soukromý měsíc, dokumentu o menstruaci, že film nemohl být uveden v americké veřejnoprávní televizi. Když oponovala, že krev a násilí je v televizi zobrazováno běžně, bylo jí sděleno, že krev, která vzniká z násilí, je jiná krev než ta, která odchází z těla ženy při jejím cyklu.
Dalším příkladem, který rozvířil vody je případ běžkyně, která běžela Londýnský maraton bez užití tampónu, takže na jejím úboru byla vidět prosakující krev. Kiran Gandhi, muzikantka a studentka Harvardu se rozhodla, že se nebude omezovat a riskovat tak šok nebo jiné zdravotní komplikace z příliš dlouhého užití tampónu jen kvůli tomu, že mestruace je téma, o kterém se nechce společnost bavit.
A marathon in itself is a centuries old symbolic act. Why not use it as a means to draw light to my sisters who don’t have access to tampons and, despite cramping and pain, hide it away like it doesn’t exist?
Kiran Gandhi o průběhu běhu napsala i blogový příspěvek, který byl následně uvěřejněn i na Independent.
Jiná běžkyně, Uta Pippig vyhrála v roce 1996 Bostonský maraton jako první žena potřetí v řadě a právě při třetím vítězství běžela v den své menstruace. Jelikož nečekala, že se menstruace projeví tak silně. Celý závod běžela v křeči a několikrát uvažovala o skončení, jelikož běžet takto pro ni bylo namáhavé. Menstruace způsobila Utě také průjem, nicméně závod nakonec dokončila a také vyhrála. Při probíhání cílové pásky vznikla ikonická fotografie.
I thought I could not catch Tegla. She was too far away. But some energy came back and I was flying. I think it was the crowd and the smell to win even with the little problems I had.
Pode záznamů byl celý závod nesmírně napínavý a Utin malý problém způsobil nesnáze nejen jí, ale i komentátorům, kteří nevěděli, jak ho kulantně popsat.
Přestože se Uta nerozhodla demonstrovat skrze krev, jedná se také příklad tabuizace, když není vhodné říct v televizi, co se běžkyni děje.
Tabuizaci menstruaci, skrz tabuizaci menstruační krve v západní současné společnosti zajisté spoluzpůsobilo i nahrazení krve jakousi modrou tekutinou, kterou jistě znají všichni, kdo někdy viděli reklamu na vložky či tampóny.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=16&v=c9z2IxJV1lA
Jak už jsem zmiňovala na začátku, můj popud k systematičtějšímu sběru informací byly reakce, které se objevovaly po uveřejnění kampaně THINX.
Reklamy společnosti THINX se soustředily na praktičnost, dá se říci, že se v jejich podání jednalo o modifikaci a převzetí principů již existujících reklam, které se nacházely v New Yorském metru, kam společnost své reklamy následně také umístila. Na rozdíl od prvních reklam, na billboardech THINX sice také figurovaly ženy, avšak vystupovaly zde jako opravdové lidské bytosti, ne pouze těla.
THINX využívá například půlky grepu, přičemž se vlastně dá říct, že jde pouze o rozpůlený grep, jeden ze dvou, které drží dívka na jiné reklamě před hrudníkem a s úsměvem na tváři přesvědčuje okolí, že s větším poprsím je lepší i její život. Ano, jde o reklamu na plastickou chirurgii.
Také byste mezi reklamami marně hledali onu modrou tekutinu nebo vysmáté ženy, které si po aplikaci dámské hygieny jdou bezstarostně užívat rozkvetlé louky. THINX zobrazuje menstruující ženu také aktivně, nebojí se ale i nevolnosti nebo křečí, které menstruaci doprovází.
Koupí těchto kalhotek také kupující podporuje dívky v zemích, kde nemají k dámské hygieně přístup. Společnost za každé zakoupené kalhotky daruje jedné dívce sadu pratelných vložek, aby mohla i v době menstruace chodit do školy.
THINX je alternativa k vložkám a tampónům, která je nejen ekonomičtější, protože koupě je v dlouhodobém horizontu levnější, ale také ekologičtější, jelikož nevzniká žádný odpad.
Průměrně menstruuje žena až 400x za život. Za pětidenní cyklus se spotřeba pohybuje okolo 20 jednorázových tampónů nebo vložek. Což může ženu stát za život přes 30 000 Kč. Kromě finanční stránky jsou zde i další nevýhody, jako to, že se po použití tampónů může objevit šok nebo že dnes nejsou tampóny a vložky vyráběny z čisté bavlny, jak se výrobci snaží přesvědčit kupující, ale ze směsí, kde figurují i plasty a chemikálie. Což z jednorázové hygieny činí několik let se rozkládající biologický odpad.
Aternativy k jednorázové hygieně mohou kromě menstruačních kalhotek být také pratelné vložky, které se vyrábějí z bavlny, flanelu, vlny nebo z jiného savého materiálu, který je příjemný k nošení. Navíc nejsou chemicky vyběleny, takže jsou i zdravější. Jejich výroba není složitá a je možné si je ušít i doma.
Další možností je menstruační kalíšek, který se zavádí stejně jako tampón, ale nehrozí riziko šoku. Kalíšek je vyroben z lékařského silikonu nebo jiných certifikovaných materiálů.
A poslední způsob, který neprodukuje žádný vedlejší odpad, myslím tím ani po x letech vysloužilé vložky nebo kalíšky, jedná o tzv. volnou menstruaci neboli bezvložkovou metodu. Žena při tomto způsobu zadrží pomocí svalů pánevního dna menstruační krev v děloze a na záchodě ji potom “vypustí”.
Další zdroje:
Porovnávání přístupů k menstruaci v primitivních národech se věnuje bakalářská práce, kdy autorka porovnává národy s kladným, neutrálním a negativním přístupem.
Jak menstruaci vnímají dnešní ženy se dočteme v práci Romany Galetkové, Vnímání menstruace a fyziologického cyklu současnými ženami.
O vnímání menstruace a více o menstruačním tabu, zde jsou zde i pěkné příklady z internetových diskuzí, kde se téma menstruace probíralo, jedná se o různé kontexty.
