Digitální čtenářství — nové stádium přirozené evoluce nebo věčný konkurent klasického printu?
S rozvojem moderních technologií přichází i nové možnosti toho, jak můžeme vnímat svět kolem sebe. Zatímco tištěné dokumenty nabízí informace v podobě standardizovaného textu a statických obrázků, jejichž formát je třeba se naučit vnímat a případně se mu přizpůsobit (např. využít lupu), v digitálním světě jsou to právě technologie, které ustupují před čtenářem a umožňují mu nastavení dle jeho vlastních specifických potřeb.
Ukázkovým příkladem jsou periodika určená ke čtení na tabletech, která ve svém videu představuje Studio B films. Takto vyvíjený formát časopisů nabízí nejen běžná uzpůsobení článků jako je např. zvětšení písma a obrázků, ale rozvíjí celou řadu propracovaných interakcí, které mohou obohatit způsob nahlížení na realitu o nové úhly pohledu. Kromě tematických videí a prokliků k souvisejícím tématům je zde možno také interagovat s 3D objekty, které lze velmi jednoduše otáčet a prohlížet z libovolných stran.
Lze však tyto digitální inovace považovat za nové stádium způsobu zprostředkování informací, které postupem času zcela převáží využívání dokumentů tištěných? Ne zcela jistě. Jak je také uvedeno ve videu o časopisech pro tablety — nový formát je pouze přidanou hodnotou k médiu jinak vydávanému tradiční tištěnou cestou, která je pro čtenáře stále velmi oblíbená. A stejně jako moderní technologie, které nám umožňují rozhodnout, jak budeme s daným formátem interagovat, mělo by být též podstatnou samotné moderní doby mít volbu toho, zda budeme žít také digitálně, či nikoliv.
Nové příležitosti a výzvy přináší nejen technologie, ale také samotná literatura. Mezi literaturou v tištěné a elektronické podobě je třeba vnímat dle slov N. Katherine Hayles rozdíl, a to nejen v odlišném formátu, ale také ve způsobu, jak nad prezentovanými informacemi smýšlíme. Elektronická literatura se, stejně jako literatura tištěná, musí potýkat s řadou problémů souvisejících s její existencí. Jednou z nich je dlouhodobá ochrana. Zatímco tištěnou knihu lze při správné ochraně otevřít a číst i po několika staletích, u elektronických dokumentů hrozí riziko jejich čitelnosti v případě příchodu sotwaru, který neuznává dříve využívaný formát. Stejně jako u tištěných knih je i v elektronickém světě také problém nalézt a vybrat skutečně kvalitní literaturu. Katherine Hayles sama zmiňuje New York Times Bestseller Lists a především antologii, kterou se svými kolegy vytvořila, a jež obsahuje seznam nových a nedávno vydaných děl.
S využíváním digitálních technologií pro práci s informacemi souvisí také proměna vnímání konceptu informační a digitální gramotnosti. V článku Anne Mangen a Adriaana van der Weel je zmíněna definice, která chápe digitální gramotnost jako dovednost umožňující porozumět informacím, které mohou být prezentovány různými způsoby různými digitálními technologiemi. Touto problematikou se zabývají různé školy a paradigmata, které řeší otázky jako např. jakým způsobem rekonstruují čtenáři významy z multimodálních reprezentací a jak moc se tyto liší od reprezentací tištěných.
Digitální technologie proměňují nejen design předávaných informací, ale také samotný proces čtení. Papír je substituován obrazovkou, nabízející reprezentace informací v dynamické podobě, které také mohou napomoci zvýšit kvalitu vzdělávacího procesu.
Na druhé straně příliš úzké přilnutí k technologiím a dlouhodobá absence práce s tištěnými zdroji může fungování v běžném životě v určitých ohledech velmi ztěžovat. Technologie jsou velice důležitým prvkem v našich životech, díky kterému se dostává stále více přidaných hodnot i do procesu čtenářství. Informace prohlížené přes digitální obrazovku umožňují čtenáři interakce způsobem, kterých se u tištěného textu nikdy nepodařilo dosáhnout.
Dokud však nebude celý svět fungovat pouze pomocí digitálních technologií, klasický print, s nímž je třeba nadále interagovat, by neměl být upozaďován. I přes progres, který digitální technologie přináší, bychom neměli zapomínat na to, že je stále důležité umět vyhledávat také v tištěném jízdním řádu na zastávce, mít schopnost vyplnit jakýkoliv analogový formulář či žádost, nebo si jen dovést přečíst dopis či pohled napsaný psacím písmem.
Nesmírně důležitý je také proces samotného čtení, který může být nejen způsobem trávení volného času a sebevzdělávání, ale také pomocníkem při řešení problémů schovaných v naší mysli. Ceridwen Dovey ve svém článku popisuje svá první setkání s biblioterapeutkou Ellou Berthoud, která jí pomohla nahlížet na události ve svém životě z jiných úhlů pohledů a pomalu překonávat těžké situace, v nichž se zrovna ocitla. Biblioterapie je velmi široký pojem, pod který spadají různé způsoby předčítání, které se snaží docílit terapeutického účinku. Terapie může být jak skupinová (např. pro klienty domova seniorů) či individuální. Pro dosažení efektivních výsledků je, jak uvádí Ceridwen Dowey, velmi důležitý blízký vztah mezi klientem a terapeutem. Rozhodně se nejedná o doporučování knih ze seznamu, který by se aplikoval na všechny klienty, avšak jde o velmi intenzivní spolupráci založenou na vzájemné důvěře a ochotě se poznávat.
Kromě návštěvy biblioterapeuta však existují také jiné způsoby, jak nalézt knihy vhodné vzhledem k našim potřebám. Jednou z možností je využití projektu Bibliohelp, vytvořeného studenty KISKu v roce 2009. Jedná se o web s datábází knih seřazených do tematických kategorií a je jen na samotném návštěvníkovi, které z doporučených si pro sebe vybere. Výhodou Bibliohelpu je, že kromě klasických knih nabízí také audioknihy, které mohou být zajímavou alternativou.
