Čtenářství v digitálním věku — potenciál v manipulaci nebo v informovanosti?
V průběhu našich životů se průběžně setkáváme s generačními názorovými rozdíly ohledně mnohých jednotlivých problematik. Slavné modelové situace typu „zkuste naučit italskou babičku zacházet s tabletem“ pobaví téměř každého z mladší generace, na druhou stranu modelová situace „přestaň žít jen na internetu, žij doopravdy“ bude souznít s názorovými pohledy starších soukmenovců. Co však teprve náhled na jednu problematiku, kterou zná každý z nás — střet klasické knižní literatury s dnešním fenoménem digitálního věku?
V posledních letech jsme svědky obrovské evoluce v rámci rozvoje digitálních prvků, ICT technologií, apod. Díky nim jsme schopni být ve spojení s libovolným počtem lidí využitím jednotlivých sociálních sítí, vytvářet nesčetné grafické prvky například v rámci online marketingových kampaní na podporu prodeje daných produktů či prezentace konrétní komerční značky, apod. A pararelně s těmito prvky dochází i k rozvoji těchto technologických prvků směrem ke čtenářům.
Starou známou součástí moderního čtenářství byly čtečky e-knih, které byly vyráběny za účelem co nejvěrnějšího napodobení knih bez nutnosti neustálého shánění nových kusů ve fyzických knihovnách či jejich nošení v taškách, apod. Tento trend se poměrně uchytil i díky rozvoji technologií, které např. v rámci prvku E-ink (elektronický inkoust) simulovaly prostředí klasické knihy se zahrnutím výhod elektronických zařízení. Pro lepší představu zde přikládám grafické znázornění technologických součástí těchto čteček.
V rámci nových trendů, které byly prezentovány v předložených studijních materiálech, se však setkáváme i s modernější formou čtenářských možností. Na zařízeních typu tablet, apod., jsou aktuálně rozvíjeny technické prvky za účelem zahnutí nových interaktivních prvků, které by následně měly být využity k prezentačním i čtenářským účelům. Na první pohled se jedná o velice zajímavý koncept, neboť by potenciálně mohl přivést více lidí k intenzivnějšímu vztahu ke čtenářství. Na druhou stranu je však potřeba uvědomit si také některá související potenciální negativa.
Již nyní se setkáváme s čím dál více vzrůstajícím počtem dětí, které jsou od svých raných let odkázány na ICT technologie namísto osobního kontaktu s dalšími jedinci. Díky tomu z nich vyrůstá čím dál více jednotlivců závislých na těchto technologiích a prakticky neschopných života v přírodě a kontaktu s okolím jinak než prostřednictvím sociálních sítí. U toho to však bohužel nekončí. Čím dál častější jsou také tzv. civilizační choroby — karpální tunely (zánětlivá onemocnění zápěstí omezující jeho hybnost a pevnost), zdravotní problémy v oblasti zad i očí a také obezita díky nedostatku pohybu jednotlivce sedícího pouze u svého přístroje. Pokud tedy budeme pokračovat v dosavadních trendech a kupříkladu u malých dětí jim jako náhradu za svou přítomnost raději vložíme do ruky tablet byť s nově interagujícími čtenářskými prvky, nestanou se z nich spíše ještě závislejší součásti naší společnosti? Je zde totiž značná pravděpodobnost, že pokud budou děti navyknuty na tyto prvky již od dětství, v dospělosti v těchto kolejích budou pokračovat a nakonec se z nich stane společenství zdravotně znevýhodněných osob, které nebudou zvyknuty a tím pádem ani schopny osobního kontaktu s dalšími lidmi, natož s přírodou kolem nás. Lidé tedy přestanou žít v aktuální realitě a přesunou se do reality virtuální. Je tedy vhodné těmito technologickými inovacemi podporovat tento destruktivní potenciál naší společnosti?
Další informací, o které bych rád polemizoval, je efektivita možnosti jednoduššího vydávání elektronické literatury oproti vydávání literatury knižní. Již dnes se dusíme v atmosféře informačního smogu, který je způsoben hlavně právě tím, že již dnes každý z nás má možnost možnost publikovat své myšlenky bez dalších filtrů, které by odstranily neověřené a závadné informace. Díky tomu je dnes extrémně nutné si veškeré dostupné informace ověřovat, avšak většina populace tak nečiní a důvěřuje prvním zdrojům informací, na které narazí. Dovede si představit, jak tato součást naší veřejnosti bude znevýhodněna v situaci, kterou nabízí právě možnost vydávání digitální literatury? S propracovanými grafickými prvky budou libovolné informace vypadat důvěryhodněji, i když jejich obsah může být nepřesný, zavádějící až klamný. Není to ideální prostředí kupříkladu pro volební manipulaci s voliči?
Na druhou stranu by tato digitální literatura v provedení různorodých digitálních magazínů mohla předejít jinému fenoménu dnešní doby, který bývá zmiňován kupříkladu v souvislosti s exministrem financí Andrejem Babišem. Pokud totiž existuje na trhu pouze několik hlavních deníků informačního charakteru, je pro takovéto jedince snazší ovládnout tento trh např. fúzí těchto subjektů, jejich skoupením, apod. Tomuto jevu by se dalo předejít právě větším počtem jednotlivých magazínů zpracovaných formou digitální literatury.
Jak tedy shrnout výše uvedené myšlenky ohledně digitálního čtenářství?
Jsem si samozřejmě vědom, že technologický pokrok nelze zastavit, resp. že by to byl krok zpět v rámci lidského rozvoje. A digitální literatura je nezpochybnitelně součástí tohoto vývoje. Smyslem této práce tedy není prosazovat bourání strojů, jako tomu bylo v minulosti, pouze poukázat na některá související nebezpečí, která v rámci nadšení z nových technologických prvků většinová společnost značně opomíjí. Věřím však, že pokud by např. v rodinách se rodiče více zaměřili na osobnostní a sociální výchovu, mohou být tyto nekalé vlivy značně eliminovány. Vždy totiž záleží na nalezení vhodné míry využití dané služby či produktu a to po stránce jejího obsahu i formy a četnosti jejího využití.
