(#2) Otevřené knihovny
Druhá příprava k letní škole 2017 se věnuje tématu otevřených knihoven — téma je pro mě poměrně nové, takže tento text bude mít charakter poznámek a výpisků z předložených zdrojů.
V prvním článku s názvem Open libraries: self service libraries — the Danish Way, jehož autorem je Jan Holmquist, se hned v úvodu dozvíme, co koncept otevřených knihoven vlastně znamená — jedná se o takové knihovny, které mají jak profesionální služby, které poskytuje knihovnický personál, tak služby samoobslužné. Tato kombinace se dle článku jeví jako efektivní — zvyšuje počet návštěv i výpůjček. Jak to funguje? Pokud chceme do zavřené knihovny, jednoduše můžete vstoupit pomocí své karty a pin kódu. Poté můžeme využívat vše, co knihovna nabízí — od knížek přes hudbu až po hry.
Asi nejčastější otázkou k tomuto provoznímu řešení je, zda se ho nesnaží lidé nějakým způsobem zneužívat. Autor článku tvrdí, že tyto obavy jsou zcestné — kombinace důvěry v uživatele, RFID technologie a kamerového systému funguje skvěle. Přidejme několik faktů k dánským otevřeným knihovnám — v tomto státě najdeme 260 takto koncipovaných knihoven, které jsou otevřeny 32 tisíc hodin ročně, z toho je 61% času je na bázi samoobsluhy. Dále formát otevřených knihoven přispívá k tvorbě aktivních a učících se komunit.
I druhý článek, Open libraries in Denmark, se věnuje otevřeným knihovnám v kontextu Dánska. V úvodu článku je uvedeno, že ve státě nalezneme 180 těchto knihoven — což nekoresponduje s informací z prvního článku, ale zřejmě záleží na definici fenoménu či na období sběru dat. Zajímavá jsou historická fakta — tento koncept se v Dánsku začal objevovat v roce 2004, a to v důsledku aktuální situace některých malých knihoven (poboček), kde se muselo šetřit— nejednalo se tedy o něco, co by bylo předem designováno jako nějaká inovace. Přesto se toto řešení brzy dočkalo pozitivních ohlasů u návštěvníků. Obecně se tento trend rozvíjel na venkově a malých městech, ale v současné době nalezneme knihovny tohoto typu i v Kodani.
I tento článek zmiňuje, že toto řešení zvyšuje počty návštěvníků i výpůjček — tohoto přístupu využívají i lidé, kteří do knihovny dříve nechodili a opět se poukazuje na zodpovědnost návštěvníků všech věkových kategorií. To může pramenit z dánské politiky a výchovy, která je tradičně velmi pokorná a demokratická.
Třetí studijní materiál The viability of open source ILS je zaměřen na komparaci otevřených knihovních systémů na bázi open-source a řeší, nakolik jsou alternativní systémy konkurenceschopné systémům komerčním, respektive jakého zájmu se tyto systémy těší a jak zájem o ně vyvíjí. Systémy jsou hodnoceny na základně čtyř hlavních oblastí — akceptace trhu, možnosti podpory, vývoje produktů a funkčnosti (rizikových faktorů). V textu jsou rozebírány především systémy KOHA, Evergreen a OPALS, které mají nejvýznamnější podíl mezi open-source systémy na trhu. Dozvíme se, že doba, kdy byly knihovní systémy na bázi open-source zpochybňovány je pryč a že se jedná o schopné konkurenty komerčním systémům. Zajímavým trendem je, že o tyto systémy je stále největší zájem v USA a Kanadě. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že komerční systémy prozatím převládají u velkých knihoven, přesto je u těchto systémů citelný pokles v počtu implementací. Společnosti, které knihovní systémy s uzavřeným kódem vyvíjí, na to reagují a i ony se snaží se více otevírat — například zpřístupňováním dokumentací atp.
Posledním materiálem k této přípravě byla publikace Veřejné licence v České republice, respektive její dvě první kapitoly. První kapitola pojednává o kultuře a snaží se vysvětlit, co to vlastně kultura je a co vše do ní spadá (kvalita života, technologická vyspělost, sociální soudržnost, hodnota umělecké produkce aj.). Dále je popsána důležitost tzv. kreativní produkce ( objevy, vynálezy nebo politické teorie, hudba, divadelní hry atp.) — odsud se pomalu dostáváme k duševnímu vlastnictví a s ním souvisejícím záležitostem jako například terminologie autorského díla, souborného díla atd. Jsou připomenuta známá fakta — třeba, že se práva dělí na osobnostní a majetková, že se autor svých práv nemůže jen tak vzdát nebo třeba to, že softwary a databáze mají různá specifika (program = literární dílo). Další pasáže se věnují licencím a používání autorských děl — text má opravdu charakter návodné příručky a je to velmi praktické pro ty, kteří by tyto problémy potřebovali opravdu řešit. Kromě toho je vše psáno lidsky a srozumitelně. Koncem kapitoly je nastíněna problematiky zaměstnaneckého díla, která je poměrně atypická a komplikovaná.
Druhá kapitola této publikace se věnuje především veřejným licencím, které vznikly vlastně jako reakce na nepružné zákony. Pokud autor publikuje dílo s veřejnou licencí, může se některých práv vzdát. Úvodem je opět nastíněna terminologie a je poukázáno na některé problémy — třeba, že “free” může znamenat svobodný nebo zadarmo. Podobně “free software” a “open-source software” — rozdíl mezi těmito typy je spíše filozofický než praktický.
Asi nejdůležitější pasáží je ta, která se věnuje Creative Commons — což je celosvětově nejznámější licence a zástupce směru “některá práva vyhrazena”. Tato díla lze obecně používat velmi volně — jen s minimálním omezením. K dílům pod touto licencí jsou přiřazovány tzv. licenční prvky (o tom, co jednotlivé prvky umožňují, vypovídá výstižně jejich název) — sdílení dovoleno, zpracování dovoleno, uveďte autora, nezasahujte do díla, zachovejte licenci a neužívejte komerčně. Jednotlivé prvky se pak mohou různě kombinovat. Koncem kapitoly je uveden přehled ikonek, které jednotlivé licenční prvky zastupují.
Celé téma otevřených knihoven se mi zdá velmi zajímavé — jak samotný koncept těchto knihoven, tak věci s nimi související. Jsem zvědavý, jakým způsobem budeme řešit otevřené knihovny a veřejné licence jako jeden celek. Je zřejmé, že tato témata spolu úzce souvisí, ale jsem zvědavý, jak k této souvislosti přistoupíme na letní škole.
