Čtu, čteš, čteme… za chůze a bez knihy

S velkým rozmachem nových technologií se začalo lehce měnit také to, jak a především prostřednictvím jakého nástroje čtenáři čtou. Nejen že na trh přišly čtečky elektronických knih, které jsou mezi lidmi všech věkových skupin stále populárnější, ale začali jsme číst také prostřednictvím osobních počítačů, notebooků, tabletů a také mobilních telefonů (jejichž uhlopříčka je stále větší a tím pádem přívětivější pro čtení). Velkou spoustu věcí najednou konzumujeme více digitálně — knihy se začaly vydávat také v podobě e-booků, prestižní časopisy se vydávají také ve své elektronické formě a ani, když si chceme koupit hudbu, tak nemusíme kupovat výhradně CDčka.
Tento rozmach nových technologií zasáhl ale také knihovny. Nejen že si v knihovnách můžete půjčit ty krásné knihy, plné voňavých listů, ale některé knihovny již nabízejí také půjčování čteček elektronických knih a v některých případech samotné elektronické knihy (ačkoli v této oblasti stále vnímám legislativní nedostatky, které by měly být nějak podchyceny).
Elektronické knihy a elektronické časopisy také dvou podstatou umožňují větší interaktivitu a nabízejí tak svému čitateli různá rozšíření. Nejen, že v knize můžete narazit na zajímavý fakt, o kterém byste rádi věděli víc a tak pouhými pár kliky se člověk dostane k dalším podrobnostem. Do kniha článků mohou být v elektronických zařízení implementovány také zvukové stopy a samozřejmě také videa.
Když se na trh dostávaly ony nové čtečky knih, tak se ze čtenářů samostatně utvořily dvě skupiny osob — ty osoby, které přijaly novou technologii s nadšením a druhou skupinu lidí, kteří naopak elektronické čtení odmítali a nedali dopustit na „vůni knih“. Sama jsem z počátku byla na straně odpůrců elektronizace čtení. Ale čím více si člověk o e-knihách přečte, tak zjistí, že to může být příjemný pomocník a přesto se milovník čichání ke knihám nemusí svých milovaných papírových knih vzdát. A ano, i já zarputilý milovník šustění papíru, jsem si pořídila svůj Kindle, který se mnou cestuje na delší trasy a je vždy připraven na jakoukoli mou náladu — náladu na biografii, odbornou literaturu, naprosto lehký román nebo i nějakou tu poezii — a přitom u sebe nemusím mít 4 různé knihy, které by vážily třeba i více, než 5 kilogramů.
Přesto často při čtení na elektronickém zařízení zjišťuji, že mnohdy nejsem schopná udržet pozornost delší dobu. Odbíhám často na internetový prohlížeč a podobně. A rozhodně si myslím, že nejsem jediná, která má problém v digitálním prostředí se delší dobu soustředit na jedinou činnost.
Kam toto elektronické čtení spěje? A přestanou děti číst knihy? To jsou otázky, na které nám odpoví až následující roky. Ale pravdou je, že knihy se nepřestaly ve velkém prodávat a i prodej dětských knih není příliš na ústupu.