A Vy jste kdo?
Současný stav e-govermentu a zejména pak elektronických služeb veřejné správy v České republice je spíše smutný. Letos jsem podával poprvé daňové přiznání a krom nepříjemného pocitu nechtěné dospělosti jsem zažil také cestu tímto procesem. Zjednodušeně se dá shrnout tak, že jsem se podíval na strukturu formuláře, nic moc nepochopil, nechal si vše vyplnit firemní účetní, přestože mi ho samozřejmě vyplňovat nemusela a byla jen hodná, ta si raději svá i moje přiznání zkonzultovala s účetním vyššího levlu a s euroobalem papírů a lepítkem s instrukcemi jsem navštívil přepážku mně určeného finančního úřadu. Vše jsem odevzdal a teď se asi něco stane.
Ve světe, kde je vše pěkné, jsem si otevřel Chrome (protože mi přišla notifikace na mail, že mám už jen měsíc pro odeslání), přihlásil se svým loginem a heslem do důvěryhodného a státem garantovaného portálu správy svého občanství, vybral z přehledného a na základě mých potřeb automaticky personalizovaného menu odkaz s podáním daňového přiznání. Formulář měl u každého políčka srozumitelný tooltip, zda a jak ho vyplnit plus odkazy na rozšiřující nápovědu, a krok za krokem, stránku po stránce, ze mě vytahal informace, které státní správa potřebuje, ale i ty, které je pro mě výhodné nezapomenout uvést. Vše jsem odeslal při závěrečném potvrzení. Online.
A teď proč to tak nefunguje. Pominu-li, že podobný systém musí být robustní, ale dobře nadesignovaný, veřejně vysoutěžený a minimálně nějakou dobu pilotovaný a testovaný (mrk, mrk IZIP), problém je už na začátku, u loginu. Digitální identita garantovaná a akceptovaná veřejným sektorem u nás neexistuje. Co máme k dispozici pro ověření totožnosti autora elektronické zprávy? Elektronický podpis a datové schránky. E-podpis jsem si zkušebně zařizoval a zabralo mi to čtyři hodiny, nutilo používat Internet Explorer a Outlook a pokud bych jej měl reálně využívat, zaplatím nezanedbatelnou sumu při jeho pořízení i pravidelných obnovách certifikace. Datové schránky znám jen zprostředkovaně, ovšem mám dojem, že je občané a firmy berou jako nutné zlo a starý a zbytečný mailový klient.
Eletronický identifikátor občana je jedním ze stavebních kamenů systémů veřejné správy, které podporují digitální sféru života jednotlivce. Dokud nebudu mít zabezpečený a důvěryhodný (pro mě i úředníky) účet u státu, budu pořád nucen chodit na pobočku a prokazovat se občanským průkazem, inkoustovým podpisem a svou tváří. Proč je možné mít všechny finance, které vlastním, zabezpečené loginem a heslem do internetového bankovnictví, ale o vydaní nového řidičského průkazu musím žádat na konkrétní pobočce konkrétního města fyzicky, v pondělí a ve středu? Vždyť i můj Battle.net účet s fiktivními pohádkovými postavami je možné zabezpečit dvoufázovým ověřením, napojením na mail i telefon s kontrolními sms.
Estonsko takovou digitální identitu má. Je svázaná s reálnou kartičkou, občanským průkazem s biometrickými údaji, umožňuje jednotný elektronický přístup do různých modulů systému veřejné správy a přetéká do fyzického světa, funguje jako průkazka na dopravu, bankovní karta a kdoví co ještě. Dokonce, až mi bude moc smutno, si z postele v Medlánkách můžu estonské občanství pro začátečníky zařídit taky a třeba si v Pobaltí založit firmu. Jak je to možné? Estonci digitální identitě garantované státem a široce podporované nejen že dali prioritu už před nějakou dobou, protože vnímali, že bez ní to nepůjde, ale systém otevřeli i subjektům mimo veřejnou správu a umožnili si tak propojit různé sféry života osoby do jednoho loginu, RFID čipu a NFC adaptéru. Formuláře berňáku, zdravotní pojištění a Tesco Clubcard, online i offline na jednom místě.
ČR se zatím plácá po ramenou propojením základních registrů (jako dobré, ale když ztratím peněženku se vším, stejně musím to rodné číslo a adresu vypisovat do papíru několikrát na různých místech) a CzechPointem, což je samolepka na poště, která negarantuje umělou inteligenci vyššího řádu za přepážkou a kompletní občanský servis pět kroků od domu, ale paní nebo pána co mimo prodej Ženy a život zvládne vytisknout i výpis z rejstříku trestů. Na poště. Za padesát korun.
Poslední velká e-gov strategie vlády Digitální Česko, s přídomkem 2.0, mluví o “… podpoře budování kvalitní infrastruktury, rozvoji digitálních služeb a zvyšování digitální gramotnosti.” a pak stejně řeší spektra a frekvence radiové komunikace a IPv6, služby nic, identifikátory vůbec. Digitálně gramotní autoři na závěr přiloží i srozumitelné grafy, doufaje, že se v nich neobjeví lítost nad chybějící službou digitální správy občanství. Neobjeví.
Řešit efektivně autentizaci fyzické a právnické osoby digitálních služeb státní správy v roce 2017 není v ČR prioritou, přestože by být mělo. Jinak budeme stát na místě a držet se za ruce s Egonem a Klaudií, zatímco ostatní prosviští okolo směrem svět, kde je vše pěkné. Na elektrokole. S Google Maps. A ještě u toho zaplatí poplatky za komunální odpad při rehydratační pauze, mobilem.
Četl jsem:
http://www.lewik.org/term/2770/identifikator-osoby-e-government/
http://www.ica.cz/Casto-kladene-otazky
https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Digitalni-Cesko-v--2-0_120320.pdf
