Čtenářství v digitálním věku a co na to historie?

Kdykoliv se začnou lidé v mém okolí bavit o digitálním čtenářství, mají tendence sklouzávat k hodnocení a polarizaci tohoto tématu. Často můžeme slýchávat, že tištěné knihy mají duši, jsou celé sluníčkové a představující poslední vzdor ve světě technologií. Na druhou stranu technologie bývají často popisovány jako nástroj zla a hlavním ničitelem tradičních tištěných knih. Myslím si, že bychom měli odstoupit od těchto tvrzení, které často inklinují k samotnému kladnému či zápornému hodnocení těchto dvou fenoménů. Zároveň bychom se měli mnohem více soustředit na sociokulturní prostředí, ve kterém se chystáme operovat s pojmy jako je digitální čtenářství, čtenářství a knihy.

Když se přesuneme do 15. století, kdy vznik knihtisku způsobil nejen revoluci v distribuci knih potažmo vědění, ale zároveň způsobil změny čtenářské gramotnosti. Mnohem více lidí si mohlo dovolit koupit knihu. Pohled na knihu jako artefakt se taktéž změnil, dříve se pracovalo s krásně zdobeným písmem, byl brán ohled na vazbu a taktéž na druh pergamenu (zvířecí kůže). Mniši již nebyli nuceni se učit celé knihy nazpaměť, čímž se změnily metody čtení knih (například lidé již čtou i pro zábavu, nejenom kvůli znalostem). Knihtisk byla nová platforma, která vyvolala revoluci a z dnešního pohledu ji můžeme hodnotit jako revoluci, která vedla ke zlepšení vzdělanosti a rozvoji společnosti. Narážíme tu na jedno velké ale, které se objevuje taktéž u technologií a to je schopnost číst, nebo nedostatek financí potřebných k pořízení knihy či technologie.

Technooptimisté vnímají technologie jako nástroj, který může dobře sloužit ke zlepšení našeho života, ale to samé si mohli říkat lidé v 15. století při vzniku knihtisku. Co vidím jako veliký potenciál oproti revoluci v 15. století je možnost kvalitnějšího hodnocení změny. Neměli bychom přistupovat na fádní závěry v rámci digitálního čtenářství, které vedou k implikacím postavených na osobních pocitech. Jak bylo zmíněno ve videu o časopisu Wired, pracujeme zde s kompletně novou technologickou platformou, která funguje a pracuje s informacemi odlišně oproti tištěným knihám. Můžeme mnohem lépe pracovat s obsahem například u učebnic medicíny, kdy lze mnohem efektivněji vizualizovat tělo člověka do nejdrobnějších detailů. Lze se například odkazovat na další zdroje rozšiřující dané téma. Kniha v tomto ohledu byla easy to use, kdežto technologie taková není.
 
Jako veliký nedostatek vnímám práci s pojmovým aparátem daného tématu, ze kterého mohou plynout nejasné představy o digitálním čtenářství. Měli bychom rozlišovat mezi digitalizovaným textem a born digital. Zároveň bychom si měli mnohem lépe vydefinovat pojem e-kniha, jelikož obsahuje slovo kniha, které může inklinovat ke srovnávání s tištěnou knihou. E-kniha a celkově elektronické dokumenty obsahující nejen text, ale také videa, vizualizace, odkazování jsou pro mě určitým druhem digitálního objektu. Velmi univerzálně se s tím vypořádal Dublin Core, sloužící pro metadatový popis digitálních objektů. Tento standard nerozlišuje mezi spisovatelem, grafikem, hudebníkem atd., ale používá jednotné označení Tvůrce
 
Jak jsem psal výše, měli bychom se zaměřit na celkový obraz společnosti na stránku sociální, kulturní, ekonomickou a politickou. Uvědomit si v jakém prostředí se nacházíme a žijeme a na základě těchto zjištění bychom měli budovat strategie podporující a zkoumající digitální čtenářství a informační vzdělání. Z historie víme jak dopadla revoluce kolem knihtisku a můžeme se z ní poučit a nedopustit se stejných chyb, jelikož čtenářství v době digitální je a bude pro nás velkou revolucí.