3. Sociální inovace
Sociální inovaci bych zjednodušeně shrnula jako inovativní nápad, který pomůže společnosti, je realizovatelný za nějakých splnitelných podmínek (finančních, časových, kapacitních …) a našel své zapálené realizátory. Pokud chybí jeden z těchto čtyř pilířů, nejedná se o sociální inovaci, ale jen plácnutí do vody. A to můžu potvrdit ze své vlastní poměrně čerstvě nabyté zkušenosti.
O jednu takovou sociální inovaci jsem se ještě nedávno urputně snažila. Dozvěděla jsem se díky události na Facebooku o soutěži Social Impact Award, což je projekt, který podporuje sociální inovace a je mezinárodní — to představuje také nemalou výhodu. Možná i díky předešlému studiu Sociální pedagogiky a volného času jsem se pro myšlenku zapojení se do této soutěže dokázala velmi rychle nadchnout. Představovala jsem si, že naši sociální inovaci zasadím do své nemovitosti asi hodinu cesty od Brna a zvládnu tak „dvě mouchy jednou ranou“. Když se na to dívám zpětně, tak to byla asi moje první větší chyba. Při vymýšlení sociální inovace je lepší se napřed plně ponořit do kontaktu se svou cílovou skupinou a odkrývat problémy „až na kost“, než hledat fyzické zázemí, prostředky, kolegy a až potom problém, který do tohoto zázemí zasadíme.
Když už jsem u těch kolegů, jednalo se hlavně o konzultanty z řad mých přátel nebo spolužáků. Chyba druhá. Mělo se primárně jednat o lidi ze dvou cílových skupin. A to seniorů a dětí, kteří žijí bez kontaktu svých rodin v ústavních zařízeních. Nebo plnoletých lidí, kteří si takovým zařízením v dětství prošli. Tito lidé by definovali své problémy a potřeby mnohem lépe a měli by pravděpodobně do této zatím dobrovolnické práce i větší vnitřní motivaci, která je v počátku vytváření sociální inovace nezbytností.
Projekt, se kterým jsme se hlásili do Social Impact Award byl penzion, který by po část roku fungoval komerčně, aby se projekt uživil a druhou část roku by zde probíhala dotovaná tvorba komunit mezi seniory a dětmi z ústavních zařízení. Jsou to obě skupiny, kterým chybí rodinné zázemí a mají potenciál se od sebe vzájemně učit. Tento duh pobytu by mohl pomoci oběma skupinám i v náhledu na sebe samotné. Bohužel se jednalo o projekt v začátku a tak jsme neměli žádnou praxi a nepodařilo se nám projekt zpracovat do takové podoby, aby mohl být vybrán do semifinále. I přes to práci na tomto projektu vnímám jako cennou zkušenost v oblasti sociálních inovací.
Kromě místních inovativních projektů do sociálních inovací můžeme zařadit také sociální sítě, jako třeba Facebook, Twitter, Youtube, Google +, atd. Hlavně díky jejich potenciálu přinášet lidem z celého světa důležité informace, které by neměli možnost přebrat z jiných médií. A dále také díky tvorbě komunit a zájmových skupin. Ve videu TEDxBerkeley — Gopi Kallayil — Social Innovation for Social Good byl záběr na příspěvek v diskuzi pod Dalajlamovým videem: Technology = freedom to people = peace. Jako demonstrace tohoto citátu může působit případ, kdy tři mladí hudebníci díky sdílení videa ke své písni ovlivnili masy lidí v Egyptě v rámci nepokojů. Sociální síť tak naplnila funkci prostředku při komunitní komunikaci. Podle autora videa je nesporná síla sociálních médií v tom, že např. Dalajláma může sedět na jednom konci světa u webkamery a pomocí Google + ho na druhém konci světa vidí rodina doma v obývacím pokoji a může čerpat jeho moudrost. Dalším příkladem využití Google + byla podle autora videa ortopedická operace nemocného dítěte, na které spolupracovali čtyři ortopedi pomocí nástroje Google +, kdy jeden byl přítomný u dítěte a zbylí tři konzultovali během zákroku jeho postup z rozdílných míst.
