Digitální čtenářství
Digitální čtenářství je pro mě podstatnou součástí literárního jídelníčku. Vyznačuje se pro mě především rychlým, řekl bych povrchním čtením, kde pro pečlivou četbu třeba odbornějších článků musím vynaložit mnohem více úsilí. Proč? Především je při digitální četbě, tak jak ji chápu, mnohem více rušivých elementů. Na druhou stranu, na tyto šumy jsem natolik zvyklý, že mi při četbě normální knihy téměř chybí. Dlouhou dobu jsem byl proti čtení na digitálních zařízeních a můj zvyk číst povrchně a těžko se soustředit tak pochází zřejmě ze způsobu konzumace informací z obrazovky. Největší zkušenost z oblasti digitálního čtenářství mám z četby na softwarové čtečce. Půjčoval jsem si knihy z e-readingu přes naši krajskou knihovnu. Dvě knihy na 20 dní, výběr spíše omezený, ale pro ukrácení cesty nebo zabavení byly hned k dispozici, což je nesporná výhoda.
Digitalizace čtenářství z pohledu vydavatelů přináší zřejmě převážně snadno dostupnou a adaptovatelnou reklamu, která bude vypadat efektně a přitáhne pozornost. Aktivní prvky v reklamě, které jsou ukázané ve videoukázce, nastolují otázky, zda interaktivita nedegraduje hlavní obsah jako takový či zkrátka neproměňuje čtenářství ve zcela jinou činnost, které se zabývá jiná část mozku. Čili proměňuje způsob, jakým čteme, což je tedy mimochodem informace, kterou jsem se kdesi v minulosti dočetl, ale nemohu ji konkrétně citovat, ale možná to bylo vpravo dole nebo vlevo nahoře . Jiná otázka je, co je tedy prioritou a co je podstatou sdělením. Text, obrázek, video, článek, reklama?
Jiný pohled na digitální čtenářství mohou nabízet komunitní služby, nadšenecké wiki i wikipedie jako taková a stránky zabývající se hodnocením knih a doporučováním, které knihy stojí za to číst. Jak se říká v článku, zda vás může čtení udělat šťastnějším, času je málo, knih hodně a proto je potřeba si vybírat (parafráze). Zajímavá informace mi připadá, že čtení knih může člověk činit empatičtějším, citlivějším či vnímavějším. Snad ale záleží na tom, jaké knihy čteme. Nevím, jak by se četlo Na západní frontě klid veteránům z Velké války, zda to některým během biblioterapie mohlo pomoci či uškodit.
Další věcí, která mne zaujala, je samotná životnost materiál, kdy máme knihy staré staletí v relativně použitelném stavu. U digitálních materiálů taková jistota není. To klade důraz na předvídavost uživatelů, tvůrců i výrobců, časté zálohování, kopírování a potřebu o co nejvyšší zpětnou kompatibilitu formátů.
Zvedá se počet zařízení, kterým se můžeme věnovat četbě textu, což samo o sobě pokládá otázky, jak souvisí vnímání textu různých druhů na médiu různých druhů. Zodpovězením těchto otázek lze přinést užitečné informace například do vzdělávání, kde se tolik tlačilo na počítače do škol, internet do škol, tablety do škol. Čtenářství lze v současnosti vnímat jako interakci člověka a technologie či jako socializační činnost.
Tak jako tak, textu se v současné době vyhnout nedá a je ho pravděpodobně kolem nás nejvíce, co kdy bylo. S tím však přichází i více textového či informačního smogu. Z vlastní zkušenost ale mohu říct, že děti, které jsem poznal ,mají velice dobrou schopnost filtrovat takový informační smog a velice dobře ignorovat třeba reklamy, byť na sebelákavější zboží (což už se však nedá říct o chvíli, kdy takovou věc mají na dosah fyzicky :) ). Možná i toto je směr evoluce lidského mozku.
